Z pohledu českých barev určitě úspěšné. 3 individuální medaile dospělých, 5 juniorských a k tomu bronz mužské štafety a zlato juniorek. Junioři tedy na svém prvním MS potvrdili loňské úspěchy z Itálie a nasadili si pro příští sezony hodně vysokou laťku. Dospělí mě potěšili ještě více. Loňské domácí MS bylo z pohledu medailí vysoce nadprůměrné a před odjezdem do rovinatého Polského terénu se rozhodně nedalo počítat s opakováním loňských super výsledků. Nakonec to v individuálních závodech dopadlo ještě o chloupek lépe díky stříbru Jirky Chládi Hradila ze sprintu.

Terény v okolí Starých Jablonek byly velmi podobné terénům které u nás máme například v Doksech nebo v Hamru na Jezeře. Jen ty pískovcové skály nikde. Ale písku bylo i tak dost. Až na sprint se na závody nemuselo prakticky vůbec přejíždět, což bylo určitě pohodlné, na druhou stranu tak terény všech zbývajících závodů měly více méně stejný charakter. Cesty buď pískové nebo zarostlé trávou, na změnu klasifikace mnohdy stačil jeden automobil který původní tečku uválcoval a čárkovaný úsek naopak prohrábl. Tratě nebyly nijak extrémně orientačně náročné, o to více rozhodovala o čelním umístění fyzická kondice, protože terén vyžadoval 100% nasazení po celý závod, bez možnosti odpočinku ve sjezdech.

V mužské kategorii se potvrdilo, že loňský nástup Dánů nebyla žádná náhoda. Dorostla jim velice silná skupina závodníků – v každém individuálním závodě brali jednu medaili a pokaždé to byl někdo jiný. Jejich zlato ze štafety se díky tomu tak trochu čekalo, i když nijak snadnou cestu k jeho získání neměli. Hvězdou MS se s dvěma zlatými medailemi stal Lasse Brun Pedersen jak jinak než z Dánska. Dánové zkrátka v současné době vládnou mužskému MTBO tak jako v minulosti Finové.

Ti byli letos naopak hodně nevýrazní, čekal jsem že v terénech dost podobných domácím opět budou sbírat medaili za medailí, ale nestalo se. Middle ovládl Australský rychlík Adrian Jackson a na klasice suverénně obhájil titul Ruslan Gritsan z Ruska. Velmi nešťastný asi musel odjíždět z MS další z Rusů Foliforov, který v každém závodě sahal po medaili, ale vždy se o ní nějakou chybou připravil. K dovršení smůly pak v závěrečném nefarstovaném úseku štafet prohospodařil 19 sekund náskoku z divácké kontroly a Rusové tak přišli o zlato.

V kategorii žen se čekalo opakování loňského souboje Michaely Gigon a Xenie Chernych. Nutno říct, že obě bylo vidět, ale jejich převaha nebyla zdaleka taková jako vloni. Sprint vyhrála Hanka Bajtošová ze Slovenska, Xenia obhájila titul z middlu. Na Mischu zbyla v obou těchto závodech „až“ stříbrná medaile. Stejný výsledek pak chvilku čekala i v cíli klasiky, ale tam se nakonec děly věci nečekané a titul putoval do Švýcarska zásluhou Christiny Schaffner. Konec konců, jinou závodnici tam ani nemají :) Titul ze štafet pak opět putoval do Finska, tam se žádné překvapení nekonalo, zvláště po tom, co předvedly Finky na klasice.

A co dravé mládí? Zapamatujte si pár jmen – Valerij Ghlukov z Ruska, Samuli Saarela z Finska, a jsem hodně rád že i Franta Duk Bogar a Mára Pospíšek z Česka. Za rok či dva se s těmito jmény už potkáme v kategorii dospělých a myslím, že i tam je bude hodně vidět. A totéž platí o slečnách – vedle ruských závodnic patřili mezi nejlepší i Hanky Hančíková a Doležalová a to je určitě dobře. Perfektní individuální výkony korunovaly společně s Míšou Marešovou zlatem ze štafety.

Celková úroveň MS určitě nepřekonala to co vloni předvedli naši pořadatelé v Novém Městě. Poláci se snažili, ale nevyhnuli se pár chybám, naštěstí ne tak fatálním jako byla chybějící kontrola na ME ve Varšavě. Některé z těch letošních naznačil už ve svém článku Smíšek. Ale ten týden odstupu udělá opravdu dost a tak už teď převládají spíš ty pozitivní dojmy.

Pokud vám v tomhle článku chybí podrobnější informace k jednotlivým tratím, případně výsledky naších závodníků, tak to je zcela záměrně, protože to bude obsahem dalších článků.