Další mistrovský víkend přilákal do Lužan téměř čtyři stovky závodníků. I přes slunečné počasí se už ozval nastupující podzim, a tak zejména nedělní ráno bylo velmi chladné. Starty ale byly v době, kdy už bylo vše důkladně sluncem ohřáté a navíc na závodníky čekala důkladná zahřívačka i při samotném závodě.

Hned do kopce

Kdo přijížděl z kempu na start middlu, tomu bylo hned jasné, že pocit chladu je to poslední, co mu po startu hrozí. Ostrý kopec po louce s cestou kolmo přes vrstevnice donutil všechny se pořádně nadechnout čerstvého vzduchu a už na první křižovatce mnozí nevěděli, kam že to vlastně chtěli jet... Nejvíc do kopce to paradoxně měli na první kontrolu ti nejmladší, v tomto případě kluci v M14 a M17. Pro tyhle dvě kategorie a taky pro holky W14 a W17 měl navíc middle zvláštní náboj srovnávacího závodu - obě tratě byly shodné, aby trenéři (a hlavně reprezentační trenér mládeže) měli přesné a aktuální srovnání jejich výkonnosti a mohli podle toho plánovat další přípravu a případně i nominace na mezinárodní akce. Srovnávací závod totiž potvrdil, že v těchhle kategoriích výkonnost není přímo úměrná pouze věku a mnozí třinácti-čtrnáctiletí mohou svým o dva až tři roky starším soupeřům směle konkurovat.

Trať middlu nabídla výjezd na poměrně ostrý hřeben severně nad kempem, podle kategorií bylo kopců více nebo méně, ale všechno bez problému jetelné. Občas bylo potřeba přeběhnout, protože objížděčky byly výrazně delší, nicméně čas strávený poklusem či chůzí nebyl oproti neděli nijak významný.

V ženské elitě se při neúčasti Veroniky Kubínové a pořádajícího dua Drobníková-Musilová chopila vlády nad startovním polem Štěpánka Staňková, která vyhrála před Ewou Haltof a Katkou Novákovou. Pánskou elitu zvládl nejlépe zkušený Jiří Hradil. Přestože je ve skvělé formě a nejlepších závodnických letech, na stupních vítězů si možná mohl připadat trochu jako stařík. Kolem něj totiž na druhém i třetím místě stáli hoši z naší juniorské reprezentace, konkrétně druhý Honza Hašek a třetí Richard Wohanka, oba narozeni již v letopočtech začínajících dvojkou. 

Pro nejmenší závodníky byla přímo v centru postavena hravá trať bez mapy, ale s několika překážkami a ražením kontrolních průjezdů. Konkurence se sešla náramná, ve výsledcích MW10 je téměř čtyřicet capartů. 

Bleskem mezi paneláky

Odpolední sprint byl úplně jiným závodem: Kulisami pro pohárové klání se staly uličky a parky Lázní Bělohrad. Cesta na start byla docela dlouhá, přesto - a hlavně díky velmi pěknému počasí -  možná polovina závodníků vyrazila na start na kole. Start u garáží v sídlišti s kontrolami mezi paneláky, průjezd zahradní čtvrtí, úprk přes lávky s diváckou kontrolou pro návštěvníky místní hospody a pak konec v lesoparku. Pestrý terén, na sprint jak dělaný. Trochu jsem se obával kontaktu s auto provozem, který nebyl nijak omezen, pouze jeden exponovaný přejezd byl pod dohledem pořadatelů. Nakonec se jako větší problém ukázali neinformovaní chodci a úzký průjezd jižně od kontroly 64, kde se často potkávali borci v protijezdu a na dvoje řídítka vedle sebe to fakt nebylo. Problematická byla i lávka u sedmdesáttrojky, která v době mého příjezdu vypadala tak akorát na zlomení kotníku, jelikož prkna zjevně pod náporem cyklistické obuvi nevydržela. Můj celkový dojem ze sprintu je nicméně velmi pěkný. V pánské elitě vyhrál Kryštof Bogar o devět sekund před Janem Haškem a další půlminutku zpět zůstal Martin Kanta, pro kterého to je premiérové umístění na bedně v elitě. Mezi ženami se uličkami nejrychleji propletla Kateřina Nováková, druhá skončila Vilma Králová a třetí Štěpánka Staňková.

V lázeňském městečku mnozí zůstali ještě chvíli na večeři či zmrzlinu a před setměním se celý balík pomalu přesunul zpět k Lužanům. V centru závodu byl hlavní osobou reprezentant Vojtěch Stránský. Tentokrát však nikoli pro své výkony, ale proto, že se velmi úspěšně chopil role moderátora celé akce. Pokud jsem jičínským během akce něco trošku záviděl, bylo to určitě složení pořadatelského týmu: jen při vyhlášení vítězů jsme mohli vidět najednou v akci hned čtyři držitele reprezentačních dresů, jak dekorují ty nejlepší na stupních. Síla jičínské MTBO divize je opravdu velká.

Nedělní očistec na longu

Nedělní závod o mistrovské tituly na klasické trati byl mimořádně náročný. Stavitel Radek Ticháček povodil eliťáky po všech kopcích, které v prostoru vyrostly, některé bylo potřeba zdolávat i několikrát. Delší kategorie měly pro závod připravené hned dvě mapy s tím, že pro tu druhou si bylo potřeba dojet zpět do centra. To byla výhoda, jelikož si člověk mohl nechat na občerstvovačce bidon nebo třeba dortík a nemusel se s tím vláčet po lese. Ale na druhou stranu se ne každému z té občerstvovačky ještě znovu do lesa chtělo. Obzvlášť když zjistil, co ho ještě čeká. Nejtěžší pasáže byly situovány až do druhé poloviny závodu a síly ubývaly velmi rychle. O náročnosti klasiky svědčí i dosažené časy, které odpovídaly spíše závodům mistrovství světa či Evropy. V pánské elitě byl nejrychlejší Vojta Stránský před Kryštofem Bogarem a Jiřím Hradilem, ženskou elitu vyhrála Štěpánka Staňková před Katkou Novákovou a Ewou Haltof.

Určitě stojí za zmínku i výkony juniorů v mistrovských kategoriích: v M20 zvítězil Ondřej Hasman, který porazil Poláka Niebielského i reprezentační kolegy Richarda Wohanku a Jana Haška. V ženských dvacítkách se naplno ukázala výkonnostní propast mezi cyklistkami a orienťačkami: Magda Mišoňová je v cross-country závodnicí evropské úrovně (aktuálně v TOP 20 žebříčku UCI) a protože to dobře umí i s mapou, dojela si na longu pro vítězství o celou půlhodinu před Sašou Svobodovou. Mezi dorostenci vyhráli reprezentanti Matěj Tuma (SJC) před Ondrou Kovářem (VPM), do kategorie dorostenek naopak zavál nový mladý vítr a mistryní republiky se stala prvním rokem jezdící Lucie Messnerová (VRL) před teprve třináctiletou Terezou Kadlecovou (VEY). Až další v pořadí skončily v mistrovském závodě členky aktuálního reprezentačního výběru.

Neberte nám kontroly

Pro jičínské, ale i pro další organizátory bude možná užitečný jeden postřeh: z lesa začali pořadatelé sbírat kontroly poměrně dlouho před vypršením časového limitu, což ovlivnilo výsledky elitního závodu, byť ne na předních pozicích. Chybka, stane se, řeknete si. Jenomže dle mých záznamů se při pohárovém MTBO naposledy tato situace odehrála v roce 2016 při závodě na Řáholci, který pořádal hádejte kdo? V případě takto dlouhého závodu se i půl hodiny po dojetí posledního startujícího může v lese jet o zajímavé body do žebříčku a každý postižený závodník je pochopitelně z chybějících kontrol rozmrzelý.

Ani takováhle věc však nemůže převážit pozitivní dojmy z víkendu. Závody byly náročné a dobře uspořádané, drobným výtkám v cíli směrem k tratím se nejspíše nevyhne žádný stavitel, každému se prostě líbí něco trochu jiného. Děkujeme jičínské partě a můžeme se těšit na závody v oblasti, kde jsme toho s mapníky na bajkách zatím moc neodjezdili: U Bavorova pořádá 18. a 19. kolo ČP MTBO tým Ekonomu Praha společně s TJ Sokol Pražák

Odkazy

• Výsledky middle / sprint / long
• Postupy middle / sprint / long
• Fotogalerie Jarda Havlík (vyhlášení sobota)
• Fotogalerie Jarda Havlík (MČR long)
• Fotogalerie Pavel Štáfek (dětský závod, vyhlášení)