Pro mnohé z účastníků to byl zvláštní víkend. Nevím, jak to měli ostatní, ale mně už při příjezdu do místa konání naskakovaly v hlavě obrazy z loňského srpna. Právě tehdy jsme v těchhle končinách několik dnů od svítání do soumraku a bez ohledu na vlastní vyčerpání stavěli, bořili, jezdili, fotili a bůhvíco dalšího konali jako součástky pořadatelského soukolí týmu MS MTBO 2023.

Tentokrát jsme ale naskočili do úplně jiné reality. Přijeli jsme závodit a možná taky trochu vyzkoušet, jaké to tehdy v srpnu měli ti, kvůli kterým jsme tu v loňských prázdninových vedrech do úmoru skotačili... Pořadatelskou taktovku tentokrát drželi jilemničtí orienťáci a na programu nebylo nic menšího než dva mistrovské závody.

Terény byly téměř identické s těmi, kde se vloni rozdělovaly světové medaile. Pro long to byl úzký pás lesa mezi Mostkem a hradem Pecka, který společně s přilehlými loukami vytvořil docela pestrou paletu možností pro stavitele. Middle se pak jel na plošší horní části Labského vrchu, přičemž zhruba polovina každé z tratí byla v lese, zatímco zbytek vedl přes obydlené oblasti Mostku a bezprostředního okolí.

Long i middle ve stejné režii

Přestože to byly dva různé závody ve dvou odlišných prostorech, průběh obou mistrovských závodů byl psán stejným rukopisem největších favoritů. Vojtěch Stránský v mužské elitě i Martina Tichovská mezi ženami jako kdyby závodili ve zcela jiné kategorii než ostatní eliťáci. Nebýt komplikací Vojtěcha Stránského cestou na osmičku při longu, asi bychom v analýze postupů nenašli jiná jména průběžně vedoucích závodníků než tahle dvě. Ale ani sedmiminutový zásek Stránského nebyl překážkou k tomu, aby se tenhle zkušený závodník během další půlhodinky dostal opět do čela závodu, kam už nikoho z konkurence nepustil. I další elitní jezdci totiž dělali chyby, a tak se celkový náskok vítěze v cíli blížil k pěti minutám. Na druhém místě dojel pro mnohé překvapivě junior Jakub Račanský, který si tak výrazně vylepšil bilanci po ne příliš vydařeném juniorském mistrovství světa. Třetí skončil zkušený Jiří Hradil.

Ženský long byl z pohledu vítězky ještě o něco více jednoznačný, Martina Tichovská od počátku pravidelným tempem navyšovala svůj náskok až na celkových více než osm minut. Bezpečně druhá jezdila celý závod i druhá Ewa Haltof a malý nádech virtuálního souboje měl tak závod pouze kolem poslední z medailových pozic, kterou pro sebe nakonec získala v elitě startující juniorka Tereza Kadlecová. Kategorii juniorek ovládla Lucie Messnerová, z juniorů byl nejrychlejší Adam Černík. Mistrovství ČR jeli i dorostenci, nejrychlejší v kategorii W17 byla Ella Kalinová, v M17 zvítělil Lukáš Tuma.

Konec longu byl bohužel poznamenán odcizenou kontrolou, pozdní odpoledne a pozávodní večer s ceremoniálem a dvěma koncerty však již proběhly v pohodovém duchu končícího léta. 

Nedělní závod začal pro všechny poměrně zostra. Osm kilometrů na start není úplně běžná vzdálenost a mnozí tak měli cestu ke koridorům delší než pak samotný závod. Aly byla to před middlem docela pěkná slunečná rozcvička. Rozdýchání a pořádné okysličení mozku přišlo vhod hned po startu. Většinu kategorií totiž stavitel poslal za prvními kontrolami do míst, která se jako cesty tvářila jen v mapě. Realita zejména pro první startující vypadala spíše jako průjezdy hustým borůvčím a cesty ve stometrových pruzích mechu viděl jen málokdo. Čím blíže k Mostku, tím nabíraly cesty zřetelnějších kontur a z problému "najdi cestu" se stal problém "nepřejeď odbočku". Oblastí s řadou podobných paralelních cest bylo v mapě více a chybám se na nich nevyhnuli ani ti nejlepší. Na závěr pak byl pro závodníky přichystán průjezd obcí velmi podobný tomu, který absolvovali elitní závodníci v rámci loňského mistrovství světa. Na domnělou "znalost" terénu v závěru pak mnozí doplatili ve finiši diskvalifikací, když to sypali na sběrku mimo cestu, o tom se ještě zmíníme později.

Výsledky elitního mistrovství na prvních místech kopírují long, vzhledem k poloviční délce oproti longu je pak sedmiminutový odstup Tichovské od zbytku závodního pole ženské elity vskutku deklasující. V ženské elitě druhá nakonec skončila Vendula Musilová, třetí pak Rozálie Kuchařová. Mezi muži se dokázal Vojtěchu Stránskému přiblížit pouze druhý Jiří Hradil. Odstup třetího Tomáše Kamaryta se už blíží osmi minutám.

Juniorský titul z middlu patří tentokrát Jakubu Račanskému, pro druhé víkendové zlato si ve W20 dojela Lucie Messnerová. V dorosteneckých kategoriích se mistra ČR stali Veronika Vozková a Jakub Ticháček.

Celkové dojmy

Závody proběhly ve velmi příjemné atmosféře, výtečné bylo zázemí v autokempu, velkým dílem přispělo i krásné slunečné počasí. Velmi dobře fungovaly přenosy mezičasů ze závodního prostoru, v tomto ohledu jsme jak se zdá opravdu na světové špičce. Kéž by takto výsledkový servis fungoval například na nedávno uskutečněném světovým šampionátu v Bulharsku. Palec nahoru i za sobotní ozvučení ceremoniálu a následného koncertu. Dalším pořadatelům z blízkého okolí bych doporučil si u jilemnických organizátorů na zvukaře téhle akce zjistit kontakt, protože kvalita poslechu výrazně převyšovala vše, co jsem za poslední roky na orienťáku zažil.

Jasně, ne všechno bylo perfektní. Spoléhat se na to, že rok stará mapa z MS je dostatečně kvalitní, aby snesla pohár bez důkladné revize, bylo naivní. Ty "dálnice", které v mapě chyběly, by v lese nejspíš odhalil i nezkušený dorostenec, pokud by ho tam někdo v srpnu poslal, aby tratě na kole projezdil. Nechápu, proč nikdo nic neudělal s evidentně cizí osobou zapáskovanou oblastí na jednom z klíčových příjezdů k longové pětačtyřicítce. To si toho kilometru mlíka přes cestu a křižovatku při roznosu nikdo nevšiml? Jako námět k diskuzi pro naši soutěžní komisi pak budiž myšlenka, zda pro příští sezóny alespoň u mistrovských závodů nestanovit nějakou minimální "profesní historii v rámci MTBO" u stavitelů tratí. Že tyhle mistráky nestavěl biker, bylo poznat nejpozději na prvních kontrolách. Přece jen na kole mnohem raději jezdíme než že bychom s ním chtěli po lesích běhat. 

Tyhle detaily sice někoho mohly zmást nebo i trochu naštvat, v žádném případě však nemohly zkazit dojem ze spousty dobré práce odvedené pořadateli.

K čemu máme pravidla?

Mnohem více si reputaci bohužel tentokrát pokazili závodníci. Velmi pravděpodobně o tomhle vznikne ještě samostatný článek, ovšem sem to patří určitě také. Dodržování pravidel. Závody v Mostku byly velmi názornou ukázkou toho, jak by se závodit nemělo. Za ty dva dny jsem toho v lese viděl docela dost: nosiči kol přibíhající při longu ke kontrole 42 ideálním azimutem namísto příjezdu po cestě, závodníci spěchající k middlové sběrce zkratkou přes trávu podél potoka nebo vyježděný "fikací" trojúhelník u longové jedenasedmdesátky.

Taky jsem si všiml docela zajímavého jevu: občas se v mezičasech objeví bravurní výkon u závodníka, který má ostatní úseky stabilně v podprůměru a jakousi zvláštní shodou okolností je to vždy na postupu, který je pěšky přes les výrazně kratší než na kole po cestě. Osobně si nemyslím, že by tenhle jev byl způsoben náhle se vyskytnuvší mimořádnou silou v nohách. Porazit na fyzickém postupu po cestě do kopce všechny reprezentanty by takový závodník zvládl snad jedině pokud by disponoval schopnostmi létajícího Čestmíra. Daleko pravděpodobnější však je, že máme mezi sebou nějaké Nečestmíry. Nějaké diskvalifikace v této souvislosti proběhly, avšak dle různých indicií to tentokrát byla pouze hrstka těch, kdo pravidla porušili. K tomu, že si někteří z takových fikačů chodí ještě na stupně vítězů pro ceny, asi dalšího komentáře netřeba... Bylo by to asi velmi razantní opatření, nicméně vedení sekce na základě masového porušování pravidel v Mostku začalo velmi vážně uvažovat o zavedení povinného GPS trackingu při závodech národní úrovně.

Odkazy

• Výsledky long / middle
• Livelox long/ middle
• Fotogalerie OK Jilemnice sobota / neděle
• Video ze závodu

Titulní foto: OK Jilemnice
Foto v článku: OK Jilemnice, Pavel Štáfek