Kamarytová a Kanta se ve Stvolínkách stali mistry ČR na middlu
Po neplánovaně dlouhé koronapauze odstartoval ve Stvolínkách na Českolipsku další ročník Českého poháru MTBO. Velmi početné startovní pole si užilo dva náročné závody v mokrém, ale moc pěkném terénu. V sobotním mistrovském middlu byli nejrychlejší Marie Kamarytová a Martin Kanta, nedělní velmi dlouhý pohárový long patřil Veronice Kubínové a Vojtěchu Ludvíkovi.
Příjemná setkání po karanténě
Týdny a měsíce od začátku jara jsme vyhlíželi v podstatě jedinou zprávu: Kdy už budeme moci opět závodit. Od lehkovážných úvah, že celá koronaaféra je nanejvýš na měsíc, se postupně scénáře stávaly stále více skeptičtějšími a skončilo to odvoláním všech oficiálních závodních akcí až do konce letních prázdnin. Všech až na jednu. Pořadatelé z Nového Boru s rozhodnutím vyčkávali až do poslední chvíle a to se nakonec vyplatilo. Pokud bychom místo orienťáku hráli fotbal, téměř pět stovek přihlášených by bylo na samé hranici aktuálně platného hygienického limitu pro hromadné akce. Naštěstí se věnujeme jinému sportu a i v případě většího počtu účastníků bychom tak neměli problém splnit limit osob pohybujících se ve stejný čas na našem sportovišti.
Ačkoli byl hned první závod vypsán jako mistrovství republiky, většina účastníků se těšila na úplně jinou stránku věci. Že to prostě bude vypadat tak, jak jsme zvyklí. A myslím, že pořadatelé i všichni ostatní dělali maximum pro to, aby tomu tak opravdu bylo. V příjemném kempu jsme potkávali usměvavé (a nezahalené) známé tváře, u bufetu jsme si mohli povyprávět zážitky z domácí karantény či vzájemně porovnat výši tréninkového manka. Na shromaždišti nechyběla ani žádná oblíbených servisních zastávek, takže zájemci o mapníky Miry či Autopilot, oblečení Haven či doplňky od Sporticusu měli kam zajít vyřešit svojí aktuální potřebu. Dokonce i oblíbené plastové kadibudky byly přítomny a nebýt výrazně rozmístěných stojanů s dezinfekcí, na nešťastný průběh uplynulých tří měsíců by si asi nikdo ani nevzpomněl...
Middle
Předpověď počasí už od úterý nevěštila úplně suché počasí a páteční zprávy o povodních na části území nejspíše od účasti i pár přihlášených odradily. Sobotní ráno bylo díky vytrvalému dešti ještě trochu smutné, ale s blížícím se prvním odpočítáváním na startu mraky ustoupily a déšť skončil. V lese bylo hodně mokro, ale téměř vše se dalo jet a bylo i příjemně teplo.
Mistrovský závod stavěl mnohonásobný mistr světa, Evropy i Česka Kryštof Bogar a jeho rukopis byl na tratích určitě poznat, zejména pak na těch elitních. Prostor přímo vybízel k využití všech možných povrchů, takže se jezdilo po cestách i necestách, mezi těmi necestami bylo možné potkat kamení, paseku, louku či řádně rozbahněný plácek lesní skládky. Cesty a cestičky byly rovné i křivolaké, úzké, širší, i nějaká ta asfaltka se v mapě našla. A spousta krásných trailíků mezi skalkami, moc hezké svezení to bylo i na mokru. Prostor byl milosrdný svým převýšením, žádné velké kopce se nekonaly. Zato však byly tratě pořádně dlouhé, zejména dámy v elitě by mohly vyprávět...
Nejvíce rychlosti, techniky a soustředění prokázali v elitních kategoriích Martin Kanta (XPU, 2. Vojtěch Ludvík, STB, 3. Jiří Hradil, TZL) a Marie Kamarytová (TSU, 2. Štěpánka Staňková, TSU, 3. Kateřina Nováková, OKP).
(ultra)Long
Když jedete na long, který pořádá někdo z Bogarovic rodiny, můžete si být jisti, že se nudit rozhodně nebudete. Legendární postupy přes celou mapu našly následovníky i tentokrát a časy postupů přes dvacet minut nejsou výjimkou ani u elitních kategorií. Pro eliťáky pak bylo připraveno ještě jedno překvapení. Stavitel František Duk Bogar měl v průběhu příprav tak dobrou formu, že najel elitní longovou trať zhruba o čtvrtinu delší než by kdokoli z přítomných reprezentantů čekal. Když ani po třech hodinách od prvního startujícího eliťáka v cíli nikdo z nich nebyl, začaly v centru kolovat konspirační teorie o časoprostorové smyčce někde poblíž uzlové kontroly pánské tratě.
Jediným mužem, který se na longu dostal pod 150 minut, byl Vojtěch Ludvík, většina pánského elitního pole tentokrát však strávila v lese více než tři hodiny. Druhý dojel mezi muži se ztrátou téměř devíti minut Vojtěch Stránský, třetí Radek Laciga. Ženy to také neměly jednoduché, nejrychlejší Veronika Kubínová potřebovala ke zdolání trati více než dvě hodiny. Veronika po celý závod na dálku bojovala s nakonec druhou Marií Kamarytovou, jejich odstup v cíli byl málo přes minutu. Třetí skončila Štěpánka Staňková.
Ostatní kategorie se délkou vešly do očekávání závodníků a podle ohlasů v cíli se první závody po dlouhé pauze vydařily. Drobnou kaňkou jsou zmizelé sběrky z nedělního cíle. Doufejme, že se jedná o nějaké logistické nedorozumění, protože záškodníky bych v těchto končinách opravdu nečekal.
Co nás čeká v létě?
Ačkoli by mnozí určitě rádi závodili i v červenci, původně plánovaný Orient Express musel být bohužel v průběhu epidemie odvolán a GIGANTi namísto toho uspořádají dva pohárové závody na podzim. Červenec tak bude vyhrazen tréninkovým aktivitám, na soustředění vyráží do tuzemských lesů naše reprezentační družstvo a pro omladinu je připraven další ročník oblíbeného MTBO Kids Campu.
V srpnu už se určitě závodit bude (i když tím slovem určitě si letos nemůže být jistý asi nikdo), v Heřmanově Městci pořádají závody bikeři, bikerky a bikerčata ze Sporticusu.
Odkazy
- Výsledky sobota/neděle
- Postupy sobota/neděle
- Fotogalerie Michal Rejholec (sobota + neděle)
- Fotogalerie Jana Vaníčková (sobota start, cíl)
HOŠI DĚKUJEM!!!
Byly to sice náročné, ale moc pěkné závody. Mám ten terén proběhaný křížem krážem jako pěšák a proto jsem myslel, že postavit tam MTBO snad ani nebude možné. Opak byl pravdou. Právě pro více-méně pouze severo-jižní směry cest to byla docela makačka na bednu vymyslet optimální postup. Konečně jsem si zase do sytosti zamapoval.
A že mě ještě dnes bolí nohy? No, léto se zeptalo: \"Co jsi dělal v zimě a na jaře, v koronténě?\" :-D
Zázemí luxusní s celodenní horkou vodou ve sprše.
Ještě jednou všem pořadatelům DÍKY.
Fair play
Děkuji moc a nebojte se přihlásit, rád vám koupím na dalších závodech pivko ;-)