Kromě dvou mistrovských závodů se v místních vojenských lesích jel i pohárový závod na krátké trati. Celkem tedy tři mapy a tři zbrusu nové prostory, protože žádný z nich dosud kolo orientačního bikera neokusilo. Kromě české špičky se závodů zúčastnila i kompletní italská pánská reprezentační sestava, takže konkurence v pánské elitě byla přes neúčast některých našich reprezentantů výjimečně silná.

Rakeťáci

Po dlouhých peripetiích a nekončících problémech v nedalekém původně plánovaném prostoru se pořadatelé ze dvou kladenských klubů (SKL + DKL) rozhodli na poslední chvíli celou akci přesunout o pár kilometrů dále na sever. Ačkoli díky tomu zbyla na mapování jen polovina plánovaného času a mapy tímpádem k dokonalosti měly poněkud daleko, v jiných ohledech se toto rozhodnutí ukázalo jako geniální. Základnou celého víkendu se totiž mohla stát bývalá raketová základna ČSLA v Kačici. Opuštěné palposty tvořící výrazný obrazec v mapě posloužily jako zpestření závodního prostoru a bývalé kasárny se staly na celý víkend domovem nás všech.

Jelikož jsem coby autor článku byl zároveň i pořadatelem, mohu si dovolit citovat i sám sebe, jak bych budování centra vlastními slovy popsal: "Jestli něco klapalo na jedničku, tak určitě spolupráce s majiteli objektů. Obec i ostatní nájemci či vlastníci vycházeli potřebám závodu maximálně vstříc, za měsíc, který uplynul od navázání prvního kontaktu do závodů, se objekt změnil k nepoznání: dvoumetrové ostružiny zmizely ve prospěch parkování u příjezdu, závodní kancelář v garáži jedné z místních firem byla čerstvě vymalována a ze zarostlých a zanedbaných ploch v areálu se staly krátce střižené plácky pro stany a další zázemí. Ve spolupráci s dalšími z místních jsme pak mohli z palet a dalšího materiálu postavit provizorní sprchy, bikepark i bufet. Party stany a stoly jsme na místo dostali tak, že jsme je prostě vytáhli z jedné z místních hal, kde jsou celý rok uskladněné. No a pak už stačilo jen spálit třicetikubíkovou hromadu vysekaných náletů a kemp konečně vypadal tak, jak ho viděli účastníci."

Srnčí sprint

Při příjezdu do centra ti, kdo předem nestudovali staré mapy, nejednou poznamenali, že v okolí je to samá rovina a kopec žádnej. Jenže na Srnčáku, jak se tady říká, teče potůček. A jen o kousek dál druhý. A oba se pěkně rychle do plochého terénu zařezávají, takže na nějakých sedmi stech metrech najednou sjedete o sedmdesát metrů níž a to už je pěknej sešup.

Většina sprintových tratí měla tři různé pasáže: po startu rychlá část na rovině v pravoúhlé síti, pak bleskový sjezd a v plné rychlosti přesun do členitého prostoru kolem rybníčku. Na závěr pak vrchařská pasáž s cílem kousek od kempu. I lehký deštík způsobil, že zejména kořeny začaly pod koly pěkně klouzat a občas to někomu nepěkně podjelo. Skončilo to naštěstí jen jednou skorozlomenou klíční kostí, vážnější kolize se nekonaly.

Mistrovský sprint byl postaven spíše delší, nicméně naprostá většina kategorií se vešla do směrného rozmezí časů 20-25 minut. Tratě byly postaveny tak, že se dalo dost pohrát se směry nájezdů na kontrolu, aby závodník nemusel s bezkontaktním ražením zastavovat a otáčet se. Nevýhodné byly i prudké výběhy, objíždět se tentokrát ve většině případů vyplatilo. V pánské elitě se na správné volbě směru u rovnocenných voleb dalo vydělat nejvíce mezi desátou a čtrnáctou kontrolou, ženy měly tuhle část zařazenou o něco později. V každém případě doporučuji mrknout na postupy, jak to brali ti nejlepší.

Vítězové obou elitních kategorií vyhráli tentokrát jak se říká o parník: Kryštof Bogar nadělil druhému v pořadí 56 sekund a Veronika Kubínová v dámské elitě dokonce více než minutu. Boj o další pozice už byl podstatně vyrovnanější a rozdíly se počítaly v jednotkách sekund (muži 2. Stránský, 3. Dalavalle, ženy 2. Musilová, 3. Hrdinová)

Bermudský oválník

Tohle pojmenování použil Honza Svoboda v jednom ze svých komentářů k závodu štafet a myslím, že je hodně trefný: Prostor bývalé raketové základny při pohledu na mapu trochu připomíná řetízkový kolotoč - z jednoho bodu vede mnoho stejných cest různými směry k okružní asfaltové silničce. Všechny cesty mají stejný tvar a na každé z nich uprostřed plocha pro odpalovací rampu. Najet špatnou odbočku je otázkou pár vteřin, dopočítat se zpátky k té správné může trvat i mnohem déle. Když se vám k tomu všemu ještě povede vyfasovat mapu, kde kód jedničky překrývají číslice od devítky (tohle se fakt nepovedlo), je na problém zaděláno.

Trať byla jinak velmi rychlá, nejrychlejší úseky se jezdily i pod třicet minut. Delší by v tomhle rovném lese byly už asi moc velká nuda. Výhodou kratších plochých tratí jsou menší rozdíly mezi závodníky. Štafety byly velmi kontaktní a mezi muži jezdila skupina v čela až do konce. Finiš se úplně nevydařil borské štafetě, která měla patnáct metrů před cílem kolizi a vítězství tak spadlo do klína jičínským soupeřům. Po diskvalifikaci Italského tria se na třetí místo posunula štafeta XHK. Dámské štafety ovládla karlovarská sestava sester Kubínových posílená o hostující Katku Novákovou. Druhá dojela štafeta TSU, třetí opět XHK. Vůbec poprvé se jely i štafety nejmenších dětí MW33. Bez mapy, jako cross-country na značené trati. Startovaly čtyři týmy a zmrzlinu v cíli si svými výkony určitě zasloužili všichni, kdo jeli.

V Bermudském prostoru štafet kromě řady závodníků bohužel zabloudila i výpočetní sekce pořádajícího týmu. Po havárii vyčítání bylo nutné upgradovat techniku uprostřed závodu a vyčítat všechny znovu, což se asi nelíbilo vůbec nikomu. Mimo jiné i proto, že se počasí k večeru umoudřilo, občas vysvitlo sluníčko a daleko lépe naladěná fronta než u vyčítání byla ta u bufetu...

Obchod s dětmi

Bufet byl totiž na těchto závodech poněkud neobvyklý. Pro vysvětlení celého kontextu by bylo potřeba mnoho slov, nicméně ve zkratce: Asi sedm kilometrů od centra závodů se ve stejný čas od pátku do neděle konal monstrózní městský hudební festival s návštěvou kolem 20 tisíc lidí. Takováhle akce je pochopitelně pro stánkaře s občerstvením podstatně větší rito než nějakých 300 cyklistů a pro pořadatele bylo velmi obtížné někoho rozumného s cateringem do Kačice dostat. Než pozvat někoho se špatnými referencemi, raději se rozhodli pro malý experiment. Kladenská základní škola Montessori pořádá pravidelně akce pro řádově stovky lidí, kde je nejen baví, ale i krmí. A kromě toho má svou školní firmu, ve které se děti učí pracovat a podnikat, což se jim v životě určitě neztratí. Tak se to dohodlo a výsledek měli možnost vyzkoušet všichni. Pohled na frontu asi deseti lidí, kde každý ze zákazníků měl na protější straně svého vlastního obsluhujícího, mne napoprvé trochu rozesmál, ale děti se rychle zapracovaly a u pultu to odsýpalo celkem rychle. 

Medailový večírek

Slavnostního předávání cen se zúčastnila velká část závodníků, to je určitě dobře. Po vyhlášení nemistrovských kategorií a veteraniády zazněla státní hymna v živém podání špičkového violisty Vladimíra Kirikova. Starosta Kačice Libor Němeček spolu s předsedou sekce MTBO Zbyňkem Pospíškem pak dekorovali vítěze MČR ve sprintu i nejlepší štafety. Závěr celého dne pak patřil muzice. Kapela Forty-Five, která jinak hraje prakticky pouze vlastní tvorbu, si pro tento koncert speciálně nastudovala song pro cyklisty, který přítomné důkladně rozhýbal. Plánovaný setlist písní se díky nadšenému publiku nakonec protáhl téměř na dvojnásobek.

Závěr večera pak hudebně dokončil u ohně jeden z místních sportovců a zároveň nadšených kytaristů. Poslední část večírku jsem bohužel nezažil, ale pokud mohu věřit zdrojům, končilo se téměř nad ránem.

Výbušný middle

Nedělní ráno bylo už krásně prosluněné, ačkoli lehké mlhy a pohled na teploměr dávaly vědět, že podzim není daleko. Prostor middlu byl nejvzdálenější a nejčlenitější z toho, co jsme za víkend projezdili. Cesta na start stačila na velmi slušné rozjetí i zahřátí, někteří si v cíli, který byl po cestě, odkládali svršky na zpáteční cestu. Protože kladenské úřady cyklisty na silnici nechtějí ani vidět, musel se i tentokrát závod obejít bez přejezdů do jiného prostoru. Stavitel Karel Vítek připravil krátkou trať přes všechna tři údolí, která prostor protínají, delší kategorie měly trať na dvou mapách, aby se ve změti spojnic lépe četlo.

Terén byl velmi pestrý, od superrychlých asfaltových úseků kolem bývalých muničních skladů až po zarostlé tečky, kde se dalo sotva jet. Postupy nabízely mnoho voleb, zejména v elitních kategoriích. Optická vzdálenost na mapě vybízela k přebíhání přes některá údolí, ale u většiny takových úseků analýza na postupech ukazuje, že i "jasné" přebíhačky bylo rychlejší objet po cestě. Jedna z takových běžeckých akcí stála vítězství Veroniku Kubínovou, když od Markéty Drobníkové dostala půldruhé minuty na čtyřminutovém postupu. Běhat tak bylo nejrychlejší spíše výjimečně, jak potvrdil i jeden z nejlépe mapujících eliťáků Lukáš Chmelař, který podle svých slov na middlu téměř neslezl z kola. Nejrychlejší v elitě byli tentokrát Vojtěch Stránský a Markéta Drobníková, která v posledních závodech ukazuje stále rostoucí formu.

Závody v Kačici jsou za námi. Organizační premiéra dala malému a velmi mladému týmu určitě mnoho podnětů k vylepšení a další práci. Za zpětnou vazbu ať už přímo na závodech nebo třeba tady pod článkem budeme určitě rádi.

Žebříček po závodech je spočten a můžeme se těšit na nadcházející víkend v Lužanech. Sportcentrum Jičín pořádá MČR na longu a pohárový middle se sprintem.

Odkazy

• Výsledky sprint / štafety / middle
• Postupy sprint / middle
• Fotogalerie mix (Pavel Štáfek, Jan Motejzík, František Dohnal, Jarka Švarcbachová)
• Fotogalerie sprint + štafety (Jan Motejzík)
• Fotogalerie middle (Jan Motejzík)