MTBO.cz
MTBO - mountain bike orienteering

Český pohár 2020 skončil v Jablonci, titul pro nejrychlejší družstvo putuje do Jičína

Lesy a kopce kolem Jablonce přivítaly poslední závody letošní poněkud bláznivé sezóny Českého poháru MTBO. V chladném počasí si kompletní sbírku tří prvenství ze tří pohárových závodů elity vybojovala Martina Tichovská, dvakrát stál na nejvyšším stupni mezi muži Kryštof Bogar. Mistrovský závod družstev ovládla elitní sestava Sportcentra Jičín.

Nefalšovaná jizerskohorská mlha, chlad, mokro a rouškami maskovaní závodníci. Když odmyslím závody v minulosti párkrát zrušené z důvodu lesní kalamity, asi bych dlouho vzpomínal, kdy naposledy se všechny možné přírodní i společenské živly tak intenzivně snažily narušit koloběh našeho soutěžního bloudění s mapou. Bohužel pro živly a bohudík pro nás jsou bikeři ze Smržovky nezdolní a vytrvalí jedinci spojení v kompaktní a výkonný tým, který se jen tak nějakých překážek nezalekne. Závěrečný víkend Českého poháru MTBO 2020 proto mohl proběhnout v původně plánovaném termínu s kompletním závodním programem i vyhlášením vítězů letošní dlouhodobé soutěže.

I když tři pohárové závody nabízely slušný příděl bodů do žebříčku, účast nebyla nikterak vysoká. Přes veškerou snahu nebylo v sílách pořadatelů zařídit, aby nikdo před akcí neskončil v karanténě či neonemocněl, pár dalších potenciálních účastníků pravděpodobně rozladila a odradila rozsáhlá protiepidemická opatření a svoji roli určitě sehrála i předpověď počasí, která víc než cokoli jiného slibovala ideální podmínky pro Mistrovství Jizerek v otužování. Ačkoli už při závodech určitě bylo i tepleji a méně bláta, nakonec to s počasím nebylo tak hrozné a v kožichu ani beranici nakonec žádný ze zhruba tří stovek závodníků na start nedorazil.

Long

Přesto však bylo mnoho takových, kteří by si bývali v průběhu závodu na klasice nějakou šálu či silnější rukavice s chutí oblékli. Strefování se čipem do vyčítací krabičky nabylo s vymrzlými končetinami zcela nový a místy i docela zábavný rozměr. V pořadatelském týmu bylo zimní oblečení tentokrát zcela běžnou součástí výstroje. Přírodní scenérie doprovázející roznos kontrol i závod v longu byly zcela odlišné od závodění týden zpět na Vysočině. Jednu věc ovšem měly čachnovský a kokonínský víkend společnou: náhodné přehození kontrol v terénu opět několika závodníkům zamotalo hlavu, avšak žádné zásadní zásahy do výsledků to tentokrát nezpůsobilo a postižení tuhle chybu pořadatelům sportovně odpustili.

Určitě na tom měly svůj podíl i krásně postavené tratě v pěkném, avšak náročném terénu. Pochvalou nešetřili eliťáci, veteráni, ale i rodiče dětí v nejmladších kategoriích. Nejvíce ohlasů se vždy pochopitelně sbíhá u ředitele závodů. Ředitelka celého víkendu Věrka Pařízková to okomentovala následovně: „na Longu mě dojalo to, že přijížděli totálně zmrzlí k vyčítání a hlásili, že to bylo pěkný! Několik rodičů také pochválilo délku a náročnost MW11 a 14, že bylo úplně dostačující. No ještě aby ne, v těch podmínkách jaké byly, byli ti nejmenší skutečnými hrdiny.“ 

A Věrka nebyla jediná, kdo si všiml a ocenil bojovnost těch nejmladších na longu. Během sobotního závodu se v centru i v závodním prostoru pohyboval štáb České televize, který si závodníky kategorií MW11 vybrali jako hrdiny dalšího dílu pořadu Lvíčata. Přestože účast na Longu v tom nepříznivém počasí byla jen 3 kluci a 2 holky, i tak se podařilo něco natočit a již brzy v televizi uvidí všichni, že i v takovýchto podmínkách jsou naše děti odhodlané závodit.

Počasí i terén perfektně sedly Kryštofu Bogarovi. V elitním závodě mužů roztočil nohy takovým způsobem, že už v polovině trati vedl o více než sedm minut (!) a nakonec zajel naprosto neuvěřitelný čas 98:53. Druhý v pořadí Jirka Hradil potřeboval k projetí trati deset minut navíc, o další dvě minuty zpět dojel třetí Radek Laciga. Ženská konkurence v elitě značně prořídla, na startu stálo pouze osm závodnic a do cíle náročného závodu dorazila nakonec jen polovina. Na výsledcích je nejzajímavější to, že jsou v dosažených časech i odstupech velmi podobné těm pánským: První Martina Tichovská těsně pod 100 minut, druhé místo s odstupem deset a půl minuty pro Štěpánku Staňkovou, třetí pak těsně o dalších osm sekund zpět Vendula Musilová. 

Sprint

Nejsledovanějším internetovým kanálem na Jablonecku byla v neděli ráno určitě předpověď počasí. Ti, kteří se nedočkavě těšili na sníh, byli možná trochu zklamáni, protože první letošní sněžení zavítalo hlavně na Šumavu, ale většina ostatních byla relativně spokojena. Kromě teploty, která byla téměř o dvacet stupňů nižší než při minulých závodech, se všechny ostatní meteorologické projevy ustálily na celkem přívětivých hodnotách. Lehce pod mrakem, sem tam přeháňka, ale podklad relativně suchý a v prostoru městské zástavby i často zpevněný.

Předzávodní mAkova videa z příprav sprintu mnohé opatrnější závodníky možná trochu děsila, nicméně do těžších pasáží místních DH/4X tratí byli v závodním tempu odveleni pouze závodníci elitních a technicky zdatných kategorií. Ostatní to měli v terénu jednodušší, což ovšem neznamená, že i mapově snadné. V prostoru bylo velké množství kontrol, tratě byly pestré a zajímavé, nabízely řadu voleb a ještě více šancí, kde udělat chybu. Velkým lákadlem byl tenhle sprint i pro fotografy. Jak dokázala zejména elitní startovka, název pro systém AIR+ nebyl vybrán náhodně: některé kontroly bylo možné razit i v leteckých pozicích, což se neobešlo bez užaslých výrazů několika přítomných diváků.

Že létat je rychlejší než jezdit, dokázal opět Kryštof Bogar, i když stejně jako v longu před sebe v průběhu závodu nikoho nepustil a s přehledem vyhrál před Martinem Kantou a Vojtěchem Stránským. Mezi ženami to létalo nejlépe Martině Tichovské, druhá skončila Romana Kubínová a třetí Michaela Lacigová.

Ohlasy na závod byly velmi pozitivní, kvalita, pestrost a zajímavost tratí byly bohatou náhradou za nutnost brzkého vstávání. V deset hodin, kdy se jindy jezdí první starty, měla tentokrát už většina startujících svůj závod za sebou. Inu, stmívá se čím dál dřív a být na middlu do tmy si určitě nikdo nepřeje.

Middle

Druhá nedělní etapa se odehrávala v trochu odlehlejším prostoru, zejména rodiče dětí v chladném počasí proto rádi využili možnost přesunu na parkoviště blíže ke startu a cíli. Zbylo tak podstatně více energie na samotný závod, který opět stál za to. Někteří si během závodu připadali jako v bikeparku: Nahoru na kopec širokou přehlednou cestou a dolů pak parádním trailem. A tak pořád dokola tolikrát, kolik sjezdů a výjezdů si ta vaše kategorie od stavitele zasloužila. Nějaké potkávání se v úzkých cestičkách prakticky nehrozilo a závodníci neskrývali nadšení z toho, že si užili opravdu "best of" místního terénu. Oproti zvyklostem tentokrát nebyla v lese klasická sběrka, z poslední kontroly mířili všichni rovnou do cíle. Malou třešínku na závěr závodu dostali díky tomu eliťáci. Závěrečná kontrola jejich middlu byla totiž úplně na druhé straně mapy než cíl, takže po třičtvrtě hodině blbnutí v trailech nezbývalo než zalehnout na řídítka a v časovkářském posedu to po zpevněnce dovalit do cíle.

Tratě middlu byly prostě vymazlené. Malou skvrnkou byl znovu problém v označení kontrol, který však tentokrát pravděpodobně nevznikl chybným roznosem, ale už dříve při finálním ladění tratí před tiskem. Ale to nemohlo pokazit jinak výborný dojem z posledního individuálního závodu sezóny.

Poslední večírek s vyhlášením celkových výsledků ČP bude zřejmě pro všechny zúčastněné nezapomenutelný. Pro ty, kdo nebyli: stačí mrknout na fotky a budete mít jasno hned. Z fotografií zarouškovaných sportovců se skleněnými trofejemi doporučuji příštím pořadatelům udělat zábavný večerní kvíz "Kdo je kdo v českém MTBO". Nicméně buďme rádi, že vyhlášení mohlo proběhnout alespoň takto, protože v době vydání tohoto článku už bychom se před stupni vítězů nemohli z důvodu protiepidemických restrikcí potkat vůbec. Přes rouškové a další komplikace nejen tento, ale i sobotní večírek proběhly v pohodové atmosféře, v sále Sokolovny byly k dostání výborné koktejly, promítalo se a povídalo až do večera.

Družstva 

Jelikož jsme měli k dispozici luxusně dlouhý víkend, nejnapínavější a úplně poslední závod sezóny se tentokrát odehrál netypicky v pondělí. Mistrovský závod pětičlenných týmů obvykle začíná už několik týdnů či měsíců před startem, kdy ambiciózní týmy větších klubů uzavírají zákulisní dohody o angažování kvalitních ambiciózních jednotlivců z klubů menších na hostování v rámci pravidel. Kromě zábavy kolem těchto taktických šachů má hostování ještě další přínos v tom, že může startovat více družstev a závod je obvykle dramatičtější. Není u nás moc oddílů, které by byly schopny postavit elitní družstvo výhradně z  "vlastních zásob". 

Zajímavé to určitě bylo. Nejen podle závodníků, ale i očima Věrky Pařízkové: „Mapa nabízela neobvyklé pasáže v motokrosových a lyžařských tratích, ale i svižnou pasáž v přilehlém lesíku. Někomu se zdála trať krátká (nejrychlejší uměli zalítnout i čas pod 30min), ale obvykle závodníci kvitovali, že závod rychle ubíhá. Škoda, že si některé štafety nepohlídaly na prvním úseku první kontrolu a narazili špatnou, přestože spíkr upozorňoval, že "tentokrát jsou kódy opravdu správně a je nutno si to vzhledem k farstám pohlídat" :o).“

Nejrychlejší tým sestavilo tentokrát Sportcentrum Jičín, zkušenou jičínskou sestavu M. Tuma, J. Tuma, V. Musilová, V. Stránský doplnila velmi rychlá Ewa Haltof z Bruntálu. Na druhém místě dojel tým KOS TJ Tesla Brno (Ševčík, Králová, Tišnovský, Staňková, Štěpánek) a třetí MTBO Racing team Hradec Králové (Kříž, Jedličková, Šabatka, Nedomlelová, Jiran). Favorizovaná štafeta Plzně bohužel diskla hned svůj první úsek a boj o medaile se tak plzeňským rozplynul. Souběžně s elitními týmy bojovali i mládežníci a veteráni. V obou těchto kategoriích rovněž bodovaly velké kluby, nejrychlejší mládežnické družstvo postavil klub KOS TJ Tesla Brno, mezi veterány byl nejúspěšnější tým GIGANT Orienteering.

Za celý víkend patří určitě pořadatelům obrovský dík. V současné situaci je pořádání čehokoli pro více lidí opravdu nadlidským výkonem a parta ze Smržovky tuhle akci zvládla výborně. Nejen závody, ale i věci kolem: zázemí, večírky, péče a aktivity pro děti (krom všeho bikerského zvládli v rámci závodů zorganizovat i výtvarnou soutěž o Nejkrásnější rozhlednu  včetně vyhlášení a odměn pro všechny zúčastněné), tohle všechno zaslouží velkou poklonu.

Český pohár MTBO 2020 je za námi, vítěze známe. Ačkoli já osobně si myslím, že letos vyhráli všichni. Všichni, kdo nepodlehli tlaku okolního světa a dokázali pro druhé něco uspořádat nebo přijet na závody a alespoň chvíli se normálně bavit tak jako dřív. V téhle závěrečné pasáži obvykle do článku píšu, že se můžeme těšit na další závod, který bude za týden či za měsíc. Bohužel situace je taková, že těšit se sice můžeme, ale kdy ten další závod budeme moci uspořádat, teď nikdo z nás netuší. Nezbývá, než pevně doufat, že to, co máme v kalendáři, nastane i v reálném světě. V tom našem ideálním bajkovém světě bychom se měli potkat 7. listopadu na Maudi Cupu a těšit se můžeme na první květnový víkend 2021, kdy by měl odstartovat Český pohár MTBO 2021.

Odkazy

Foto v článku: Jan Svoboda, David Chmelík

| Zobrazeno 485x | MTBO ČP + MČR | Pavel Štáfek
Český pohár MTBO podporují
HAVEN, Slime, Joe´s, FOSS, Gipiemme, Recon, CamOne, Airhole, Jetblack Sporticus, potřeby pro orientační běh a MTBO
MIRY, mapník, mapníky, mapholders, mapholder, mapboards, mapboard, map, cardholder, portamapas, MTBO, MTB, mountain bike orienteerin, ski orienteering, ski-o Zdraví v láhvi - Kitl Astera, s.r.o. - zakázková výroba uměleckého skla, skleněné trofeje, ocenění a dárky, design, life style, art deco ForRide.cz, vše pro jízdu na kole, cyklo e-shop Webové stránky, Internetové aplikace - strict Mapník pro MTBO AutoPilot
Nahoru