MTBO.cz
MTBO - mountain bike orienteering
Novinky Kalendář

Tři vteřinky za milion

Třetí a čtvrtý závod ČP MTBO v Pozlovicích pod pořadatelskou taktovkou SKOB Zlín byly důkladnou prověrkou morálních, fyzických i jezdeckých kvalit více než tří stovek závodníků z Česka i dalších okolních zemí. Po deštích na konci pracovního týdne se v lese konečně přestalo prášit, některé cesty se díky tomu ale proměnily ve skluzavku či teplou bahenní lázeň. S kluzkou podložkou a prudkými kopci se opět nejlépe vypořádali členové našich reprezentačních družstev, tentokrát v poněkud jiné sestavě než v minulých závodech na Slovensku. Asi už víte, že závody vyhráli Veronika, Martina, Kryštof a Vojta, ale jednoduché to rozhodně neměli...

Jsou závody, na které vzpomínáme často a rádi, na jiné si vzpomínáme jen obtížně, protože nás prostě ničím nezaujaly. A pak jsou takové, na které bychom nejradši zapomněli hned, ale prostě to z nějakého důvodu nejde. Nevím, jak to máte vy, v mém případě se pozlovický víkend zcela jasně zapisuje do té poslední přihrádky.

Abych hned na začátku vyvrátil jakékoli spekulace a pochybnosti: to, co bych nejradši vytěsnil z hlavy, jsou pouze a jedině moje sportovní výkony v tomhle víkendu a za ty nikdo jiný než já nemůže. Naopak se v sobotu i v neděli vyskytlo tolik jiných zajímavých věcí, že určitě stojí za to o nich něco málo napsat.

Middle

Už z pokynů a prosakujících předzávodních informací bylo jasné, že výlet do Pozlovic bude nejspíš pěkná dřina. A taky že jo. S troškou představivosti a kreativity se dal profil tratí nakreslit i předem. Prostě vezmete tužku a na papír začnete malovat vlnovku. Pěkně vysoko a pak zas dolů a hluboko... A tak pořád dokola. Že Komonec je kopec, jsem tušil. Ale až do soboty jsem si myslel, že i v kopcích si lesní hospodáři budují cesty tak, aby bylo možné aspoň chvilku dopřát sobě/koni/traktoru chvilku na oddych na nějaké rovince s výhledem do okolní krajiny. Ne že by z Komonce žádné výhledy nebyly. Kochal jsem se okolím docela často, jenom jsem u toho musel pevně držet obě brzdy, abych se i s kolem, které jsem lepkavým bahnem tlačil, nesesunul o několik lesních pater níž. Večerní zkazky o tom, že to někteří dali celé bez "šlápnutí" připisuji spíše kvalitě moravského vína, protože osmdesát procent závodících tlačilo už od mapového startu.

Každopádně hned na jedničku zostra do kopce, kontrola z mapy vypadá jednoduchá, ale když máte na budíku tepovku pět kliků nad ofiko maximálkou, věřte, že i takovou celkem snadno přehlídnete nebo přejedete. Na dvojku bylo trochu přelidněno, cesta sice široká, ale slušnost velela ty pěší turisty moc bahnem nezaházet, tak jsem trochu kličkoval, až mi skoro utekla odbočka. Dvě kontroly z kopce na vydýchání, ale stejně to nepomohlo, protože na čtyřku beru ten nejhorší postup kořenitým singletrailem, takže zase běžím. Registruji nějakou hezkou stavbu (kostelík) před kontrolou, kdybych věděl, co mne ještě čeká, byl bych zastavil alespoň na krátké rozjímání. Hned vzápětí totiž mokré listí a hlína začaly tahat za nohy skoro jak ten vodník, co tahá lidi do Berounky. Aspoň že dolů to jede dobře. Když jsem se na osmičce přesvědčoval, že tohle musel nutně být nejdelší kopec víkendu, ještě jsem netušil, jak moc se pletu a že se do těchhle končin podívám v neděli zas a dokonce víckrát. Naštěstí vrchařská část middlu osmičkou skoro končí a začíná sjezdařsko-trialová. Devítka na pěkném hradním valu, z desítky bohužel přehlížím naprosto jasný postup a na objížděčce ještě blbě zapomínám odbočit a jsem v... zpátky na jedničce. Ale aspoň mám kontakt s mapou, takže zbytek na jistotu. Ze třináctky to vypadá z kopce až do konce, takže ta ostrá stojka v bahně byla trochu nečekanou zápletkou před očekávaným drtivým finišem. Kdo mne naopak vůbec nepřekvapuje, je zezadu přijíždějící Mirek Kalina, kterého jsem tak aspoň mohl bezpečně dovést do cíle ;-) Spurtovali jsme loket na loket, nakonec jsem dost netakticky uvolnil vnitřní stopu, takže Mirek byl na pásce o nějaké dvě vteřiny a čtrnáct minut dřív...

I přes tragický výkon se mi trať M21E docela líbila. Bylo tam v podstatě od všeho něco a z výsledků je naprosto jasné, kdo na to opravdu má. Jména na prvních místech nepřekvapí - W21E: 1. Veronika Kubínová, 2. Martina Tichovská, 3. Michaela Gigon, M21E: 1. Kryštof Bogar, 2. Vojtěch Ludvík, 3. Honza Svoboda. Odstup vítězného Kryštofa od zbytku pole je ohromující, ale zasvěcení vědí, že v podobně těžkém terénu je jako doma.

Urputné souboje probíhaly i v dalších kategoriích včetně nejmenších dětí. Žákovské kategorie měly start blíže k cíli, takže trať vedla většinou z kopce a byla dobře sjízdná. I proto jsou výsledky dětí podstatně vyrovnanější než je tomu u ostatních. I přes vysoké průměrné hodnoty cílových časů je zajímavé, že vítězové se do směrných rozmezí většinou vešli. V kopcích je to prostě vždycky přísnější.

Časový prostor mezi závodem a večírkem využili někteří k poznávání lázeňských lákadel pěšky či na kole, jiní rozebírali závod u jídla a pití přímo v centru. Tam bylo všechno pěkně po ruce, a v dostatečném množství. Večerní zpívánky určitě doznívaly v nejedné hlavě ještě cestou na první nedělní kontrolu.

Long

Nedělní závod měl k rozluštění podstatně více tajenek než obvykle. Do elitních kategorií přibyla další dávka napětí díky vyhlášeným finančním prémiím za součty časů obou závodů. Při avizované neúčasti Vojty Ludvíka to měl v pánské elitě slušně rozjeté Kryštof Bogar, ale pět minut na duo Svoboda/Stránský se na takovémhle longu určitě nedalo považovat za rozhodující náskok. Mezi ženami byla otázka asi o něco jednodušší: Vyhraje Veronika nebo Martina?

Kromě toho, že se jelo o peníze a pochopitelně o body do ČP, šlo taky o nominace. Vítěz longu měl jistý reprezentační dres na ME MTBO 2018. A aby toho nebylo málo, podle parametrů šlo o jeden z nejnáročnějších longů poslední doby.

Cesty oproti sobotě trochu vyschly, ale zdaleka ne všechny a úplně. Díky teplému počasí daleko rychleji vysychali závodníci, i proto organizátoři postavili doprostřed prostoru stolek s občerstvením, který se stal velmi oblíbenou zastávkou.

Jestli jsem jel v sobotu špatně, pro svůj nedělní výkon nenalézám vhodný a zároveň slušný výraz pro zhodnocení, raději tedy pojďme zanalyzovat trať a výkony těch nejepších.  Klasika byla namotaná na stejné mapě jako sobotní middle, jen u severního i jižního okraje vždy přibylo několik hlubokých údolí, do kterých bylo možné se také podívat. Avizované kilometráže spíš kratší, zato převýšení téměř dvojnásobné než byl průměr posledních závodů. V reálu daly nastoupané metry ještě o něco víc, takže slibovaný kilometr do výšky si užili nejen chlapi v elitě, ale taky áčkaři, veteráni a možná i mnozí junioři či ženy.

V kombinaci s horší sjízdností tenhle stavitelův mix důkladně provětral startovní pole. Kdo vybral postup s pomalejším a měkkým povrchem, ztrácel ne sekundy, ale rovnou dlouhé minuty. Tratě nabízely opravdu mnoho voleb s využitím různě rychlých cest i přeběhů. Některé pěší přesuny byly bohužel vynucené. U kontroly 33 jsem si připadal, že jedu Mistrovství Valašska v tlačení kola, protože nás tam v tu chvíli rubalo po svých do kopce stejným směrem asi devět ;-) Pěšky to pochopitelně neodsýpá tak rychle, i proto se některé kategorie mírně protáhly oproti směrným časům. Elitní kategorie i junioři to ale měli akorát, muži se dokonce dostali téměř pod spodní směrný limit. V podobně těžkém terénu se obtížně krácení neelitních kategorií odhaduje poměrově, je potřeba trať nechat projet závodníkem odpovídající výkonnosti. Troufám si tvrdit, že tady tomu tak nebylo.

Jinak ale klasika nabídla to nejlepší z terénu: těžké pasáže do kopce i ve sjezdech, dlouhé postupy s volbami po asfaltu nebo měkkou trávou, kluzké kořeny, sjezd rozbitým korytem mezi kameny nebo obrovskou louži v záhrabu nejspíš pro tank. V ženské elitě trať nejlépe sedla Martině Tichovské: na první kontrole vedla o půldruhé minuty a vzhledem k tomu, že nevyhrála pouze tři mezičasy, s přehledem si dojela pro vavříny z klasiky i pro tučnou obálku s bankovkami za vítězství v součtu časů se sobotou. Veronika Kubínová ztratila přes sedm minut, třetí Naďa Reifová už více než čtvrt hodiny.

Mezi muži to v elitě bylo zajímavější. Kryštof Bogar po horším začátku vyklidil čelní pozice a i když se od deváté kontroly rozjel, na lepší než sedmé místo to nestačilo. Naopak výborně od začátku jeli Honza Svoboda a Vojta Stránský. MaK dle vlastních slov pokazil hned první postup, ale s Vojtou se o vedení přetahovali až do samého konce. Až Honzova špatná volba na dvanáctku rozhodla definitivně o vítězi i o držiteli prémiového bonusu. Vojta Stránský si vítězstvím v longu vylepšíl nejen vlastní rozpočet, ale zároveň si vyjel i nominaci na letošní ME. Ale bylo to o fous: nedělní závod skončil s rozdílem 29 sekund ve prospěch Vojty, v celkovém součtu za oba dny pak rozdíl činil pouhé tři sekundy!

V mládežnických kategoriích stojí za zmínku přímé porovnání našich nejlepších v sedmnáctkách a dvacítkách mezi sebou i mezinárodně s polskou reprezentací. A nutno říct, že i tihle mladí jezdí pěkně rychle...

Kopce kolem Pozlovic mnohým připomněly, že by měli v tréninku nejspíš trochu přidat, obzvlášť pokud mají nějaké ambice v nadcházející mistrovské sérii: 2. června se rozdávají tituly Mistr ČR v MTBO ve sprintu a štafetách v Karlových Varech, kde mají mimo jiné letiště i lanovku, ale určitě ne les na rovině. GIGantický mistrovský víkend 16.-17. června pak otituluje mistry na longu a middlu.

Jestli máte nějaký další postřeh, fotky nebo jinou zajímavost, šup s nimi sem do diskuze :-)

Odkazy

| přečteno 889x | MTBO ČP + MČR | Pavel Štáfek
Loading...
Český pohár MTBO podporují
HAVEN, Slime, Joe´s, FOSS, Gipiemme, Recon, CamOne, Airhole, Jetblack Sporticus, potřeby pro orientační běh a MTBO
MIRY, mapník, mapníky, mapholders, mapholder, mapboards, mapboard, map, cardholder, portamapas, MTBO, MTB, mountain bike orienteerin, ski orienteering, ski-o Cyklo slevy, výprodeje - BIKEMAT.cz Astera, s.r.o. - zakázková výroba uměleckého skla, skleněné trofeje, ocenění a dárky, design, life style, art deco ForRide.cz, vše pro jízdu na kole, cyklo e-shop Horská kola | Vybavení pro sport, outdoor a zahradu | Give.cz Mapník pro MTBO AutoPilot