Hopsa hejsa, hopsa hejsa, dojeli jsme do Brandejsa. A pak už to bylo co by kamenem dohodil k jezeru Lhota, které nabídlo perfektní zázemí s krásným posezením u občerstvení, parádní dětskou školkou, regenerační ledovou koupelí a krásným pozadím pro vyhlašování vítězů. Nemluvě o prostorném parkovišti, jehož jedinou nevýhodou byl prach, který na černo přebarvil cokoli světlejší barvy od bot, přes psy až po děti. Úzkostliví leštiči automobilů tak mají příští dny co na práci. 

MČR v mass startu

Nebylo na co čekat. Boj o první medaile v novém designu začínal už dopoledne. Start Elitních mužů, i přes drobné komplikace s rozdáváním map závodníkům, kteří chtěli využít veškerý čas pro rozjíždění, proběhl v 9:30. “START”. Oblak prachu za první lajnou pohltil celé startovního pole a závodníci byli ti tam. V rovinatém polabském terénu, kde to chtělo jet rychle a přesně, bylo jednoduché udělat chybu tím, že se člověk přepočítal v odbočkách, nebo si správně nezorientoval mapu na komplikovanějších křižovatkách. Nápravu pak ztížil kompletní zákaz přebíhání mimo cesty. Závod byl postavený za použití několika dělících “ohnisek”. Pořadí v balících se v průběhu neustále měnilo, závodníci se postupně odebírali do chyb a zase se objevovali a dělicí metody i různorodé volby postupů pěkně fungovaly. Prostě skvěle postavený mass start, díky za něj.

Kdybychom měli davy podél dojezdového koridoru, zajisté by burácely při dojezdu mužské elity. Ke sběrce najel na prvním místě Vojtěch Ludvík pronásledován známým spurterem Jirkou Hradilem a mladým závodníkem rakouského národního týmu Hannesem Hnilicou, byl na sběrce 7 sekund za nimi. Už to zní jako poměrně zajímavý dojezd. Ludvík dobře věděl, s kým má tu čest, a opřel se do toho tak, až přerval řetěz. Volání “Chláďo, dotáhneš mě tam?” mu nepomohlo, Jirka ho v zápalu boje možná i slyšel, ale věděl o Hannesovi, kterému vítězství nechtěl přenechat, a rubal dál. K cíli pak Vojtu kamarádsky dotlačil Hannes, který měl odstup, takže viděl, o co jde, a také měl dostatečnou časovou rezervu na další závodníky. Po krátké zdvořilostní při “ty projeď cílem první”, “ne, ty projeď cílem první” si pro druhé místo dojel Hannes Hnilica a třetí zůstal Vojta Ludvík. Tohle pořadí ale zdaleka neodpovídá tomu, ve kterém si pánové došli pro zbrusu nové medaile MČR. Naše pravidla neumožňují, aby titul z MČR získal zahraniční závodník. Jirkovi zlatá medaile zůstala, Vojta se posunul na stříbrnou pozici. Na třetí příčku se dostal Martin Kanta, který cílovou pásku reálně přejel až na šestém místě ještě za Andreasem Waldmannem (taktéž z Rakouska) a Jakubem Račanským, který s časovým polštářem, nebo spíš pořádnou duchnou, 7:31 vyhrál kategorii M20.

V ženské elitě to takhle dramatické nebylo, ale také to nebylo zadarmo. Martina Tichovská, která si zkušeně hlídala čelo závodu, chtěla zbytek holek setřást, aby si mohla “jet v klidu”. No, nedala si jednoduchý úkol. Róza Kuchařová ani Lucka Nedomlelová se jen tak nenechaly. Martina to ale i tak urvala a do cíle dojela s náskokem 1:17 na Rózu a 1:34 na Lucku. Po většinu závodu na čele figurovala i Iris Aurora Pecorari z Itálie, ke konci ale ztratila kontakt a dojela si pro čtvrté místo. Tady tedy medaile zůstaly ve stejném pořadí. 

Odpolední Sprint

Náročnost mistrovského závodu potvrzovalo několik hodin mezi závody, kdy celé parkoviště utichlo a bylo slyšet jen občasné pochrupkávání polehávajících závodníků.

Kvalitní rozhýbání nohou po šlofíčku nebylo dobrovolné. Start i cíl vzdálené téměř devět kilometrů od centra zajistily kvalitní rozjetí i vyjetí všem. A že to bylo potřeba. Ani v tomto závodě nebylo kde nohy na chvíli svěsit. “Fyzicky to bylo hodně zábavný.”, prohlásil jeden z našich reprezentantů po dojezdu. Tradiční poučka, že sprinty se nedají jet celou dobu na plný plyn, tentokrát neplatila. Zátopkovy stezky byly terénem hodně podobné dopolednímu závodu. Jen všechno bylo tak trochu blíž. Jestli jste nestíhali počítat odbočky dopoledne, odpoledne to bylo o poznání intenzivnější. Do toho bylo potřeba dávat pozor i na nezávodící cyklisty, běžce a pejsky na procházce. 

Pekelným tempem to rozjela Lucka Nedomlelová v ženské elitě. Ještě ve dvou třetinách trati vedla o dvacet vteřin. Tempo bohužel trochu přepálila, a tak pak přišla velká chyba, kterou se odsunula na čtvrtou pozici. Na první místo tím pustila Martinku Tichovskou, která zvítězila s rezervou 11 vteřin na Iris Auroru Pecorari a 39 vteřin na Rózu Kuchařovou. V mužích si spravil řetěz i chuť Vojta Ludvík, který si stabilním výkonem dojel pro vítězství 29 vteřin před Martinem Kantou a 54 vteřin před Vojtou Stránským. Nejnašlapanější kategorií byly rozhodně W40, kde se do méně než minutové ztráty na vítězku vešlo hned 7 závodnic! Nejeden závodník se po náročném závodě potácel zpět do centra z posledních sil. Ti zkušenější zapluli do přilehlé hospůdky, kde doplnili síly na návrat.

Nedělní middle

“V neděli závodníci zjistí, že i v polabí jsou kopečky.”, tak zněla slova stavitelů před nedělním závodem. Především ty delší kategorie si to potvrdily při výjezdu z poměrně hlubokého údolí ,kde to nohy unavené z úmorných rovin předchozího dne pořádně poškádlilo. Pravidelní účastníci pražské MTBO ligy si mohli vzpomenout, že zde jeden čtvrtek absolvovali. V terénu to nejspíš ale nikomu nepomohlo. Les i tratě byly pestré. Měly vyrovnané volby, pasáže, kde se muselo zpomalit a mapovat, valby po velkých rovných cestách i drncavé tečky. Jedinou paseku v tom nadělaly jarní lesní práce. Kanci zapracovali na změnách klasifikace cest rypáčky, lesníci zase makadamem a harvestory. Mapařovi pak nezbývá, než o proběhlých změnách informovat závodníky tak, aby nevyzradil příliš mnoho z chystaných tratí. V lesích to prostě žije.

Budu se opakovat, ale v elitních ženách opět zazářila Lucka Nedomlelová, která začala rychle a pak se stabilním mapovým výkonem postupně zrychlovala. Před Rózou Kuchařovou vyhrála o 47 vteřin. I na middlu měly ženy co dělat s Iris Aurora Pecorari, která už v sobotu ukázala, co umí. Se ztrátou 1:16 se postavila na třetí stupínek. Ty rychlejší volby postupů tam nepadaly Martince, která tentokrát dojela na čtvrté pozici se ztrátou 1:35. V mužích se také musím opakovat. I přes hrubým součtem minutu ztracenou na chybách si Vojta Ludvík dojel pro první místo 44 vteřin před Hannesem Hnilicou a 1:45 před Andreasem Waldmannem. Drobným chybkám se asi vyvaroval málokdo. Třemi nejsilnějšími vítězi s největší rezervou na druhého se stali Kuba Račanský v M20 (8:20), Tomáš Polák v M17 (5:47) a Ivana Filipová ve W50 (4:52). 

Nedlouho po vyhlášení započala v hlavním pořádacím týmu Sportikusu diskuse, kde by bylo fajn udělat závody příště. Nechme se tedy překvapit a těšme se na další skvěle uspořádaný závodní víkend.