Ohlédnutí za Austrian MTBO Days
Hodně dlouhý sprint, cross country hromaďák a povedený long nabídl poslední předprázdninový víkend závodníkům ČP MTBO. Závodů na hranicích Maďarska s Rakouskem se zůčastnila řada špičkových reprezentantů z celkem devíti zemí. Mezi českými zástupci byla nejúspěšnější Martina Tichovská, která tříkolový etapák ženské elity vyhrála, Vojtěch Stránský skončil mezi muži na třetím místě.
Od českých hranic je to sice do místa konání letošních Austrian MTBO Days jen o málo více než sto kilometrů, někteří z českých závodníků však překračovali státní hranici různých zemí hned třikrát. Nejrychlejší cesta z Moravy k maďarskému břehu Neziderského jezera totiž vede přes Bratislavu a nejvýchodnější část Rakouska. Přesto je to ale z Brna, Zlína nebo Olomouce do Šoproně pořád mnohem blíž než třeba na závody v Plzni.
Rakušané to mají s pořádáním závodů ještě o něco složitější než my, pro původně plánovanou lokalitu se pořadatelům z OLT Transdanubien nepodařilo získat potřebná povolení a řešením této krizové situace byla volba terénů bezprostředně za rakouskou hranicí na území Maďarska. Oblast Šoproně má na Rakouskou historicky velmi úzkou vazbu, takže se žádný kulturní střet nekonal a vzhledem k tomu, že zde vaří i relativně slušné pivo, jezdí sem ráda i řada Čechů.
Osobně jsem se při prvním odhalení lokality nejprve zaradoval, že by pro závody mohly být zmapované kopce jihozápadně od města, kde jsou docela pěkné traily, hospoda v kostele a jezdí se tu i maďarský XC pohár. Avšak turistické vytížení i výrazně fyzicky náročnější terén by nebyly určitě tak přívětivé k závodníkům oproti finálně zvolenému prostoru, kde je i v počínající hlavní sezóně lidí v lese jen minimum a kopce nejsou zdaleka tak vysoké. Skupiny turistů tak bylo možné potkat jen na sobotním shromaždišti, kde byl zároveň i kemp. Místo bezprostředně na hranici mezi Rakouskem a Maďarskem je totiž jedním z památníků dřívější železné opony mezi oběma státy a míří sem za poznáním historie řada jednotlivců i organizovaných zájezdů v autobusech.
Sprint
Dlouho dopředu byl tenhle závod avizovaný jako "prodloužený". Tomu v realitě odpovídaly dosahované časy, avšak charakter tratí už tolik ne. Byl to spíše takový middle, při kterém ve dvou třetinách tratě najednou přijedete do cíle. K opravdovému sprintu chybělo v elitních mapách zhruba deset kontrol, postupy byla docela dlouhé, avšak terén zde jinou stavbu neumožnil. Výjimkou byl zvětšený detail mapy v atypickém měřítku 1:6666, kde byly v jinak jednoduchém lesíku cestičky co dvacet metrů v pravidelné síti a bloudění kvůlivá přejetým odbočkám si tu užila řada borců.
Nejtěžší na tomhle závodě bylo dostat se včas na start. Z původně avizovaných pěti kilometrů to bylo nakonec sedm, mapka cesty na start byla jen velmi zběžná a značení sporadické. Začátek cesty navíc docela zrádně kopíroval cyklostezku na druhé straně hranice, ta se však zhruba po kilometru stáčela jiným směrem, což ne každý dokázal zaregistrovat. Mnozí včetně mě tak startovali do lesa letmo bez zastávky v koridorech. Kromě zmíněného v mapě vyzoomovaného bludiště a pár hůře čitelných odboček v terénu jinak nebylo co řešit a závod byl tak spíše jakýmsi seznámením s místní terény.
Middle s hromadným startem
Jak se vzápětí totiž ukázalo, záměrem stavitelů dvou sobotních závodů nejspíš bylo, abychom se les naučili úplně zpaměti. Hromaďák byl z velké části ve stejném prostoru jako sprint a díky několika okruhům kolem uzlovek tak jezdila většina druhou půlku závodu už po paměti. Kdybych na řídítkách neviděl mapu, klidně bych si mohl myslet, že jedu krátkou trať některého z masových maratonů. Navigovat nebylo téměř potřeba, jen orazit kontroly a neusnout během postupu mezi nimi. Na druhou stranu díky jednoduchému terénu bylo potřeba jezdit hodně rychle, což se v elitních kategoriích ukázalo hned na startu. Kdo neuvisel v balíku jedoucím pětatřicítkou na jedničku, mohl se s pěkným umístěním rovnou rozloučit.
Mezi veselejší zážitky ze závodu určitě patří hromadný start ze vzrostlého řepkového pole, což byl však také jediný úsek vyžadující trochu nějakých technických dovedností, pak už se jen šlapalo do pedálů. Méně veselé už byly diskuze nad mapou. Papírová mapa byla totiž oproti verzi, která je k vidění na Liveloxu, trochu více oříznutá a ořez způsobil zmizení nejjižnější velké křižovatky, přes kterou to tudíž docela dost borců valilo postupem mimo mapu. Pořadatelé to nijak neřešili, nicméně přitomní čeští rozhodčí včetně soutěžní komise se shodli, že být to na závodech u nás, je to na jednoznačnou diskvalifikaci, protože ona křižovatka prostě v mapě není.
Long
Pro tenhle závod byl vybrán prostor u jihozápadní části břehu Neziderského jezera, kterému v Maďarsku říkají Fertö. Byl to v podstatě jeden kopec obehnaný z jedné strany městem a dálnicí a z druhé strany se pozvolně svažující do jezera. Trochu jiný terén než v sobotu a kdo po dvou orientačně jednoduchých závodech čekal opět něco podobného, docela se spletl. Stavitel vytěžil z prostoru téměř maximum, eliťáky posílal z jedné strany vršku na druhou stále novými cestami a voleb bylo tentokrát nespočet. Bažiny, asfaltky, sjezdy, vinice, prudké výjezdy... nechybělo skoro nic. Dokonce i občerstvovačka byla, což v relativně teplém počasí přišlo mnohým určitě vhod. Stavba závodu i terén byly jednoznačně nejlepší z toho, co tyhle rakouské závody v Maďarsku nabídly.
Závody byly hodnoceny jako tříetapová soutěž, v celkovém pořadí se z českých eliťáků prosadil nejvýše Vojtěch Stránský, který skončil třetí za výbornou rakouskou dvojící Waldmann, Hnilica. Ženská elita se stala téměř výhradní doménou českých závodnic. Martina Tichovská zvítězila v součtu o téměř půl hodiny před Markétou Mulíčkovou, třetí skončila Vendula Musilová. Zajímavé bylo i srovnání našich dorostenců s italským juniorským výběrem v kategorii M20 a při pohledu do výsledků je vidět, že na tom naši hoši nejsou oproti o dva roky starším soupeřům vůbec špatně.
V pohárovém kalendáři máme nyní téměř dvouměsíční přestávku, 17. a 18. srpna čekají na závodníky pořadatelé v Krušných horách, kde bude v sobotu middle a na neděli je připraven závod s volným pořadím kontrol. V rámci ČP se podobný závod jel naposledy v roce 2018 (free ordery na pozdějších MTBO 5 Days ani Orient Expressu pohárové nebyly), bude to pro závodníky určitě docela zajímavá výzva. Kdo by chtěl v mezidobí trochu potrénovat, naše TSM nabízí otevřené kategorie na prázdninovém tréninkovém soustředění ve Vilémově. Tréninky budou na úrovni odpovídající juniorské a dorostenecké reprezentaci a scorelauf tam zcela určitě chybět nebude...
Odkazy
- Výsledky sprint / mass / long
- Mezičasy sprint / mass / long
- Celkové pořadí po třech etapách
- Livelox sprint / mass / long
- Fotogalerie sprint
- Fotogalerie mass start
- Fotogalerie long
- Fotogalerie z vyhlášení vítězů
- Průběžné pořadí ČP MTBO
Foto v článku: OLT Transdanubien, Pavel Štáfek