Jak se stát nejrychlejším aneb tajná zákoutí cyklistova tréninku

Trenéři českého MTBO týmu se rozhodli trochu poodkrýt zákulisí tréninku nejlepších závodníků a seznámit vás s tím, jak vlastně cyklistický trénink funguje a co je dobré udělat pro to, aby vám to v sezóně jezdilo alespoň tak dobře, jak byste si představovali. Pokud se chcete o tréninku dozvědět něco nového a třeba si i pár nových věcí vyzkoušet, tenhle článek je přesně pro vás.
Čím víc tím líp (?)
Velká část cyklistů zastává názor, že čím víc kilometrů najezdí, tím bude jejich forma lepší. Na sítích sdílejí každý týden alespoň jedno "dvoukilo" na silničce a Velikonoce jsou pro ně každoroční metou pro překonání první desítky tisíc kilometrů v tréninkovém součtu. Oproti nim stoji ti, kteří říkají, že forma se musí vyležet a nejlepší trénink je přece závod. Jak je to doopravdy?
Je to už víc než dvacet let, kdy jsme nedaleko Prahy začali pořádat sérii XC závodů. Éra masových hobby akcí s profi zázemím pro tisíce bajkerů přišla až o něco později, a tak stejně jako na sousední seriály i k nám pravidelně jezdila necelá stovka lidí. Mezi nimi i chlapík jménem Tonda. Prakticky pokaždé vyhrál svoji kategorii, ovšem mnohem důležitější pro tenhle text je to, kdo Tondu na závodech doprovázel. Ať už to bylo u nás nebo na jiných závodech, skoro vždycky měl Tonda někde poblíž i své dva potomky - teenagery, kteří stejně jako on také nadšeně závodili. Vzhledem k tomu, že jsem měl tou dobou na starost partu bajkerské omladiny v podobné věkové kategorii, sem tam jsme našli čas s Tondou prohodit pár slov na téma trénink. Jelikož to Tondovi i jeho ratolestem jezdilo náramně, čekal jsem, že se dozvím, kolik desítek hodin týdně tréninku věnují a kolikrát měsíčně je dobré zařadit nějakou pořádnou objemovou čtyř/pěti/šestihodinovku na silnici.
Možná už tušíte, že jsem se v odhadu spletl. A to dost výrazně. Žádná z vyslovených cifer nedosahovala ani poloviny mého odhadu. Tonda na nějaké mnohahodinové vysedávání na kole neměl čas a mladí měli pro změnu v podstatě zakázáno jezdit cokoliv, co by mohlo trvat déle než dvě hodiny. Na jednu stranu mne to potěšilo, protože uváděné objemy v podstatě odpovídaly tomu, co jsme měli v tréninkových plánech i my, nicméně čísla, která v té době uváděly konkurenční stáje, byla oproti našem rozhovoru s Tondou někdy i násobně vyšší. Tehdejší mládežnická špička prostě jela v úplně jiných objemových řádech než my i Tondův rodinný tým.
Jenže... Necelé dva měsíce po našem rozhovoru se Tondův syn stal mistrem republiky v cross country v kadetech. O dva roky později zopakoval totéž mezi juniory a pár let nato v elitě. Podíval se do desítky na mistrovství světa a velmi dobře se předvedl i na dvou olympiádách. Jeho sestra si k mládežnickým titulům přidala v elitě šest dalších a sbírala vavříny i na mezinárodní scéně.
Kdo že jsou ti dva mladí od Tondy už asi tušíte, případně si to snadno dohledáte. Já si na náš rozhovor z onoho dávného jara vzpomenu prakticky pokaždé, když v únoru na Stravě vidím pátou šestihodinovku v řadě u hobíka, který celou zimu trávil na gauči sledováním hokeje a záznamů z Tour de France. Většinou je u záznamu nějaká pěkná sluníčková fotka z Mallorky a vtipný text předznamenávající následnou dvoutýdenní pohybovou pauzu nutnou pro regeneraci těla po takovém "parádním tréninkovém soustředění".
A proč vám tu tohle všechno vyprávím? Nejspíš proto, že k tomu, abyste byli nejlepší, není nutné trénovat nejvíc. Je potřeba trénovat nejlíp.
Kde jsou moje hranice?
Jasně, sport je o překonávání limitů. Limitů fyzických i mentálních. Profík chce být lepší než ti nejlepší na světě, ti, kdo sportují pro radost, chtějí překonávat své kamarády nebo prostě jen sami sebe. Chceme být rychlejší, silnější, lepší. A to nás nutí trénovat. Jezdit častěji, déle, rychleji, víc do kopce. Jenomže tahle taktika funguje jen do určité míry. Nikdo z nás nemůže trénovat neomezeně. Ano, každé tělo je jiné, jinak na zátěž reaguje, ale nikdo z běžných smrtelníků není Superman a každý máme nějakou hranici, kdy už tělo vyšší výkon prostě podat neumí.
Dříve se trénovalo prostě tak, že jste tenhle svůj limit prostě atakovali pořád dokola, tělo se postupně adaptovalo a občas vám ten limit posunulo o kousek dál. Když zaběhnete kilometr za pět minut a budete ho takhle běhat každý den, pravděpodobně po nějaké době budete schopni stejnou vzdálenost uběhnout za čtyři padesát. A pak možná ještě rychleji. Není to optimální cesta, ale nějakou dobu se nejspíš zlepšovat budete. Ale co když chcete vyhrát cyklistický etapák? Taky budete trénovat tak, že budete jezdi etapáky celý rok dokola? Asi ne, že? Jednak na to nejspíš nemáte čas a i kdybyste ho měli, nejpozději po prvním kole takového tréninkového programu budete ležet několik dnů či týdnů v posteli a přitom hledat nového trenéra. Někoho, kdo vám poradí, jak na to, abyste to spolu s vaší tělesnou schránkou zvládli a přitom stihli i normálně pracovat, studovat a vést relativně normální život. Výraz "relativně normální" je zde asi na místě, protože představa toho, co je normální, bývá u cyklistů oproti běžné populaci výrazně posunutá.
Jak na to?
V úvodníku jsme vám slíbili, že se dozvíte něco o tom, jak správně trénovat. Nečekejte žádné jednoduché návody a zkratky. Za týden nebo měsíc z vás mistra světa neudělá ani ten nejlepší trenér. Materiály, které tady budete postupně nacházet, jsou v každém případě určeny pouze těm, kteří jsou ochotni tréninku věnovat nějaký čas a energii. Dozvíte se, jak lidské tělo při cyklistice funguje, jaké jsou jeho energetické zdroje a jak s nimi v tréninku i při závodě zacházet. Zjistíte, jaké jsou možné přístupy ke stavbě tréninkových plánů na delší období. Tohle bude v podstatě výhradně cyklistická záležitost. V dalších fázích vám zkusíme prozradit i něco z taktické a psychologické přípravy na závod. A pokud vás zajímají konkrétní tipy na tréninky s mapou, určitě taky nepřijdete zkrátka.
Na úvod pro vás máme dvě přednášky z kategorie Teorie sportovního tréninku. Dlouholetý trenér českého MTBO týmu Jiří Vraný vás provede základními pojmy z oblasti fyziologie cyklistiky, zjistíte, jak cyklistovo tělo funguje v různých úrovních a režimech zátěže a jak tyto úrovně využít pro váš trénink. Přednášky si můžete pustit jako audio do sluchátek, o něco lepší zážitek ale budete mít vždy ve spojení s vizuální prezentací vysvětlujících obrázků a grafů. A pokud by vám přišly příliš odborné a složité, nevadí. Stačí, když si do začátku zapamatujete heslo z úvodní části článku.