Buddhovy kameny patří bikerům z Jičína: Mistry ČR na krátké trati jsou Drobníková a Stránský
Český pohár MTBO pokračoval dvěma závody ve Vsi Svaté Kateřiny na Trutnovsku. Za teplého a slunečného počasí se závodilo na klasické trati a letos poprvé jsme vyhlašovali mistry ČR. V sobotním závodě na krátké trati se jimi stali Markéta Drobníková a Vojtěch Stránský, oba závodící za Sportcentrum Jičín.
Téměř čtyři stovky závodníků, třicet stupňů ve stínu a dva noví mistři České republiky v MTBO. Taková by mohla být krátká statistika uplynulého pohárového víkendu, který ve stráních nad horním tokem Labe uspořádali členové Spartaku Vrchlabí.
O Buddhovi a Svaté Kateřině
Ves Svaté Kateřiny je ve skutečnosti kemp. Na krásném místě v lese, situovaný na jihozápadní stráň nad dvěma rybníčky. Pro naši skupinu ideální zázemí a z mého pohledu jedno z nejútulnějších shromaždišť za posledních několik let. Kopce tak akorát, cest a cestiček všude kolem dost. Na mapě tedy možná ještě o něco víc než dost, ale o tom později... Jestli mi v kempu něco chybělo, tak druhý výčep, protože fronta na limču či něco k snědku byla občas velice dlouhá. Jinak ale naprostá paráda, obzvlášť v kombinaci s počasím.
Do mistrovského middlu nakonec naskočilo pouze 373 ze 415 přihlášených, i tak se ale jedná o velmi slušné počty, obzvláště přihlédneme-li k očekávané obtížnosti terénu a velké konkurenci různých dětských dnů a dalších rodinných kratochvílí v prvním červnovém víkendu. Osvěžením startovního pole byla určitě zahraniční účast, zejména ruská minivýprava byla ve výsledkových listinách vidět hodně vysoko.
Pro sobotní MČR na krátké trati byla přichystána mapa Buddhovy kameny. Na start to bylo pořádně do kopce, ale nabrané výškové metry byly výbornou vstupní investicí do závodu. K závodění totiž stavitel využil pouze plošší část terénu, takže kopce byly jetelné v podstatě pro všechny a všemi směry. Kresba i tisk mapy byly na velmi dobré úrovni. Pokud se v cíli vedly nad kvalitou mapy diskuze, vždy to začínalo či končilo u tečkovaných cest. Buďto ve smyslu, že těch teček bylo cestou moc a nebylo to žádné pěkné svezení, a nebo (a častěji) o tom, že to, co ukazovala mapa, v reálu v terénu vypadalo úplně jinak. Najít slabě tečkované cesty v lese byl opravdu místy oříšek i pro velmi zkušené závodníky a velmi často se ke kontrole sjíždělo více lidí z mnoha stran a všichni si byli jisti, že jedou po té jediné cestičce, která k puntíku v mapě vedla.
Protože v tečkovaných plochách bylo kontrol povícero, nebylo nijak výjimečné, že to někteří s tou jistotou přehnali a razili bez kontroly kódu. S následným DISKem pochopitelně. Mně sice tyhle lapálie moc nepotkávají, jelikož jezdím dostatečně pomalu, abych kód stihl zaregistrovat i bez záměrného úsilí, nicméně turistiky v tečkách-netečkách jsem si užíval hned od první kontroly. Na elitní mapě jsem z prvních třinácti kontrol měl pouze dvě na cestách, které bych jindy dobrovolně použil k jízdě na kole. Do těch ostatních bych se pouštěl jedině v gumovkách s košíčkem na hříbky. Ale měli jsme to všichni stejné a ačkoli byly dosažené časy spíše delší, s výjimkou M40A a dětí jsou časy vítězů v akceptovatelné toleranci směrných časů. Zatímco veteráni se v lese určitě nenudili, v případě čtrnáctek mohla být stavba určitě o něco odvážnější, jelikož většina z nich jezdí nejen rychle, ale taky si celkem dobře rozumí s mapou. S ohledem na plynulejší přechod do sedmnáctek a nově zavedené srovnávací závody MW14/MW17 (letos bude 14.9. v Jičíně) vyzývám tímto budoucí pořadatele k řádnému testování i těchto tratí a zohlednění rostoucí výkonnosti našeho mladšího dorostu.
V elitních kategoriích se v podstatě potvrdily předpoklady a předzávodní analýzy a jely se dva naprosto rozdílné závody: Mezi muži od začátku bojovala o mistrovský titul trojice Stránský, K. Bogar, Hradil. Po zaváhání Kryštofa na dvacáté kontrole se do čela dostal Vojtěch Stránský a těsné vedení uhájil až do cíle. Jiří Hradil dojel třetí před Radkem Lacigou a ruskou dvojicí Gritsan - Medvedev.
Ženská elita jednoznačné favoritky neměla a výkony v lese byly toho důkazem. Pouze pět závodnic z devatenáctičlenného pole nemá v mezičasech barevné číslo značící jeden z nejrychlejších postupů a hned v deseti řádcích svítí červené jedničky! V úvodu vedoucí dvojice Tučková, Musilová pohřbila své naděje na titul v tečkovaném bludišti na konci první třetiny závodu a do čela se dostala téměř čistě jedoucí Markéta Drobníková. Bezchybný výkon a svižná jízda znamenaly v cíli mistrovský titul a komfortní náskok. Druhá dojela Stanislava Ančicová a třetí Marie Hrdinová.
Nejmenší bikerská drobotina si užila svoje sportovní odpoledne přímo v kempu, kde měli caparti připravenou moc pěknou dovednostní dráhu i s kontrolami, které museli orazit. Musím říct, že jsem rád, že jsem to nemusel jet, protože s některými překážkami bych měl tutově větší problém než tahle nadšená omladina.
Vichr z hor
Večer pak následovalo tradiční dekorování vítězů. Slavobránu a stupně pořadatelé vtipně umístili na molo u rybníka, takže celá stráň nad vodou posloužila jako pěkná tribuna, která se také náležitě zaplnila. Až do půlnoci pak pokračovala zábava, kterou vydatně podpořil Vichr z hor neboli kapela VZH. Obuli se do toho parádně, repertoár složený převážně z rockových hitů byl k tanci i poslechu velmi kvalitním hudebním podkladem.
Po půlnoci již větší část kempu ztichla, neboť očekávaný dlouhý nedělní závod i předpokládané vysoké denní teploty vyžadovaly důkladný odpočinek.
Nedělní ráno jsem z velké části věnoval kratochvíli nazvané Bike Escape. Naše bicykly jsme na noc totiž zajistili tak důkladně, že jsem do rána zapomněl, kam jsem uložil jeden z klíčků. Dvouhodinové hledání úspěšné nebylo a čtyřicet minut před startem prvního z majitelů důkladně zabezpečených bicyklů musela nastoupit těžká vyprošťovací technika.
Popáté letos nad Labem
Cesta na start byla podobná jako v sobotu, což jsem v časové tísni nestihl ocenit, ale do koridoru jsem dojižděl včas. Oboustranná mapa Království, tentokrát v měřítku 1:15 000, nabídla spoustu cest, vrstevnic, ale také zakázaných silniček. Po asfaltu se v neděli jezdit prostě nedalo. Sklon terénu jasně vyznačoval tok Labe podél západního a jižního okraje mapy a já celou dobu pevně věřil, že se tak nízko dnes snad nepodívám.
Elitní pánská trať nabídla několik velmi dlouhých postupů přes kopce a údolíčka s volbami, zda a kudy objíždět nebo jezdit rovně, pár spíše middlových přesunů a několik dlouhých prudkých sjezdů, kdy bylo z kopce potřeba dělat všechno možné, jen ne odpočívat. Naopak do kopce byly postupy jetelné velmi dobře a sklony podstatně mírnější.
Takováhle trať perfektně sedla ruské dvojici Gritsan - Medvedev, kteří to nakopli hned od začátku a jsou držiteli téměř všech nejlepších mezičasů. Druhý jmenovaný sice závod nakonec nedokončil s kompletním ražením, nicméně Ruslan Gritsan jako jediný zalétl klasiku v čase pod 90 minut a se slušným náskokem zvítězil. O druhé místo probíhal souboj na dálku mezi Vojtěchem Stránským (SJC) a Martinem Ševčíkem (TBM). Rozdíly byly na všech mezičasech v řádech sekund, nakonec se ze druhého místa radoval o čtvrt minutky rychlejší Vojta.
Elitní ženy s tratí bojovaly o něco déle než muži, nejméně chyb a nejvíce sil měla Štěpánka Staňková (TSU), která se po zaváhání v úvodu brzy dostala na první místo a zvítězila o tři minuty před Marií Hrdinovou (VSP) a ruskou závodnicí Anastasii Trifilenkovou.
V průběhu závodu bohužel došlo ke zranění, kdy jeden ze závodníků nezvládl řízení a skončil po ošklivém pádu s otřesem mozku a mnoha stehy v nemocnici. Opět se vyplatilo, že mnozí z nás vozíme do lesa mobil a umíme si v takových situacích poradit. A nezbývá než stále opakovat: Jezděte opatrně!
I přes tuto drobnou kaňku však ze závodního víkendu odjíždím velmi spokojen. Co vy?
Co nás čeká?
Odpoledne po vyhlášení někteří ještě věnovali vyjíždce po okolí, protože počasí i okolní parádní lesy k tomu přímo vybízely. Kromě reprezentantů, kteří mají v tomto týdnu evropský šampionát v Polsku, se nikdo po závodě šetřit nemusel. Další dvě kola ČP proběhnou v blízkém zahraničí, konkrétně 22. a 23. června na dohled Alpám v rakouském Zwettlu.
Odkazy
- Výsledky MČR middle / ČP long
- Postupy middle / long
- Fotogalerie Pavel Štáfek (vyhlášení sobota, koncert VZH, centrum a vyhlášení neděle)
Pomoc v lese
Dnes (středa) mě propustili z nemocnice a já tak mohu konečně všem poděkovat za poskytnutí první pomoci. Děkuju všem, že jste tam zrovna v danou chvíli byli a že jste dělali to, co jste dělali a dostali mě do nemocnice. Já si nepamatuju vůbec nic. Takže si nepamatuju ani VÁS co jste pomáhali.
Takže ještě jednou OBROVSKÉ DÍKY.
Libor Kadaník
Poděkování
Perfektní byl tisk mapy. I na patnástce bylo vše krásně přehledné a čitelné. Prostě se ty barvy nějak povedly.
PB
Velký dík
Ztráty a nálezy
Ražení cíle?
Závody se mi líbily. Jen když čtu Pavlovu výzvu pro prodlužování mládežnických tratí s poznámkou, že veteráni se v lese nenudili (čímž předpokládám myslel asi M40A) - tak bych rád upozornil, že v M50 byly obě tratě naopak bohužel velmi krátké.
Hlavní důvod je technický. Cílová kontrola Air+ vypíná bezkontaktní ražení čipu. Pokud se použijí Ait+ krabičky (BS11) tak to umí vypínat i bezdrátově, stačí projet cílem. Což je zároveň riziko, že si někdo vypne již zapnutý čip, například při štafetách či mass startu. Při použití krabiček "s dírou" (BSF8) v režimu BEACON se ale musí cíl razit, aby došlo k vypnutí Air+. Alespoň tak je topsané v dokumentech sekce OB : "Cílová kontrola FINISH vypíná rádiový přijímač v čipu - pro závodníka to znamená nutnost jejího oražení" viz. http://www.orientacnisporty.cz/upload/dokumenty/sekce-ob/rok-se-siacem-slides.pdf V oficiální dokumentaci k BSF8 se píše jen, že místo SIACOFF lze použít Finish, nic o ražení tam sice není, ale SIACOFF se typicky razí. viz. https://www.sportident.com/documents/stations/control_stations/BSF8/SPORTident_BSF8-D_en.pdf
- BSF8 cíl vypíná Air+ čip i při ražení v bezkontaktním režimu. Odzkoušeno xkrát v praxi, v ČP např. už vloni na závodech SPC.
- Bezpečnostní riziko srážky se závodníkem, který zastavuje a razí klasicky se vloni široce diskutovalo a i s jeho vědomím jste se v sekci rozhodli na Air+ povinně přejít. Toto riziko je, domnívám se, mnohem větší na jednotlivé kontrole, než v cíli, kde jsou 2 krabičky a pořadatelé v přímém dosahu.
Všichni "pomalí" závodníci, respektive Ti se starým čipem dojíždějí i na sběrku, riziko srážky je tam mnohem větší, takže měla by být i ta na klasické ražení? Je to opravdu na rozhodnutí pořadatele, nebo tyto věci určuje sekce? Mělo by se dál investovat do Air+ krabiček, nebo alespoň Air+ cílové jednotky?
Byl jsem jedním z těch, co byli vloni proti investicím do Air+, nicméně, když už se to prosadilo, tak proč tu technologii nevyužívat naplno.
Tohle si možná někteří pamatují... https://www.youtube.com/watch?v=P1QIuN_vhcw