První prostor vytipovaný vloni hned po přidělení organizace M ČR je zamítnut kvůli začátku říje vysoké zvěře, což mě sice mrzí, neb je to pro MTBO prostor jak víno, ale budiž. Mám ten akt taky rád, tak proč plašit jeleny. Nepomáhá ani můj návrh zapůjčit zvěři vlastní byt, aby měla více soukromí.

Druhý prostor je je sice taky dějištěm obdobných radovánek, ale daří se mi přesvědčit ochranáře, že závod proběhne za pravého poledne a to i vášnivý Ital odpočívá. Natož český jelen. SCHVÁLENO, hurá, mám prostor, dalším přípravám brání už jen schválení majitele lesa, tedy….. Jenže ouha, ten má zrovna na tento termín pozvanou partičku Sasíků, kteří se budou do této reprodukující zvěře snažit trefit kulí. Tak to je paráda, my jsme v očích orgánů ti, kteří plaší zvěř, ale cinkající Mařenky ve vlastní kapse nevadí nikomu.

Ještě s krvavýma očima chci okamžitě psát do novin, ale myslím,že pak už by si v okolí Nového Boru nikdo nezaběhal. Velice vážně přemýšlím o zrušení závodu a proklínám Lahvina, který všechno spískal.

Pak už mi třetí prostor, sice s problémy, ale prochází a vše se rozbíhá na plné obrátky. Kolik bude cizinců? Dělat mezinárodní rozpis? Speciální mapu pro MTBO? Výborem schváleno, O.K., tedy ano.

Sponzorský kolotoč: Tři z pěti odmítají slušně, jeden neslušně, jeden do toho jde. To je cca třicet slušných odmítnutí a deset vyhazovů na mapu. To celkem ujde.
Ubytování, stravování, sál pro vyhlašování, kapela. Teď do toho narození syna, pětidenní a spousta dalšího.

S blížícím se termínem přibývá práce, přihlášky většinou pozdě a ti nejdotěrnější dokáží volat i o půlnoci a budit Honzána. Valeška s čerstvou Elitou v kapse pomáhá ze všech nejvíce, naštěstí je stále co pít. Olču ani Honzíka už skoro ani nevidím a říkám si, že už nikdy více.

22.9.1995, začátek prezentace a nikde ani noha. Co když nikdo nepřijede? Ty vole, vždyť to stálo takovejch peněz… Nervy pracují naplno, pak se začínají trousit nějací závodníci včetně Francouzů, kvůli kterým to vlastně vloni začalo. Tož to su klidný…..

Druhý den už to lítá, hlavně nezapomenout dát kontroly do lesa. Štáb organizátorů z OK, prověřený pětidenními pracuje s rutinou profíků, teď už by se nemělo nic stát. Nestalo. Borci z ČT1 nechápou, že i orienťáci vypadají, že na kolech uměj hodně rychle a odjíždějí s úlovky hezkých záběrů z pískovcového terénu. ("Jak se prosím Vás jmenuje ten vysokej kluk?" ..... Zurynková (ty vole)).

Do cíle přijíždějí poslední startující chlapi, Jarda Rygl jen o vteřinu nestíhá plánovaný čas vítěze. Fajn, je po závodě. Teď ještě aby přijela kapela.

Na začátku vyhlášení jsem ač jen s jedním pivem pomalu v tranzu a v sále už vnímám jen pár záchytných bodů. Mělo by to být slavnostní, ale je to přeci jen zábava. Teď tomu můžeš nasadit korunu úspěšnosti nebo vyzní vše trapně.

Ale jo, atmosféra je vynikající, vypadá to celkem dobře a to už vbíhají na plac poslední medailisté Ryglovci s Ropákem, sál šílí nadšením a já nejednou nevím, zda jsem ve své oblíbené hospůdce v Radvanci nebo zde představuji hvězdy NBA.

Kdo neviděl neuvěří. Noční jízda okamžitě rozjíždí svou "noční jízdu", je to neskutečněj nářez a je to doma ,už žádné nervy, na nic nemyslet. Pravda, když se po půl hodině objevuje můj svěřenec na stole do půl těla a "kytaristé" z TCE hrozí pádem mezi reprobedny, říkám si, zda by nebylo lepší to trochu přibrzdit, ale co, to už stejně nikdo nedokáže.

Zábava jak má být. Tu proletí vzduchem můj švagr Milánek, tu bráchové Pavlík s Pepou, Franzouzi nejdřív nechápou vůbec nic, později se přidávají. Holek je sice menšina, ale stíhají. Je mi líto, že tu se mnou není Olča, ale Honzáno ještě příliš pařit nechce. Nechybí nefalšovaná vesnická rvačka s místníma, je vidět,že Ropákovi jdou všechny sporty, no prostě takhle má vypadat Mistrovství.

Teď už jen zaplatit rozbitý nábytek, sklo a kapelu a těšit se na zítřejší klasickou trať, ač se liberečtí pořadatelé ještě značně svíjejí v rytmu R'n'R.

Moc vám děkuji za nádhernou atmosféru, tohle za tu námahu opravdu stálo. Snad za dva roky, zprávy z radvanecké hospody hovoří optimisticky.

PS: Zhroutil jsem se až pátý den po závodě.

Vláďa Lepšík - Báža