MTBO do Finska

Finský motiv najde informovaný pozorovatel v letošní sezóně hned několikrát. Za prvé v této zemi tisíců jezer odstartoval kolotoč Světového poháru 2001 a, jak již bylo naznačeno, dostala Skandinávie podobnou příležitost vůbec poprvé v historii tohoto sportovního odvětví. Také český pohár byl ovlivněn finským motivem - stejně jako naše reprezentace byl sponzorován nejúspěšnější finskou značkou - Nokia. A konečně do třetice - Finové se stali letošním nejlepším týmem v SP MTBO. A přitom ještě loni v létě jsme neměli o finském MTBO ani minimální představu.

Rozšířit SP MTBO i do Skandinávie, odkud pěší orientační běh původně pochází a kde má také největší popularitu, je pro MTBO důležitý krok. Jen ať pravověrní běžci vidí, že kontroly se v terénu s mapou nemusejí hledat pouze po kolena v hlubokém vřesu či studené bažině a že zajímavou alternativou může být také "orienťák v sedě" - na horském kole a samozřejmě po cestách a pěšinách. Což vítají zejména běžci s problémovými kotníky, které při běhu v náročném terénu docela trpí. Využít pro tento účel největšího svátku orientačních běžců v letošním roce byla skvělá příležitost. Finové totiž letos pořádali Mistrovství světa v orientačním běhu, které stálo v centru pozornosti tisíců diváků z celého světa. Na vlně popularity se tak alespoň částečně svezli i bikeři.

Do Finska na první závody SP 2001 odjížděl český tým v kompletní sestavě na konci července. První mezinárodní setkání po zimní pauze je obvykle velkou neznámou. Kam se posunula konkurence, kdo nový se objevil a jak jsou na tom loňské hvězdy? Letos přibyla otázka další - jak se jezdí MTBO ve Finsku? Odpovědi na všechny otázky poskytly první srpnové dny a terény v okolí Tampere.

Vzhledem k tomu, jak lesy ve Skandinávii většinou vypadají, bylo jasné, že závodit se bude v příměstském lese. Ten jediný může totiž na rozdíl od klasického severského lesa s množstvím kamenů, kupiček a bažinek nabídnout slušnou síť cest pro jízdu na biku. "Prostor závodu byl úzký pás příměstského lesa s hustou sítí původně lyžařských pěšin. Prudká krátká stoupání, negativní tvary, kdy po prvním pohledu do mapy čekáte v reálu kopec, ale ona je to velká prohlubeň do země, časovkářské úseky po rychlých pěšinách, stejně jako kodrcání po kořenech," tak popisuje finský terén vedoucí české reprezentace Radovan Mach a dodává: "Klíčovou roli nehrál výběr postupů. Důležité bylo rychle se rozhodnout a hodně jezdit na paměť. Jinak jste stáli na každé křižovatce. A taky bylo třeba před odbočením na pěšinku namapovat dohledávku kontrolního stanoviště."

Finové do MTBO

Hned úvodní závod SP byl ve znamení souboje dosavadních šampiónů s ambiciózními domácími reprezentanty. Bohužel i na náš účet a ve prospěch těch druhých. Oba dva vítězové SP 2000 Jarda Rygl i Němka Antje Bornhak zajeli výborný závod, ani jednomu to však k vítězství nestačilo. Po hodinovém závodě chyběla Jardovi ke zlaté medaili necelá minuta a půl, Němce dokonce 2,5 min. Jestli v kontinentálním terénu jezdili Finové na úrovni těch nejlepších, tady jim pomohl ještě zažitý způsob orientace ve spleti úzkých, obtížně sjízdných pěšinek v hustém severském lese se špatnou viditelností. Hned při úvodním závodě SP 2001 se tak mezi medailisty kromě vítězů předcházejícího světového poháru dostali už jen reprezentanti Suomi.

Podobný scénář se odvíjel i o 2 dny později při závodě na krátké trati. Podobný terén, některé pěšinky ještě méně sjízdné, takže místy bylo rychlejší s kolem běžet a zlaté medaile opět pouze pro domácí. V ženách si již druhé zlato pověsila na krk Ingrid Stengard, tentokrát o pouhé 4 s před Bornhak. Spokojenější už byla také naše děvčata - Anička Podrábská se vyšvihla na 4. místo. V mužích nahradil prvního vítěze Mäkilu další Fin Tervala, ale už na 3. místě se objevil nejlepší Rus. Jarda Rygl skončil podobně jako Anička na 4. místě. Na velkou bednu dojel ještě jeden Čech Jirka Procházka.

Začátkem srpna tak poslali Finové bikerskému světu jasnou zprávu - nejen že umějí uspořádat závody v pro ně trochu netradiční disciplíně na špičkové úrovni, ale také to, že sáhnout si na světovou medaili už nikdy nebude tak "jednoduché", jako bývalo.

První české zlato ze zasněženého Miemingu

Ze Severu se světový pohár přesunul začátkem září pod alpské štíty do rakouského Miemingu. V Alpách je doma původem Němka Antje Bornhak, která se živí jako průvodce turistů na horském kole, a jistě nejen ona si v terénech sobě bližších chtěla spravit chuť zkaženou ve Finsku. Také naši reprezentanti věřili, že bez výhody domácích terénů se Finové zařadí opět mezi většinu ostatních závodníků.

Hned v prvním závodě se o to měl postarat náš Jarda Rygl. V perfektně rozjetém závodě udělal jedinou významnou chybu. V jedné z obcí, kudy trať vedla, si zkrátil trasu přes trávník, což si pečliví rakouští pořadatelé hlídali a Jarda skončil s mnoha dalšími v poli diskvalifikovaných. Na zlatý stupínek si tak opět vystoupil, kdo jiný než Fin, tentokrát vítěz prvního závodu Mäkila. To v ženách už Bornhak splnila, co si předsevzala, a podařilo se jí porazit nejlepší Finky, které ale i tak jezdily, jako by byly doma na svých tratích okolo Tampere - 2. a 3. místo pro Vaisanen a Tommolu.

Na následující klasické trati už ale přišel první velký okamžik i pro české bikerky. V těžkém závodě, kdy celý den silně pršelo a kousek nad závodním prostorem už zůstával ležet mokrý sníh, se na první místo propracovala Markéta Jakoubová,nejlepší česká reprezentantka roku 2000. Opět jenom o chlup před nejlepší Finkou, ale český úspěch ještě podtrhla svým 3. místem Anička Podrábská. České bikerky tak společně svou převahou zatlačily finské soupeřky trochu do pozadí. Na podobný úspěch si jejich mužští kolegové museli počkat ještě pár dnů do Maďarska.

Otevřená a rychlá placka v rovinatém Maďarsku

Dříve než došlo na pořádné závodění, zkrátili Maďaři čekání na další kolo SP netradiční disciplínou - orientačním triatlonem. V kratších délkách než olympijský, ale jinak se vším všudy. Plavalo se v termálních lázních a byl to zážitek. Zalaminovanou mapu měli účastníci na předloktí, kontrolní stanoviště hledali místy i pod vodou a často také zápasili s rekreanty vznášejícími se v termálních proudech. Zpestření to bylo příjemné, ale hlavní akcí byl pro všechny světový pohár.

Jestliže ve Finsku se jezdilo v členitém severském terénu, v Rakousku v pořádných alpských kopcích, v Maďarsku se tvář závodů opět výrazně změnila. Závod se zčásti odehrával v zarostlém lese, závěrečné kontroly se však hledaly ve zvlněné savaně. Jezdit bylo možno nejenom po cestách, ale bylo povoleno zkracovat přímo terénem. Nedalo se tu mnoho získat, ale dalo se vše ztratit. Na podobný způsob orientace nejsou bikeři moc zvyklí, zato orienťákům běžcům celkem vyhovuje. Ztráty navíc nehrozily jen za mapové chyby, ale i za propíchnuté duše. Keře v této oblasti jsou velice schopné v děrování kol bez ohledu na to, obouváte-li Michelin, Hutchinson, Nokian či Rubenu. Takže duše museli vyměňovat všichni - Finové, Francouzi i Češi. Blonďatí bikeři v závodě poprvé nedominovali. Vyhrál Rus Korčagin před nováčkem v české reprezentaci Petrem Strejčkem. Bronzovou medaili získala v ženách Maruška Hrdinová.

Následoval závod s vloženými kontrolami, u nichž bylo volné pořadí volby postupu, tedy další zvýšení orientační náročnosti závodu. A české medailové tažení pokračovalo. Na zlato si konečně sáhnul i Jarda Rygl. "Podařilo se mi vyhrát tento typ závodu nejen tady v Maďarsku, ale i na letošním domácím mistrovství, takže snad pomalu přestává být mojí noční můrou," komentoval Jarda svůj úspěch. První letošní medaili přidala do své sbírky také Jardova sestra Hanka. Do desítky nejlepších se v obou kategoriích vešlo ještě několik dalších našich závodníků. Skvělou náladu nám trochu pokazily závěrečné štafety, které skončily neúspěchem především pro pořadatele. Organizačně nezvládnutý závod, při kterém kvůli nedostatku informací byly diskvalifikovány všechny favorizované štafety, pokazil jinak dobrý dojem . Výsledky nejlepších jednotlivců se od finského úvodu hodně vyrovnaly a bylo třeba připravit se na francouzské finále.

Levandulová Francie

Začátkem listopadu se mělo rozhodnout o konečných držitelích světových pohárů 2001. Počasí je ve francouzské Provance mnohem příjemnější než u nás doma, takže i začátkem listopadu se dá jezdit v krátkém dresu. Místní kraj má dvě zajímavé dominanty - všudypřítomnou levanduli a odevšad viditelnou bílou horu Mount Ventoux (1900 m n m.). Pro posílení sebevědomí ji doprovodná nereprezentační skupina během předzávodního čekání zdařile zdolala. Čtyřciferná nadmořská výška zdejšího vrcholu signalizuje, že k maďarským rovinám budou mít finálové závody daleko.

Prvním závodem z posledních byla krátká trať. Závodní mapa byla podle očekávání zahnědlá od hustých vrstevnic. Cest moc nebylo, zejména těch rychle sjízdných. Většinou se jednalo o kamenité, pomalu sjízdné cesty ať jel biker do kopce, po rovině či z kopce dolů. Podle slov závodníků se při bikovém závodě ještě nikdy tolik nenaběhali jako tentokrát. Technicky a fyzicky náročný závod s menší mapařskou obtížností seděl Francouzům, v první desítce byli 3. Na vítězství však nedosáhnul ani jeden z nich. K závěrečnému útoku na první místo v celkovém pořadí SP zaútočil Fin Tervala a vítězství v závodě bylo tím nejlepším, co pro to mohl udělat. Zabránit mu v tom mohl Jarda Rygl, ale už podruhé v této sezóně přišel o vítězství školáckou chybou, když neorazil kontrolu na konci povinného úseku. Musel se pro ni vracet a ztratil tím nejen zbytečných 8 minut. Pro děvčata byla technicky obtížná trať ještě náročnější. S obrovským náskokem vyhrála při svém prvním letošním startu Francouzka Coupat, jinak zaměřená hlavně na pěší OB, následovaná finsko-německým duem. Nejlepší naší zástupkyní byla Maruška Hrdinová na 5. místě.

Klasická délka závodu ve francouzském pojetí je pořádná dlouhá trať. Fyzicky náročný závod s dlouhými stoupáními měl rozhodnout o celkovém pořadí světového poháru. Dlouhá stoupání logicky doplňovaly dlouhé sjezdy, často kamenité, takže o defekty a usilovné pumpování nebyla nouze. Kromě štěstí na defekty tak závod rozhodovala zejména fyzička (muži měli při 30 km trati 900 m stoupání) a správně zvolené postupy. Vyhrál opět Tervala a, jak je jeho zvykem v posledních závodech SP, opět o vteřinu. Tentokrát na Švýcarem Bergerem. Jardovi už nepomohl ani nevídaný spurt vyhecovaný fandícími účastníky českého doprovodného zájezdu, skončil 4., hned za dalším Finem Mäkilou. Na 6. místě dojel nejlepší Francouz Mougin, vítěz SP 1999. Rovněž v ženách vítězka Bornhak jen potvrdila, že jí vítězství v SP bezpochyby náleží. Druhým místem připomněla Francouzka Coupat, že až bude příští rok mistrovství světa ve Francii, musejí s ní ostatní počítat i na ten nejvyšší stupínek. Svou podzimní formu výborně prodala 3. místem Maruška Hrdinová.

Zbýval poslední závod, aby se SP 2001 stal minulostí - štafety. A s nimi poslední letošní možnost získat cenné medaile a body do soutěže družstev. Nejblíže k vítězství mělo naše trio Ryglová - Jakoubová - Hrdinová, dokud se poslední z nich nezasukoval na trati řetěz, který si dal říct až po dlouhém domlouvání kamarádského slovenského reprezentanta. Naše finišmenka pak marně bojovala na cílové pásce s finskou závodnicí o konečné 3. místo. I to je však pro papírově nejsilnější Finky určitě zklamáním. Porazila je např. i slabší štafeta českých děvčat a rovněž Francouzky, které závod vyhrály. V mužích ale Finové přesvědčivě ukázali, kdo byl v letošním SP MTBO nejlepší. Podobně jako naši, ti skončili druzí, stejně jako v celkovém hodnocení týmů. Pro třetí místo si s prázdným kolem doběhl Rus Korčagin.

Finové, Češi, Francouzi a MS 2002

Tituly byly rozdány, náročná sezóna u konce, zbývala jen dlouhá cesta domů. A s ní možnost zamyslet se, kam se MTBO se vstupem do nového tisíciletí posunulo. "Fini byli letos skutečně dobří," souhlasí Jarda Rygl, dlouhodobá jednička českého týmu, který, nebýt zbytečných chyb, mohl se rvát o celkové vítězství stejně jako v minulém roce. "A je taky pravda, že česká reprezentace už byla z minulosti zvyklá na kupu medailí z mezinárodních závodů. Ale nezapomeňme, že stejně jako u nás i ve Finsku se MTBO jezdí už dlouho. Jenže oni začali jezdit na svěťáky až tehdy, když si byli jisti, že budou mít na přední umístění a budou si moci dovolit téměř profesionální podmínky - trenéra, mechanika, dopravu, atd.", vysvětluje Jarda důvody letošního finského vpádu na tratě MTBO. Své zkušenosti s finskými bikerkami má i nejúspěšnější Češka v SP 2001 Maruška Hrdinová: "První tři Finky jsou na tom v mnoha ohledech lépe než my, ale nemyslím si, že bychom na ně neměly. To jsem si ověřila i při vzájemném soupeření na štafetách a scorelaufu. Fyzicky jsou na tom lépe než já, alespoň co se týká mapově jednoduchých úseků po cestách s dobrým povrchem, tam to totiž natřou i kdejakému borci. Ale po technické stránce se ve Francii ukázalo, že sjíždění z kopců po kamenitých cestičkách jim až tolik nejde, i když ve Finsku by tohle určitě mohly natrénovat. V mapě si myslím, že dělají také chyby jako my, ale méně. Zřejmě se dokážou lépe koncentrovat na daný závod."

Nejsou to však jen Finové, kdo je vidět na čelních pozicích. MTBO se rozvíjí a to s sebou přináší další nové tváře. Navíc někteří starší "kozáci" se tomuto sportu začali věnovat mnohem systematičtěji. Češi, Fini, Rusové, Švýcaři - to je současná světová špička a určitě se objeví další, protože nás čeká mistrovství světa a takové tituly budou lákat. "Při úvahách nad premiérovým MS se nabízí vzpomínka na historicky první ročník evropského poháru, kdy čeští bikeři vyhráli vše, co mohli," vzpomíná na minulé roky šéf české reprezentace Radovan Mach a upřesňuje, "od té doby se ale náročnost sportu a kvalita konkurence výrazně posunuly, spolu s tím však také nadšení a motivace našich závodníků. Máme chuť převzít vládu nad světovým MTBO znovu do svých rukou!"