Zkraje léta jsem si opravdu pošušňal na Ruské ruletě, mém vůbec prvním závodě na mapě s turistickým měřítkem a rozhodl se pustit do boje s bajk adventuristy a survajvlisty.

"PBA s rybou kouzelnou" mě nedávala spát, nazpamět naučené Kamenáčovy rady a nenechal jsem se zviklat ani odpuzujícími články Pekiče ,neb vím, že správný spisovatel musí v zájmu věci trochu přehánět. Ta ryba, co chytil stařec taky určitě nebyla tak velká.

Naopak mě připadal závod Poděbradka jako moc hezká akce, první den jsem byl sice u partnerky za vola, protože jsem přešvih limit o půl hodiny, ale druhej den už jsem jel zkušeně ,zajeli jsme slušný body, partnerka domů řídila a pár pivek na cestu s Bakovdevils ještě více umocnilo mé pocity hezky stráveného víkendu.

Obvyklý pozdrav, kterým mě ráno vítá můj služební mobil vystřídal vedle obligátního: KURVA, ZASE VSTÁVAT hezký nápis BIKE ADVENTURE is WAY OF LIVING.

Dokonce vím, co to anglicky znamená.

Nadšen akcí rychle surfuju po obdobných akcích a objevuji Krásnou Isabelu, která je dokonce v sousedství mého bydliště, tedy časově nenáročné a webové stránky Barney teamu mě přesvědčují o tom, že se jedná o dvojici kluků, kterým jde především o to uspořádat akci pro pár kamarádů a ne někomu zošklivit kolo na celý život. Sedmihodinovej limit je jen taková legrace, to jde určitě zvládnout rychleji a limit bejt musí, aby prestižáci nestrašili v lese ještě za tmy.

Zas tak moc mě ta Poděbradka asi nepoučila, protože tentýž názor jsem měl i po zakreslení kontrol. Mapa velká jak svině ale kontroly seřazené na celkem objetelné ploše. Sedm hodin to bude ažaž a v Mařenicích u Břicháčka bude nějaký to pivko.

Rychlostí Lance Armstronga míjím nultou kontrolu asi o 50m. No potěš. Pak se nejsme schopni shodnout na tom, jestli je to samý, když vyhoří Grabštejn celej nebo jen jeho horní patra. Dojíždí nás dvojice kluků. Ke Kristýně jí úspěšně ujíždíme a hned nato jedem blbě. Už jsou v hajzlu. Ale byly to asi jen 3 minuty a co je to?, trochu do toho šlápnem a je to zpátky. Johnsdorf ,hlaavní nádražíííí. Scrable mi zvošklivili už před lety nebaví mě to jsem na to blbej. le takhle pitomou kombinaci jsem ještě neskladal. Sou ňáký moc velký inteligenti ten Albert s Peenem a to jejich stránky vypadaly tak nadějně. Ještě aby nechlastali, to by tak scházelo???!!!

Uprostřed stoupání na Luž se při vyslovovávání titulů na jejich adresu červenám i já a slovo Vládi Bednáře z Bakova, které složil při jízdě do cíle bylo z těch slušnějších.

"Děláš to dobrovolně, děláš to dobrovolně, děláš to dobrovolně. No to možná jo, ale proč ty debile?"

Patrnerku Maidu mám chuť při její větě: "ale je tu krásnej rozhled," shodit dolů.

Následující kontroly mě trochu uklidňují z kopce ,najíst, napít a nevadil mi ani Milštejn, tohle je normální cyklistika. Píchám, spravuji, jedem. V Mařenicích voda do lahví, pivko do žaludku.

Přehodnocení trasy - občerstvovačka, Hvozd, pár kontrol a domů. Tedy do Horního sedla. Ze sedla a nahoru. Na občerstvovačce bych Tonyho Lauchmana nejradši zabil, mám už celkem dost, Hvozd před námi a vím co dokážu v časové tísni.

Vydrápeme se na Hvozd nejkratší a nejblbější cestou, dolů jedeme po nějaký neznačeny cestě a moc nevím, kde jsem. Do limitu zbývá 50, 40, 30 …. minut, na kontroly už seru, rychle do cíle, musíme stihnout limit. 16 minut a 2 km do cíle, dřív jsem za tu dobu uběhl pětku, tak zkusíme ještě jednu, je jen za deset bodíků, ale co kdyby chyběly. Kousek po zelený do kopce a z kopce k chalupě do cíle. Zkrátím to. Kopec jak prase, kontrola nikde a únava způsobuje, že mapuju jak kretén a sjedem z kopce totálně do prdele, abychom museli vyjet kopec, co jsme ráno jeli autem a už tehdy se mi nelíbil. 13 minut v hajzlu, tj. 65 bodů a na nějaké luštění hádanky nemám ani pomyšlení. Jsem debil, debil, debil.

Dle náslechu máme najeto asi nejvíc kilometrů, asi jsme dobří cyklisti, ale magor jsem já, protože vezu mapu.

Dnes je úterý, mě už není tak blbě z těch fernetů, co jsem s bakovákem Vláďou a Peenem vypil a možná jestli dnes nevyvezli kontejner na ulici ,tak z něj zase to kolo odpoledne vytáhnu ,možná ho i omeju, možná poštějuju a třeba už zitra vyrazím aspoň za roh k hospodě u Čiháků.

A kdybych tohle psal třeba pozitří, budu třeba i koketovat s myšlenkou, že bych možná jel příští Isabelu znova. Ale to by fakt muselo být dnes pozítří. A v neděli bych možná klukům i poděkoval za hezkej závod a krásnej večer. Zítra bych třeba zase napsal, že hráli moc hezky na kytaru.

26.8.2003
Vláďa Báža Lepšík (Bonie a Clyde)