Pořádání závodu bylo pro plzeňáky rozcvičkou pro závody Světového poháru v MTBO příští rok. Konstatuji, že rozcvičkou svižnou a energickou, která přiměřeně rozproudila krev závodníkům i samotným bafuňářům. Účast byla slušná, z české špičky chyběla jen Marie Hrdinová (studijní pobyt v Belgii) a vedoucí závodníci průběžného pořadí ČP Kuba Vodrážka (obhajoval ve Slovinsku kandidaturu na pořádání MS v klasickém lyžování) s Jardou Ryglem (start na bikemaratonu Merida Tour – sponzorská povinnost dodavateli kol Merida). Několik aut s rakouskými reprezentanty a hojná německá účast dodaly závodu mezinárodní šmrnc.

Sobotní sprint byl postaven na mapě Výjimečně hořká 1:15 000 a pro elitní závodnice znamenal absolvovat 11 km, muži pak museli do pedálů šlapat (a samosebou taky tahat nahoru) km 15. „Výjimečně hořká“ je i dobrá (mapa), s jasnou čitelností cest: po plné v plném trysku, po čárkované pomaleji, tečkované se pokud možno vyhnout. Tratě se povedly (až na umístění startu a časovku na jedničku), kategorie HE měla volby postupů a z toho usuzuji, že i ostatním se vyplatilo přemýšlet, kudy k dalšímu kolečku. Nádherná práce stavitele je v HE postup 11-12, napočítal jsem 5 možných variant ! Počasí pořadatele podrželo i nepodrželo – po celonočním dešti sice pak již nepadla do konce víkendu ani kapka, spousta cest byla ale pekelně blátivá. (Na to jsme však letos již zvyklí, až na úvodní závod ČP v Baldovci se zadní kola biků na kluzkém povrchu  často protáčela a po závodě bylo nutno kola řádně odbahnit).

V ženách prokázala vzestup výkonnosti Němka Gerit Pfuhl, když porazila těsně Rakušanku Gigon a s náskokem naši jedničku Markétu Jakoubovou (bojující nejen s nástrahami tratě, ale i vnitřním nepřítelem streptokokem). V mužích se o galantně nabídnutý trůn porvali princové a po šermovačce s Wohankou šel od půli trati do čela RaMach a i přes noblesně „odevzdané“ dvě minuty v závěru vítězství těsně uhájil. Bronz na sebe natřel Martin Ševčík.

V neděli se navzdory předpovědi přišlo na bikery podívat i sluníčko a ačkoliv louže vysušit nestihlo, bylo to příjemné. Tratě na klasiku se zdvojnásobily, D měly 21,3 a HE 29,8 tisíců metrů. Vítězné časy v obou kategoriích byly téměř shodné: 95,43 v D a o 95,46 v HE – pěkná kuriozitka, která dosvědčuje přetažení limitu v D a nedotažení v HE (feministky ovšem nenamítaly) . Tratě co do možnosti volby opět dobré, některé postupy analogické (i když protisměrné) jako sprintové, jeden kousek (11-12) v HE byl optimální po přeběhu paseky a pak balancování po čárkované cestě (jakoby lávce) mezi (jakoby rybníkem) cest tečkovaných. Kdo tu lávku netrefil, v rybníku se utopil, minuty ztratil…. Dojezd do cíle byl po oba dny stejný – asi 30 metrový prudký výšvih k cílovému lampionu. Já jsem ho běžel, co Vy?

V Dámách vrátila (kdo) Češka Markéta (komu) Gerit aus D sobotní porážku, ale jen těsně. Na stupně vítězství v součtu časů to nestačilo. Kdyby byly na vyhlašování vlajky, nejvýš by šla černožlutočervená. Antje Bornhak má zdatnou sekundantku. RaMachovi porážku ze soboty nevrátil nikdo a tak se tento kolohnát (jako já) dočkal životního víkendu. Petr Strejček získal na klasice a tím i celkově za víkend stříbro.

Umyli jsme kola, porovnali „účty“, poděkovali pořadatelům za pěkné závody a zamávali kamarádům. Po cestě domů jsme jedli, doma pak opravovali a mazali naše stroje, které nás tak pěkně povozily v okolí Města Touškov. Takže až se nás rok 2003 zeptá, kam na pořádný bajky, tak „na Plzeň, Vávro, na Plzeň!“