V oblasti kolem Prostějova se často Český pohár nejezdí. Prakticky všichni ze tří stovek závodníků tak byli zvědaví, co místní terén nabídne. Příznivá předpověď se vyplnila a denní teploty i stav lesních cest byly tak pro bajkování ideální. Jakkoliv se při všech přípravách, mapování i projíždění zdál prostor pomalý, vysoké teploty, 14 dní sucha a několik zásahů lesní techniky proměnily terén k nepoznání. Cesty, které se při tvorbě mapy ještě v polovině května jevily jako téměř nesjízdné bahnité linie plné drnů, se po proschnutí a protažení radlicí staly hladkými, byť trochu prašnými dálnicemi.

Zejména při longu se tato poměrně dramatická proměna terénu pochopitelně musela projevit na dosahovaných rychlostech. Nejlepší eliťáci zajížděli průměrné rychlosti přes 25 km/h, u dalších kategorií, kde stavitel počítal s rychlostmi podstatně nižšími, nebyli nejlepší závodníci o moc pomalejší a dosažené časy tak byly na klasice o dvacet či více procent kratší, než by mnozí očekávali. U middlu nebyl vliv vyschlých a nově upravených cest tak výrazný, ale i tam byly dosahované časy vesměs pod hranicí časů směrných.

Zázemí poskytl ve svém táboře Sokol Prostějov a i když bychom dokázali zaplnit nejméně o třetinu větší prostor a zejména rodiny s menšími dětmi měly trochu komplikovanější logistiku z poměrně vzdáleného druhého parkoviště, vše ostatní se ukázalo jako plně vyhovující. Závodníci kromě klasických služeb využili i bazén a večer zpestřila party s živou hudbou. V příjemné vzdálenosti od centra byl oba dva dny jak start tak i cíl, největší starosti organizátorům paradoxně přinesla propagovaná atrakce v podobě pivní budky u cíle sobotního longu. Zda jsme vytvořili lokální rekord ve výtoči samoobslužné pípy zatím není známo, avšak někteří závodníci se občerstvovali tak dlouho, že si téměř nestihli vyčíst čipy do začátku vyhlašování!

Pohodlný long

Mapa s názvem Pohodlí předznamenala průběh celého závodu. Ačkoli by terén umožnil fyzicky mnohem náročnější stavbu, stavitel Rudolf Kolář se rozhodl potrápit spíše mozkové závity závodníků, a tak celkové převýšení ani v elitě nepřekročilo pětistovku výškových metrů. Tedy teoreticky, protože v reálu mnozí nastoupali mnohem víc. Ale byli to výhradně ti, kteří mapu nečetli moc pečlivě. Na dlouhých postupech se dalo dobrým plánováním ušetřit nejen mnoho zbytečných stoupání, ale i spousta času.

Kromě stavby s mnoha volbami místy zamotala hlavu závodníkům i klasifikace cest. Jak bylo již zmíněno, les a cesty v něm se totiž během posledních týdnů výrazně změnily. Zatímco po všechny dny věnované přípravě závodu byly cesty blátivé, rozorané zvěří a zarostlé bujnou vegetací, před začátkem závodního víkendu se vše změnilo jakoby mávnutím kouzelného proutku - počasí udělalo své a místy pomohli i lesní hospodáři. Občas proto klasifikace cest v mapě odpovídala pomalejším variantám než tomu, po čem se reálně jezdilo. Při vlhčí verzi počasí by však mapa byla realitě určitě mnohem blíž.

Přestože byla v lese dvě hluboce zařezaná údolí, závodníci s nimi podle vlastních slov neměli zásadní problém - na kopec se totiž vyjíždělo spíše táhlými stoupáními. I když na dlouhých postupech bylo vždy několik voleb a každý mohl vybrat tu, která jeho pojetí cyklistiky lépe vyhovovala, ne všechny varianty byly stejně rychlé. Jako dobrá taktika se nakonec ukázalo nejezdit zbytečně moc  do obou údolíček, ačkoliv se cesty v nich jevily jako celkem rychlé. Díky docela rychlým čárkovaným cestám v plošších částech prostoru se každý naklesaný a znovu nastoupaný metr výrazně projevoval na dosaženém čase.

V mužské elitě zajel nejlépe Jiří Hradil, následovaný Vojtou Stránským a Vojtou Ludvíkem. Závod byl velmi vyrovnaný, všichni tři se vtěsnali to 45 vteřin! V dámské elitě je pořadí trochu překvapivé: Výbornou formu ze Zašové potvrdila juniorka Natali Chamraďa a zvítězila o 21 sekund před Valerií Kamererovou a třetí Vendulou Musilovou. Favorizovaná Martina Tichovská se tentokrát potkala s technickými komplikacemi, které jí zařídily třiadvacetimunutový zásek na jednom z postupů. Přesto závod dokončila, ale ani sedmnáct nejrychlejších mezičasů z devatenácti postupů tentokrát nestačilo na lepší než dvanácté místo.

Večírek za doprovodu prostějovské skupiny Něcomezi nezaostal za očekáváním - parket se po pár minutách zaplnil, autorské písně skupiny roztancovaly i mnohé z longu unavené závodníky. Pochvalu dostali všichni - jak kapela od nás, tak my od kapely, ale především my i kapela od paní ze sousedství, podle které to byla v místě první produkce tohoto typu, která byla fajn na poslech a nikoho nerušila.

Letecký middle

Nedělní middle odstartoval ve stejném prostoru jako v sobotu už v 10:00, kdy byla ještě aktivní místní lesní fauna. Mnoho závodníků reportovalo divoká prasata (i se selátky), někteří zahlédli i laně. Zatímco menší byli pochopitelně vyděšeni (a jeden bohužel po opakovaném setkání s prasečí rodinkou vzdal), ostatní byli setkáním potěšeni.

Elitní borci na sledování prasátek, veverek a zajíčků většinou neměli moc času. V lese se totiž znovu doslova létalo a prach se vířil opravdu hodně vysoko. Závodníci z hobby kategorií zmiňovali přímo nadpozemskou rychlost borců z elity. Je pochopitelné, že v elitě jezdí ti fyzicky i technicky nejzdatnější. V tomto případě však k rychlosti přispěl i další faktor, kterým byla výborná čitelnost mapy. V terénu, kde to drncá, často i eliťák musí zastavit, aby správně rozšifroval tvar křižovatek nebo detaily terénu. Tentokrát to však téměř nebylo potřeba, velké měřítko a velmi výrazná kresba umožňovaly čtení "za letu" a většina borců tak absolvovala v plné rychlosti prakticky celý závod.

Bermudský šestiúhelník

Zajímavou se ukázala křižovatka „hvězda“, kterou většina kategorií projížděla opakovaně. Šlo o naprosto symetrické křížení šesti stejných cest. Kdo na něm zaváhal, rychle se ztrácel a ten, kdo byl nucen na křižovatce dokonce zastavit, často překročil bludný kořen a byl ztracen úplně. Nakonec se z toho všichni dostali, ale někteří ztratili i minuty času. V terénu a v cíli (stejně jako v sobotu) byla umístěna radiokontrola, a tak byli závodníci v centru průběžně informováni o počínání svých konkurentů speakerem. Výsledek byl online ihned po vyčtení závodníka, i tohle se pomalu na závodech stává standardem.

Mezi pány se pořadí na „bedně“ změnilo oproti longu jen mírně - vítězem se stal Vojta Stránský následován s rozestupem 37 sekund znovu Vojtou Ludvíkem. Na pódiu je tentokrát doplnil Jan Vacek s odstupem více než 2 minut. Obsazení stupňů vítězek se mezi dámami naopak proměnilo úplně - chuť si po sobotním defektu spravila Martina Tichovská, která o více než 6 minut porazila druhou Marii Kamarytovou a třetí Rozálii Kuchařovou, která měla v sobotu rovněž defekt a middle musela odjet s vypůjčeným zadním kolem.

I přes relativně krátké závody vyjadřovali závodníci, se kterými jsme mluvili, velkou spokojenost jak se stavbou tratí, tak s centrem závodu. Jak se závody líbily vám? O své postřehy se můžete s ostatními podělit v komentářích, pro podrobnější zpětnou vazbu máte prostor po příhlášení v ORISu.

Český pohár se za dva týdny přesouvá mezi vinice do rakouského Langenlois a na začátku prázdnin bude pokračovat tradičními plzeňskými pětidenními, které jsou tentokrát v Doksech.

Odkazy

• Výsledky long / middle
• Postupy long / middle
• Fotogalerie long
• Fotogalerie middle
• Fotogalerie z vyhlášení long + middle, mapy ME / WE
• Video long
• Zpětná vazba k závodu long / middle (nutné přihlášení v ORIS)

Text: Pavel Žák, Pavel Štáfek