V neděli 9. 8. ráno jsme se v počtu 6 + 6 + 2 sešli na letišti. Několik otázek jsme nakonec všichni zodpověděli na výbornou, přičemž nejtěžší to měl asi Kládin – ptali se ho na jméno jeho otce a jméno jeho otce a jméno jeho otce… nakonec prošel (všechny odpovědi byly stejné!).
V Tel-Avivu nás polilo pořádné vedro, které nakonec bylo asi nejhorší za celý týden. Pořadatelé trochu podcenili náš počet a velikost krabic, takže jsme na úvod hráli puzzle, ale skládanku se podařilo dát dohromady i bez předlohy. Jen Chláďa ztratil pedál a Pari rozladil šaltr.
Večír jsme ještě stihli projet rychle stmívající se a vrzotem cikád doprovázený model, který nás celkem dobře upozornil, naladil a možná i vyděsil.

A v pondělí ráno to začalo!!

Kvalifikace byla takovým vostrým modelem (aspoň pro většinu). Řekla bych, že to byl docela hezký, ne úplně těžký (jak technicky tak fyzicky), ale ani ne úplně blbý závod. Prostě adekvátní kvalifikace. Nikdo z Čechů neměl problém s postupem, jen Marušku potkala smůla a nezaregistrovala, že razí špatný kód kontroly, která byla hodně blízko. Zde se projevila svéhlavost pořadatelů, jelikož tato jediná kontrola byla překvapivě umístěna v sadu cca 5 m od cesty a pokud člověk jel ve směru řádků, nebylo možné ji zahlédnout (a tak ji Maruška minula a orazila vedlejší cestu) – toto udělalo i několik dalších závodnic. Dojezd byl prakticky přímo do bazénu, takže skoro idylka.

Úterý – middle

Na tuto trať vyráželo docela dost lidí v očekávání dobrého výsledku, některým se splnila, jiným méně. Závod byl hodně technicky i mapově náročný a ani kopce a teplo nepřidali na pohodě. Stavitel nedal závodníkům prakticky jediný odpočinkový postup (a to ani do cíle, kde musel každý vymáčknout poslední zbytky sil!) V Izraeli nebyl povinný poslední postup (sběrka-cíl, většinou jen posledních pár metrů koridorem.). Sečteno, podtrženo- sluníčko, náročný terén plný jak skalek, tak volného kamení a prachu a velmi hustá síť cest nás nutili k neustálému a naprostému soustředění a bylo více než jednoduché udělat chybku, která trestala buď pádem, nebo jízdou jinam, než bylo v úmyslu. Což se nevyhnulo i několika favoritům, přesto jsme se zásadního překvapení nedočkali a na stupních se objevili ti opravdu nejlepší (včetně stříbrného Chládi!), škoda, že i Kládin svůj rozjetý závod neustál (resp. Jeho patka, se kterou chvíli bojoval a pak jel jen asi na 4 převody), ale nakonec dobrá 9 (co já bych za to dala!!). Holky trochu slabší, ale tam těch chyb už bylo trochu víc a z mého pohledu i trochu víc překvapení v první desítce – např. teprve 18ti letá Ruska Repina, nebo dvacítka Em Benham, nemluvě o zlaté Fince Marice Hara, které je 23 let. Světový trend zkusila napodobit 13. místem i naše nejmladší, Žába. – V dámách to tak trochu vypadá na výměnu generací! Přičemž je dost smutné, že já už jsem vlastně ve šrotu… Ale zpět k MS – v cíli opět nechyběl bazén a tak vlastně ani to vedro nebylo tak hrozné, pokud jste nemuseli moc dlouho čekat v izolaci dopingových komisařů jako průběžná vedoucí pětka… Jo, a abych nezapomněla, největší radost z Českého týmu měli Izraelští sanitkáři, jelikož většina těch, na kterých prováděli svůj „medical experiment“, byli právě v našem dresu (ale nebojte, jen drobné oděrky a škrábance). Větší rekonvalescenci by potřeboval jen Máry rám, který machroval (sám před sebou) i v lese a dvojdžamp trochu nezvládl a na spodní rámové trubce se mu udělala drobná prohlubeň. Odpo povinné zevlování.

Středa – volno

Volný den vypadal jako hodně slušná Nuda v Brně, naštěstí se nám dámám podařilo nasockovat k rakušákům, kteří jeli k moři (vešel se i Pari, Kládina vyrazila Italská modelka), takže to bylo příjemné zpestření ve vlnách. Odpo zase zevl, při kterém na nás dohlížel Kuba (primárně výborný masér a fyzioterapeut), jestli všichni dostatečně často pijeme a náhodou se někde nepřetěžujeme.

Čtvrtek - štafety

Start byl až odpo, takže dopo zevl a jen rychlý nákup na banquet (jelikož v pátek a sobotu mají Židé zavřeno), naštěstí se nám opět podařilo nasáčkovat k Rakušákům do supermerkáru. Nám dámám pořadatelé dali zakusit pěkného odpoledního sluníčka, když jsme 10 min čekali na louce na odstartování. Jinak terén stejný jako na middle, tedy hustá síť cest, singlíky střídali prašné a kamenité cesty, docela zajímavé, ale ne moc složité. Trať nebyla moc farstovaná, zato když už farsta byla, tak hodně rozdílná! Ale u žen se podařilo všem slabším prvním úsekům udržet, takže silnější poslední měli docela boj. Myslím, že všechny holky jsme jeli docela dobře a vyrovnaně (čas Marušky a Žáby sečtěte a podělte dvěma- jak se znovu ukázalo, Emit není zrovna ideální na bajky, natož na štafety…). Bylo to hodně dramatické až do konce, na posledním úseku jela skupina – Ruska, Rakušanka, Švýcarka a René … Ruska dost vedla, ale v pytlíku se slušně zamotala a dala tak nečekanou šanci dalším holkám. Bohužel všichni víme, kdo vylosoval čerňáka. Co se chlapů týče, tak rozhodně nesouhlasím s názorem některých funkcionářů, že chlapi mají problém se sestavením ideální, lepší štafety. Ne/Výhodnou českých chlapů je, že jsou hodně dobří všichni a tak si o sestavení štafet klidně můžou losovat a papírová spíše jednička občas vyrazí pod číslem 2 :-). Prostě Kládin měl hodně dlouhé farsty a drobná chyba ho zařadila tentokrát až za Pariho, ale ne o moc – nedoporučuji 100% věřit časům na webu, jelikož časomíra se zastavila, až když si člověk vyčetl, což nemusel vždy udělat bezprostředně po dojezdu!! A tak se tam kluci bili… a určitě by jim pořádně zavařil Mára, který jel na titul a před ostatními borci na posledním úseku se rozhodně nestyděl. Ale již zmíněná prohlubeň v rámu se změnila v trhlinku a ta udělala prásk a Mára udělal bum a dál už musel po svých- posledních 15minut odběhl!! Tomu se říká zatracená smůla a pros… vítězství. Ještě že jsou při štafetách kluci tak vyrovnaní a v případě nehody té druhé ta první zachraňuje české barvy perfektním druhým místem :-). Akorát ten bazén tam tentokrát nebyl… Ale vyhlášení v přírodním amfitheatru za západu slunce byla hodně slušná romantika.

Pátek – sprint

Tak Mr. Sprint Kládin byl připraven dokonale – dokonce si prostor z googleearth překreslil v Ocadu!! Ale nakonec mu to k medaili nepomohlo, i když 8 je také hezké číslo, předvedl se opět Chláďa, šťastná 6ka, velká bedna … už to začíná být trochu nuda :-/. Jinak průměr. Holky spíš slabší, až na Martinu. Závod se jel v archeologických vykopávkách, takže nebylo povoleno jezdit mimo cesty, jen běhat. Byl to relativně otevřený prostor, 2 hřbety, ale celkem přijatelný, plný malých asfaltových chodníčků a docela slušných singlíků, hodně hustá síť pěšinek, prostě ideální prostor pro sprint. Pár postupů nabízelo i volbu, ale jinak základem bylo odchytat všechny odbočky. Moc pěkná záležitost pro nás pomalejší. Ale zase nebyl bazén :-( a odpo zase zevlování…

Sobota – klasika – banquet

Tak konečně se blíží konec… Zatím jsme měli docela příjemné teplo, nikoli vedro. Předpověď na sobotu ovšem slibovala, že ho konečně poznáme!! A někteří se dokonce i zavařili… Terén byl velmi rozdílný od zbytku týdne, jelo se na dvacítce s ekv. 10 m!!, délky byli celkem dlouhé, ale výšky ještě vyšší, takže jsme čekali trochu peklíčko. V lese nebyli tentokrát žádné singlíky ani dramatické sjezdy, zato hodně šotolin, širokých kamenitých a prašných cest, takže totální letka. Já to tedy málem nedolítla. Hodně nahoru dolu, volby (na 26,5 km/14 kontrol/560 přev., chlapy 35,5/15/720). Fandila jsem René, která to taky super rozjela, ale bohužel prořízla plášť, dala tam duši, ale nepodařilo se jí zřejmě řádně nahustit plášť, ten se v dalším sjedu svléknul a René musela čekat na taxíka! Pěšky také došel Mára s obdobným problémem (kolo měl od Estonky, která si na sprintu zlomila žebra). Kládin došel s křečema a závod vzdal i Pari, se kterým to vedro šlehlo. Mimořádně jsme nemohli zaplácat ani Chláďovi, i když jel velmi hezky, ale prostě je ještě trošku slabý. Zařekl se, že příští rok bude trénovat tak, aby jezdil jako Adrian Jackson, na což se moooc těšíme a držíme mu palce. Pro mě toto byl asi jeden z nejtěžších závodů v životě, aspoň fyzicky. Sluníčko si hodně pohrálo i s naší psychikou, pod helmou 50°C opravdu těžko nutí nohy, aby se ještě chvilku točily, natož přidaly. Ale byl tam bazén, tak to bylo příjemné, dokonce měli i skluzavku, tak to byla bžunda.
Pak jsme se jeli rychle sbalit a zase zpátky, jelikož na stejném místě se odehrával i večerní program s vyhlášením. Naštěstí české barvy zachránil Albert, který byl 3. v Open (vyhrál Japonec!), tak jsme mohli hrdě zaplácat.
Program zakončení byl trochu dlouhý, samý tralalá a tanyny, ale nakonec jsme to urvali a všichni se vrhli do bazénu (skluzavku vyfoukli :-( ) a večírek se rozjel. Mno, pak nás zase odvezli zpět, ale musela frčet áfterpárty, jelikož na letiště jsme jeli ve 2.45 a letadlo letělo v 6 h. Na letišti byla docela nuda, pořád jsme se s naloženými vozíky prodírali z fronty do fronty, jak Izraelci veleli... Jen Mára to zpestřoval zvuky z pytlíku.

Už jsme doma… a závěrem?

Organizátoři sice neměli moc zkušeností s tak velkými závody, ale jako závodník jsem to nijak nepocítila, naopak, myslím, že to byli velmi pěkné závody. Co se terénů a tratí týče, tak musím říct, že to byli jedny z nejhezčích a nejzajímavějších závodů, které jsem kde jela!!! A určitě hodných pořádání mistrovství světa!!! Škoda, že jsme neměli víc času a možností si prohlédnout i okolí lesů. Bydleli jsme ve vesničce, která byla uzavřená bránou a hlídaná hlídačem, tedy opravdu nebyla možnost si toho moc bez vlastních aut prohlédnout. Takže jsme prostě jen zevlovali… Ono se v tom horku ani nic jiného dělat nedá. Objevení parádních bajkovacích terénů tak přidává Izraeli další rozměr, který určitě stojí za to poznat…

Text: Míša
Foto: Žába