MTBO.cz
MTBO - mountain bike orienteering
Novinky Kalendář

Tři zlata od pana Heřmana

Tři zlata od pana Heřmana

Martina, Vojta, Martina, Vojta, Martina, Vojta... Nějaké nové dětské rozpočítávadlo? Nene, ani se mi při psaní článku nezasekla klávesnice. V Heřmanově Městci se 8. a 9. září za účasti 360 závodníků uskutečnily tři závody ČP MTBO 2018. V elitních kategoriích je Martina Tichovská a Vojtěch Stránský dokázali vyhrát úplně všechny. 

Heřmanův Městec se do historie českého sportu zapsal minimálně dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1875, kdy se tu vůbec poprvé v Čechách hrál fotbal. Druhý zápis a hned několikanásobný pak pochází z uplynulého víkendu. Poprvé v historii českého MTBO jsme při závodě na našem území razili bezkontaktně. Poprvé v historii uspořádal závod Českého poháru MTBO oddíl Sporticus a až do soboty jsme zatím nikdy v průběhu závodu u jedné z kontrol nemohli sledovat zápas v hokejbalu :-) Tři vítězství jednoho eliťáka v jednom víkendu začínají být naopak celkem běžnou záležitostí: V červenci na maďarských mapách vyhrál třikrát Jirka Hradil, teď se totéž povedlo Vojtovi a Martině.

Pohoda v kempu

Kemp Konopáč je v regionu vyhlášeným centrem letních dovolenkových radovánek. Ve spojení s vhodnými blízkými terény jsou podobná zařízení pro náš sport asi ideálním zázemím a tenhle závod to jen potvrdil. Uzavřený areál, kde naše auta, stany ani řádící děti nikomu nepřekážejí, dostatečná ubytovací kapacita, možnost koupání i občerstvení. Čas jindy strávený ve frontě před kadibudkou jsme mohli strávit příjemnější aktivitou - třeba sbíráním ořechů či jablek, kterých bylo po kempu požehnaně. Třešinkou pak bylo letní kino coby ideální prostor k vyhlašování vítězů závodu. Tohle všechno v kombinaci s prakticky ideálním počasím poskytlo nádherný rámec víkendovému trojzávodu.

Taková pumpička je univerzální hračka. Výborně se s ní třeba vyfukuje prach z asfaltky :-)

Technické novinky

Sporticus je oddíl, který formálně vznikl teprve nedávno, ale sdružuje velmi zkušené bikery, kteří se nebojí novinek a progresivních technických řešení. Na mezinárodní scéně se s bezkontaktním ražením závodí už nějakou dobu, nicméně v našich vodách je to pole zatím příliš neorané. Pro MTBO je možnost ražení bez zastávky či výrazného zpomalení určitě přínosem. V Heřmanově Městci jelo s AIR čipem přes 180 závodníků, tj. více než polovina startovního pole. Drtivá většina si tuhle novinku pochvalovala, někteří si dokonce čipy půjčovali ještě hned po middlu, protože plynulost průjezdu lesem je s touhle věcičkou opravdu na úplně jiné úrovni. V tomhle kontextu je třeba zmínit ovšem i pár věcí, které bude potřeba vychytat. Zejména se jedná o závodníky, kteří u kontrol staví a mapují. Vzhledem k tomu, že ten, kdo má namapováno a má AIR, určitě nechce u kontroly zpomalovat, natož zastavovat, je nezbytné důsledně dodržovat pravidlo, že u stojanu s kontrolou se nestojí a nemapuje.

Bezkontaktní ražení má samozřejmě svoje technické limity, kromě vzdálenosti (garantovaná funkce je 20 cm od krabičky či méně, reálně razíte po přiblížení čipu na 20-40 centimetrů) je limitující i vaše rychlost. Na to je potřeba dávat pozor hlavně ve sjezdech a při cílování, protože při průjezdu rychlostí nad cca 40 km/h krabička čip prostě nestihne zaregistrovat. Na tuhle vlastnost zřejmě (mimo jiné vlastní chyby) doplatil v neděli Honza Svoboda, kterému při spurtu do cíle čip nezablikal a MaKa to nakonec nejspíš stálo druhej flek.

Kontrola v cíli nereaguje, tak si to MaK s ní jde vyříkat ;-)

Další zajímavou vychytávku jsme mohli zaregistrovat v oblasti štítkování. Žádné napínáčky a papírky, které se musí po závodě sbírat a likvidovat! Po dohodě s vlastníky pozemků použili pořadatelé dočasnou značkovací barvu ve spreji. Za pár týdnů značky zmizí a není třeba se obávat, že by teď někde po lese běhal zajíc s náhodně vypadnuvším napínáčkem v tlapce. Dle mého názoru je tento systém i nepatrně odolnější proti případným sabotérům či aktivním vše sbírajícím návštěvníkům lesa.

Middle

Na rozmapování a rozjetí byl pro závodníky připraven middle v relativně lehkém terénu s malým převýšením. Hned po startu nabídl některým kategoriím stavitel úsměvnou volbu "hezká cesta versus souběžné čerstvé oraniště", alespoň ale bylo těch prvních pár set metrů před nájezdem do lesa o čem přemýšlet. Orientační náročnost závodu byla delším kategoriím uměle navýšena několika smyčkami, spojnice kontrol pánské elity lehce připomínají spíše první batolecí pokusy o písemný projev. Záměr způsobit rychlými změnami směru zmatení smyslů byl každopádně účinný, došlo i k několika úspěšným pokusům o vyjetí z mapy, ale nakonec se všichni v cíli našli. 

Rychlý terén a krátké postupy daly jednoznačně vyniknout výhodám AIR+ systému. Kdo dobře naplánoval směr průjezdu kontrolou, razil o mnoho cenných vteřinek rychleji než soupeři. Na oboustranné mapě, kde bylo i více než dvacet kontrol, mohlo ražení v plné rychlosti hodit klidně dvě minutky k dobru. 

Výsledky byly napříč kategoriemi velmi vyrovnané, odstupy se většinou počítaly na jednotky sekund. Poměrně překvapivě byly výjimkou z tohoto stavu obě elitní kategorie. Martina Tichovská (VSP) mezi ženami vyhrála téměř o čtyři minuty, a to už není vítězství o parník, ale rovnou o celou námořní flotilu. Mezi muži trať nejlépe sedla Vojtěchu Stránskému (SJC), druhý Jiří Hradil (TZL) ztratil necelou půlminutku, ale celý zbytek elitního pelotonu ztratil na vítěznou dvojici další dvě minuty a více. 

Sprint

Mezi middlem a sprintem byla dostatečně dlouhá přestávka k částečné regeneraci, doplnění energie, někteří si šli zaplavat, jiní obdivovali architektonické zajímavosti Heřmanova Městce. Jedna zajímavá stavba však byla závodníkům dočasně zapovězena: Heřmanoměstecký zámek s působivou šestibokou věží se totiž nachází v rozsáhlém parku, který byl hlavním motivem sprintové závodní mapy.

Kromě zámku jsme na mapě také měli dva rybníčky, pro delší kategorie jeden slušnej kopec a pro většinu pak průjezd hokejbalovou arénou uprostřed ligového utkání. Při průjezdu kontrolou jsme tak mohli projevit radost nejen nad jejím nalezením, ale i si pěkně od plic zařvat "góóól!!!". Místní Ježci nakonec s Hradcem prohráli 3:4 na nájezdy, což přikládám zejména tomu, že v Hradci jsou na nás orienťáky zvyklí o něco víc než tady. 

Stavba tratí se mi dost líbila. V terénu jsem měl jeden menší problém s realizací opatření proti vstupu mimo cesty: sjízdná oblast nad dopravním hřištěm byla totiž obehnána páskou natolik důkladně, že jsem nejprve nabyl dojmu, že se nacházím na uzavřeném místě činu a úzký průjezd do lesa jsem identifikoval až podle v místě stojícího pořadatele. Kopec na čtyřku byl na sprintové poměry velmi nadstandardní, ale zas jsme si to mohli za odměnu všechno sjet dolů, takže fajn. Celé to bylo pekelně rychlé, kdo přejel odbočku, hodně ztrácel.

Mezi ženami opět dominovala Martina Tichovská, druhou příčku vybojovala přesně mapující Maruška Březinová, třetí dojela Vilma Králová. V M21E vyhrál Vojtěch Stránský před Honzou Svobodou a Jirkou Hradilem.

Kašleme na pravidla?!

V pokynech i dalšími komunikačními kanály bylo závodníkům dopředu a velmi důrazně sdělováno, že při sprintu platí zákaz jakéhokoli pohybu mimo cestu a že porušení tohoto pravidla (i dalších pravidel) bude důsledně kontrolováno. Výhodou týmu Sporticusu je to, že kromě slovních upozornění má při závodě i personální kapacity na skutečnou kontrolu dodržování pravidel a tak na všech možných místech opravdu pořadatelé postávali a leckde i fotili. No a nebyl to občas příliš radostný pohled. Po obou sobotních závodech měli rozhodčí mnoho případů k řešení. Z toho, co jsem viděl a slyšel si osobně myslím, že diskvalifikací mohlo (a mělo) být podstatně více, protože když někdo fiká přes louku, je úplně jedno jestli je to o dva metry nebo o dvacet. Tráva prostě cesta není a basta.

Co se stane, když vás tohle trefí do stehna nebo do břicha, radši nedomýšlet...

Nicméně není to jen o fikání. Máme třeba pravidla, která upravují, na čem smíme a naopak nesmíme jezdit. Životu nebezpečné detaily, jako je otevřená trubka na obrázku, by se při závodě určitě objevovat neměly.

V září se už stmívá celkem brzo, vyhlášení sprintu a middlu proběhlo v letním kině už za tmy a protáhlo se do poměrně pozdních hodin. Většina bikerů si to proto namířila rovnou do spacáku, protože na neděli byla připravena ještě pěkná porce závodění.

Ženský elitní sprint: 1. Tichovská, 2. Březinová, 3. Králová A sprintující pánská elita: 1. Stránský, 2. Svoboda, 3. Hradil

Long

Ačkoli jsem před závodem juknul na dostupné mapy prostoru, při příjezdu z Polabí mi dlouho nebylo jasné, jak se na téhle rovině dá nahnat více než 700 výškových metrů longu. No, povedlo se. Údolí Zlatého potoka je pěkně hluboké a navíc ještě řádně obrostlé hustníky. Takže běhání lesem zase žádná výhra, i když tentokrát za to žádná penalizace nehrozila.

Téměř úplný zákaz pohybu po asfaltu nás donutil víc řešit kvalitu cest i počet vrstevnic, i přesto se to většinou dalo valit hodně rychle, z kopce místy i lehce za hranicí pudu sebezáchovy. Vyplatilo se na startu důkladně prozkoumat mapu, protože kdo to napálil hned od začátku, mohl být profilem druhé půlky závodu dost zaskočen. Kopec v jižní části mapy si stavitel obzvlášť oblíbil, eliťáci si ho dali z různých stran hned třikrát, ale i ostatní kategorie to neměly zadarmo. Dlouhé rovné postupy byly náročné na udržení pozornosti a i zdánlivě jednoduché počty (třetí odbočka) byly občas tvrdým oříškem.

Vítěze již znáte: Na longu opět vyhráli Martina Tichovská (2. Staňková, 3. Hrdinová) a Vojtěch Stránský (2. Hradil, 3. Svoboda)

Kromě dvou vítězných hattricků Martiny a Vojty určitě stojí za zmínku krásné výkony a hojná účast v nejmladší kategorii MW10. Celému týmu Sporticusu v čele s Mirkem Kalinou patří velký dík za skvěle připravené závody a mnoho sportovních zážitků. Věříme, že tenhle klub se zařadí mezi silné a hlavně pravidelné pořadatele závodů ČP. 

Multifunkční Mirek: ředitel, hlavní rozhodčí, spíkr... zde ve funkci testujícího předjezdce na startu

Do konce letošní sezóny nám zbývají čtyři individuální závody: 15. a 16. 9. pořádá TJ Jiskra Nový Bor závody ve Sloupu, pak bude měsíční pauza a, 20. října uzavřou letošní žebříček 2 závody pod taktovkou SBK. Úplný závěr mistrovské a pohárové sezóny patří již tradičně závěrečnému MČR družstev, které proběhne v Blansku v neděli 21. října.

Odkazy

| přečteno 1598x | MTBO ČP + MČR | Pavel Štáfek

Komentáře článku

Napsat nový komentář
Marťas |
Air? Snad ne.
Ahoj. Shodnem se na tom, že závody byly moc pěkný, ale Air čipy mě teda vůbec nenadchly. Prakticky to pro mě bylo nutné zlo. Pokud totiž člověk nechce věnovat soupeřům 2-3 minuty za závod, nezbývá mu než si Air čip půjčit (nebo koupit). Za mě: Pozitiva: 1) Posílení prvku taktiky, zda projet kontrolou po směru, nebo otáčet (po směru je s Airem výrazně rychlejší) Negativa: 1) Oslabení prvku techniky ovládání kola (ražení za jízdy). 2) Pro závodníky nutnost zápůjčky, nebo pořízení nového čipu, navíc s baterií která se postupně vybíjí. 3) Pro pořadatele zvýšené náklady na SI sadu - v beacon (Air) režimu má 10x větší spotřebu baterie. 4) Pro pořadatele dále nutnost zajistit dostatečné množství Air čipů k zapůjčení - tedy pokud chceme zachovat rovné podmínky pro všechny závodníky. Pro SportIDENT je Air jistě výborný marketingový tah - konečně mají něco co mohou prodávat donekonečna, neboť baterky nevydrží věčně, pro mě je ale použití Air čipů jednoznačný zhoršovák. Ještě tak na LOBu si dokážu představit výhodu při komplikovaném ražení, ale pro MTBO? Děkuji, nechci.
Marťas |
Sakra, omlouvám se za formátování. Doufal jsem, že si to systém přebere trochu inteligentněji, než "stripnout všechny konce řádků a udělat ze všeho jednu lajnu." :-)
Lochnes |
Zdar, dovolím si nesouhlasit, doba jde dopředu, na světových závodech se jezdí už pouze s AIR+, tak proč bychom lezli po stromech za každou cenu v ČP MTBO? U počítače už taky diskety nepoužíváš a bluetooth sežere víc baterky v telefonu. Doufám, že závody z AIR+ se stanou standardem. My to za rok na tom určitě uděláme :)
Honza -mAk- Svoboda |
Marťas by mě zajímalo co má technika "ražení za jízdy" s klasickým SI společnýho s podstatou orienťáku, že to obhajuješ. Tím, že víc řešíš ze který strany na kontrolu přijedeš, tak to je hodně dobrej faktor, aby volby byly ještě zábavnější. Plus se smazává právě ten umělej rozdíl mezi závodníky, kteří umí orazit a kteří ne, což dává ještě větší důraz právě na navigaci nebo na um a sílu bikera. Měl jsi taky nostalgickou, když se měnilo ražení do průkazek za elektroniku? (c;
Honza K. |
Zdar, ještě do nedávna jsem se považoval za "tradicionalistu" a zastánce "starého" použití SI. S argumentem, že ražení je součástí MTBO dovedností. Po té, co jsem AIR+ vyzkoušel loni při MTBO a pak i LOB a v plné parádě na 150cm při Veteránském MS v Maďarsku se k němu přikláním. Průjezd ve vzdálenosti 150cm v rychlosti je opravdu výhoda. Je to vývoj. A ovládání kola a bikové techniky není o ražení "píchnutím za jízdy". AIR přináší důraz na rychlost a na volbu postupů změněné požadavky. A jak píše Lochnes, mezinárodní závody se jezdí na AIR a nepodporovat jednu z nejúspěšnějších "repre" a udržovat je v nostalgickém režimu by nebylo dobře. Co se týče baterií, tak pokud jsem zaslechl, že má jít baterie měnit, což asi bude stát pár peněz, a asi to nebude o novém chipu. Za mě jsem rozhodně pro. Já bych se nebál od pořadatelů spuštění kontrol v AIR režim vyžadovat a ať se závodníci rozhodnou, jestli "věnují" soupeřům 2-3 minuty . Je to vývoj. Už nechodíme telefonovat do budky a na kolech máme karbon a jen jeden převodník.:-)
-ury- |
Taktéž se kloním k AIR a rovnou k dlouhé variantě. Je to asi otázka na podzimní schůzi, jestli by sekce neměla pořídit pořadatelskou sadu BS11.
Marťas |
Uznávám, že ražení kontrol je tak trochu umělý test šikovnosti závodníka, ale proč ne, MTBO závod má prověřit všechny dovednosti. Přechod mezi papírem a elektronikou byl trochu jiná pohádka, tam to bylo hlavně o zpracování výsledků, ne o pohodlnosti ražení. Chápu že máme rádi nové hračky. Vidím to denně u kolegů v práci, kteří musí nutně mít nový ajfoun přestože ho neumí ovládat - asi aby si nepřipadali že lezou po stromech. :-) Pro mě ale Air nemá žádnou přidanou hodnotu, kromě toho jednoho již zmíněného bodu, který ty nevýhody nevyváží. Zdá se tedy, že s pořádáním to vypadá bledě - na vlastní SI sadě Air zapínat nebudeme, ani nemáme čipy na půjčování a když vyhlásím, že Air nebude tak zdá se zase nikdo nepřijede. Jedině že by to vyřešila svazová SI sada (+ půjčovací čipy). Přesto tajně doufám, že se to neujme. Zřejmě ale zbytečně, SPORTident vás má pěkně zpracované. :-)
Chmelda |
No pro mě hlavně jeden z velkých faktorů AIR ražení je bezpečnost. Průjezd kontrolou plynule je super. Doposud se mohlo stávat, že na kontrole byla tlačenice, případně ti to někdo zasekl těsně před kontrolou, kterou ty si třeba ještě vůbec neviděl. A to, že nás má SportIdent zmáknutá je docela vtipná věta, nad kterou se směji ještě teď.
Schwabach |
No dokud budou závody hybridní, tzn. že část lidí pojede se SIAC a část s klasikou, tak tebou popisovaný nebezpečný prvek vystoupí právě ještě více do popředí. Myslím, že se od překvapení neudržíš v sedle, až mě rychlostí blesku budeš dojíždět zrovna před naším společným lampionem a já to najednou, z tvýho pohledu zcela nesmyslně, zašlápnu, bo budu razit pravěkým čipem, se tam samou radostí budeme objímat zbytek dne. Třeba by se to vyřešilo tím, že dinosaury se starým čipem na startu posprejujeme, ať se v lese hned ví :-) Jinak z diskuze je jasné, že si SIAC budu muset pořídit, ale důvod bude pouze ten, že ti nebudu chtít dát na startu další 2 minuty náskoku k těm dalším minutám, které vyplývají třeba z lepšího kola nebo tvojí kvalitnější přípravy :-) A to je asi to co myslel Marťas svojí poslední větou - takový stav je totiž pro výrobce/prodejce určitě radostný ;-)
Chmelda |
Jasný, to furt zůstává, ta reakce byla spíš výhoda AIR vůči normál při komplet přechodu. Plus si myslím, že daná případná investice do AIR čipu nikoho nezabije :)
Nikolas |
Mně se to na tomhle "polo-AIRu" líbilo a neměl jsem žádný problém - v zásadě souhlasím s tím, co psali ostatní nade mnou. Co mi ale nedošlo (přivedla mě k tomu kamarádka) - když Vám někdo stojí u kontroly při kontaktním ražení, zpomalí Vás to. Když se to ale stane u AIRu na normálních krabičkách, následná ztráta oproti ostatním může být mnohonásobně větší. Ano - závodníci by tam zastavovat neměli, ale děje se to a v určité míře se to bude dít vždy. Máme tu tedy v podstatě faktor náhody, jehož váhu jsme tímto systémem ražení mnohonásobně posílili. U plného AIRu na 1,5 m by to byla jiná... Odvrácená strana v podobně obří investice do krabiček je zřejmá, stejně jako následná absolutní nutnost SIAC čipu pro všechny. Také by se možná hodila nějaká sirší osvěta. Dost lidí (včetně mě) pořád přesně neví, jestli tedy jdou vyměnit baterky u čipu, kolik to stojí (to by závodníka před potenciální investicí mohlo zajímat), jak brzy to bude třeba... prý nejde ražit AIR v momentě, kdy někdo jiný zrovna razí kontaktně (je to tak nebo ne?)... Každý si to nějak zjišťuje od lidí okolo a je možné, že se takto šíří dost polopravd. Zveřejnění nějakého uceleného článku (nebo jeho zopakování pro ty, co je minul) by podle mě bylo k užitku.
-ury- |
Nutnost SIAC čipu pro všechny by nemusela být. Řešily by to dvoje krabičky na kontrole, řekněme svazová sada AIR+ a pak normální krabičky pro ty co čip nemají. Aspoň na nějakou dobu, než všem přestanou fungovat staré čipy a ten SIAC si koupí
Nikolas |
Ok - to mě napadlo, ale přišlo mi dost komplikované mít všude zdvojenou kontrolu... a závodník bez AIRu bude muset při příjezdu rozeznat, ke kterému stojanu jet... nebo by ten AIR byl přidělaný na tomtéž stojanu? Třeba zboku stojanu nebo zdola pod klasickou SI krabičkou? Z podstaty pro závodníka nemusí být fyzicky dostupný... Jinak s "přirozenou obměnou" čipů bych moc nepočítal - stačí strávit den na startu běžných OB závodů - to je jak v muzeu. Spousta lidí čip používá, dokud funguje - a čipy se sice někdy možná pokazí, ale obecně mohou fungovat fakt dlouho. Takže "přirozená obměna" čipů podle mě neproběhne a zdvojené krabičky na kontrolách pouze odloží moment, kdy budou závodníci beztak nuceni si čip pořídit.
Meloun |
Já považuju za nutnej mezikrok dočasné používání krátkýho dosahu bezkontaktního ražení a normálních krabiček s dírou. To nevyřadí ty, kdo do nového čipu zatím investovat nechtějí, na nějaké té vteřince jim nesejde (půjde to objet i se starým čipem) a nebude nutný mít 300 čipů na půjčování. Kdo chce, zainvestuje. Během 1-2let zainvestuje většina a nastane čas k přechodu na dlouhej dosah.
Pavel |
Pavel |
A komu se nechce študovat dokumentaci, stručně o životnosti a funkčnosti AIR+ techniky: - čip je servisovatelný, výměnu baterie udává výrobce jako běžnou operaci, kterou ale musí dělat někdo, kdo to umí. Schválně kterej českej bastlíř poleze Sportidentu do zelí jako první? ;-) - z dokumentace lze vyčíst, že životnost baterie je cca 10 tisíc oražení nebo 4 roky, podle toho, který milník nastane dřív. Nevím, jestli má někdo čip déle než druhou sezónu, osobně čekám zájem o první výměny někdy v sezóně 2020. - výrobce v režimu Beacon udává neomezený počet současně razících čipů. To ale platí za ideálních podmínek. Na druhou stranu totiž v dokumentaci najdete, že jiné elektronické zařízení může funkci rušit. Takže pokud někdo spolu s vámi razí do díry a má na ruce GPS hodinky, je opravdu možné, že AIR čip se nechytí! Stejně tak, když jedete rychle ke kontrole třeba třicítkou a máchnete čipem nad krabičkou ve směru jízdy, vaše ruka se v tu chvíli může pohybovat vůči kontrole rychlostí vyšší než limitních 40 km/h, tudíž opět nerazíte! Každopádně servis a řešení technických problémů bych hodil na bedra výrobce a našich distributorů, nemyslím si, že je to starost svazu ani sekce MTBO. Osvětu ale určitě dělat budeme. Co naopak řešit musíme, jsou pravidla: překážení stojícího závodníka u kontroly je určitě problém i bez AIR čipů, je to proti pravidlům, ale je otázkou, zda a jak to lze postihovat. Zavést nějaký rádius kolem kontroly, kde je zákaz zastavení? Asi těžko... Leda dát do pravidel, že závodník stojící v dosahu kontroly může dostat od soupeře beztrestně bidonem po kebuli ;-) S ohledem na to, jak se míjí účinkem osvěta nefikání křižovatek, tohle by možná mělo rychlejší dopad... A pak bychom asi měli ošetřit postupy přes cíl, jelikož cílovka vypíná čip. Ono sice v pravidlech je, že přejezdem cílové čáry závod končí, obvykle si v cíli totéž přeje i závodník, ale třeba při freeorderu tomu tak být nemusí.
Nikolas |
Dík za info. S tím stáním u kontrol je to, jak píšeš. Můžeme šířit osvětu a apelovat na ostatní a všeobecně se snažit, aby k tomu nedocházelo, ale zároveň musíme počítat s tím, že k tomu prostě dochází a bude docházet, a brát to v úvahu. Průjezd cílem - to je prostě věc stavby trati - a zase to možná souvisí s tou osvětou - v tomto případě informovaností stavitelů, jak ty čipy fungují. Já doposud taky nevěděl, jestli ten čip vypíná průjezd cílem nebo vyčtení... Tolik práce - přitom taková blbost :-)
Honza -mAk- Svoboda |
troufám si tvrdit, že když chytím dva stojáky u stojanu při klasickým zasunovacím ražení, tak ztratím mnohem víc než s Airem, kdy mohu mávnout kolem stojícího překážejícího závodníka
Jirka -Albert- Vraný |
Já bych k tomu jen doplnil co říkám reprošům před závody. Těch 40 km hodně záleží na tom, v jaké vzdálenosti od stojanu jedete. Samozřejmě to je důležité hlavně když se používá rozsah 150cm. Čím blíže ke kontrole najedu, tím delší dráhu protnu v kruhu 3m kolem kontroly a tím pádem můžu jet rychleji. Když z nějakého důvodu chci či musím jet dále, musím jet o to pomaleji.
Pavel |
A ten menší dosah je právě na rychlost citlivější. Čip potřebuje na popovídání si s kontrolou aspoň 50 milisekund, což je minimální doba, kterou musí strávit v dosahu signálu krabičky. To se zdá jako naprosto minimální čas, ale je potřeba si uvědomit, že za tu dobu ujedu při čtyřicetikilometrové rychlosti víc jak půl metru. Teoretický průměr oblasti dosahu krabičky v režimu Beacon je max. 80 centimetrů (rádius 40cm), neboli pokud jedu tou čtyřicítkou, musím opravdu co nejblíž ke kontrole a skoro jí tečovat, abych měl signál aspoň po dobu těch 50 ms. Oproti tomu při stejné rychlosti a dosahu zmiňovaných 150 cm je dosažení potřebné délky "data exchange time" podstatně snazší.
Albert |
Souhlas. Já to s tím delším rozsahem myslel tak, že u těch 40cm to ani moc jinak než těsně u kontroly projet ani nejde. Často je potřeba se kontroly téměř dotknout, aby měl člověk jistotu. Beacon režim je po zkušenostech z ME 2017 už pro vrcholné závody zakázaný, nebo minimálně nedoporučený. Prostě teprve těch 150cm je ten pravý AIR :)
Jašík |
Mimo nákladů na pořízení SIAC čipu nevidím negativa používání této technologie. A i ty náklady jsou zkousnutelné při zohlednění celkových nákladů na pořízení (a pravidelnou obměnu) kola, údržbu, startovné, cestovné na závody atd. Dost mě nadchlo letos při veteránském MS, když byly krabičky nastavené na long range. To prakticky odpadal i problém s případným hromaděním u kontrol. Je jasné, že by bylo dost obtížné říct, že od příštího roku se všechny ČP budou jezdit na nových krabičkách a všichni si musí pořídit SIAC čipy. Takže varianta "krátký dosah" s možností ražení do krabičky i přes možné komplikace se zmíněným prvkem náhody (při setkání více lidí u kontroly) je velmi rozumné přechodové řešení. Jak píše Nikolas, při rozšíření tohoto způsobu ražení se budou určitě hodit nějaké jednoduché informace o tom, na co si dát bacha, abych nebyl disk kvůli neoražení kontroly. To by ale mohl zpracovat ten zlý Sportident, který po nás chce peníze za nové čipy a sady :-)
Marťas |
Negativa jsou především u pořadatelů - je to další klacek jim pod nohy. Pokud ovšem je, nebo bude za rozumný peníz (aby se pořádání pořád ještě vyplatilo) k zapůjčení SI sada a čipy, pak je tohle OK. --- Nikdo tu ovšem - kromě mě - nejmenoval ani žádná pozitiva, jen "že se mu to líbí". :-) --- Zkus do SPORTidentu napsat, třeba nám manuál napíšou. :-)
Honza K. |
Já pozitivum vidím pro závodníky v nutnosti zrychlit mapování, volbu postupu a celém zrychlení procesu volby a realizace postupu. Včetně úahy o "průjezdu nebo odjezdu" od kontroly nebo sekvence kontrol. Klade to na závodníky požadavky na řešení pod větším časovým tlakem. Kdo to zvládne lépe má výhodu.
Kekety |
Jedno pozitivum to má. Nehromadění závodníků u první kontroly při hromaďáku nebo štafetách. Hladký průjezd. Ale já vidím jedno orientační úskalí. Tím, že nemusíš při dlouhém dosahu udělat žádnou razící aktivitu, narazíš i když nechceš. Konkrétně předloni v Litvě na úzkých chodnících jsem vynechal při sprintu kontrolu. V čipu ale byla, protože byla na postupu na další a jel jsem kolem ní. Jiný případ, také z MS veteránů - to ještě není moje kontrola, závodník až ve sjezdu poznal, že byla, ale vracet se nemusel :-) Ubránit se nedokážeme, protože zbytek světa už je sportidentem zmasírován. Takže spíše se připravit na přechod.
Nikolas |
Ty výhody už byly zmíněné hned v prvních reakcích. Z mého pohledu je orienťák obecně sport, kdy má každý závodník za úkol navštívit všechna místa v terénu v daném pořadí v co nejkratším čase. Cokoli navíc to jen "špiní". Ražení kleštěmi už je naštěstí spíš relikt pro tréninkové srandazávody. Předchozí SI čipy už byly hodně blízko, ale i to strčení čipu za jízdy do krabičky - na správné straně, nebo křížem - pomalu nebo rychle - to všechno do výsledného výkonu zanáší faktor, který nesouvisí se samotným orienťákem, ale s provedením kontroly. Se SIACem (v tom plném režimu na 1,5 m) to místo v terénu prostě navštívíš - a systém to automaticky zaznamená - závodník je kontrolován bez nutnosti se na tom aktivně podílet. Díky tomu může být orienťák skutečně jen ryzí orienťák. Takže tu prostě není absolutně žádný prostor pro polemiku JESTLI to něco přináší. Ano - přináší. Lze polemizovat o míře toho přínosu ("a fakt je to takový problém strčit ten čip do tý díry?"). A lze polemizovat o komplikacích, spolehlivosti, nákladech... Ale že to něco přináší, je prostě holý fakt.
Marťas |
Super, pěkně napsáno, díky. Právě kvůli té polemice jsem to vosí hnízdo rozpíchal. :-)
Pavel Žák |
Když si tu diskuzi čtu, vidím naopak především pozitivní reakce. Osobně jsem závodník horší, výhoda ražení v AIR modu je pro mě tedy spíš malá (našetřím stejný čas jako jiní, ale při mých výkonech to o ničem nerozhoduje). Přesto se mi tento způsob ražení líbí - závod je plynulejší, nemusí zastavovat když je kontrola umístěna na levé straně nebo nedostupná za jízdy. Nemusím ani zpomalovat tak, jako když razím za jízdy do krabičky. A i já začínám konečně přemýšlet ze které strany na kontrolu najedu, abych nemusel zastavit a otočit se. Chápu, že je tady nutnost pro pořadatele pořídit sadu a pro závodníka chip (dost nás už ten chip stejně má), ale celá diskuze mi připomíná trošku silniční cyklistiku. Všichni amatéři sice jezdí nejlepší kola o váze pod 6kg, jen profíci z nějakého důvodu musí dodržet 6,8kg. My budeme mít za chvíli všichni AIR chipy ale razit do krabičky...
Martin S. |
Z pohledu víceméně průměrného závodníka bez mezinárodních ambicí, který ale své výsledky řeší, mi spíš lehce převažují negativa. Nevýhoda v nutnosti kupovat nový čip a řešit pravidelně opruz s jeho "servisem" ať už z finančního nebo organizačního hlediska převáží o něco příjemnější způsob označování kontrol. Jet s běžným čipem pro mě nepřipadá v úvahu, když ostatní použijí SIAC, ztráta je propastná. Ale asi by to bylo sobecké hodnotit z tohoto hlediska. Podle mě hlavní hlas při rozhodování by měli mít: 1) pořadatelé ať už letošní tak budoucí, tedy shromáždění sekce - když se brečí kvůli nedostatku pořadatelů, nebylo by vhodné odradit další. Mirek jakožto hlavní pořadatel v Heřmanově Městci si SIAC chválil hodně, ale zas je ve střetu zájmů, protože Sporticus věci od Sportidentu prodává, tak bych ho z hlasování vyloučil a nechal rozhodovat ostatní ;-) 2) repre - ze svého pohledu neposoudím rozdíl mezi použitím krabiček razících na vzdálenost 20-40 cm a těch používaných na světových závodech umožňujících větší vzdálenost. Ale přijde mi, že nejen při sprintu vstupují při použití SIAC do volby postupu další faktory a tím pádem je MTBO s normálními čipy a s SIAC trochu jiným sportem. Každopádně mi přijde důležité, aby se s SIAC jela buď převážná většina závodů ČP v příští sezóně, nebo skoro žádný. Pač než mě něco donutí si SIAC pořídit (a na poslední závod sezóny to určitě dělat nechci), tak ve chvíli, kdy z X dalších důvodů váhám jestli do Blanska jet, tak použití SIAC posílá jazýček na vahách ke směru ukončit sezónu dřív... a takhle to může mít i pár dalších lidí v budoucnu, pokud nebude včas řečeno, jaká je budoucnost...
Honza -mAk- Svoboda |
Rozdíl krátkých a dlouhých AIR krabek je v podstatě v bezpečnosti. Když jsem jel teď na krátkým, tak mě to pokud je kontrola na druhé straně než mám ruku s čipem pořád ještě nutí dávat ruku z řidítek, což se mi o víkendu málem vymstilo na následných kořenech za kontrolou. Na dlouhým stačí najet ke kontrole a člověk se může pořád bezpečně držet řidítek (platí i v cíli, kde někteří předvádějí zbytečné supermany, aby byla ruka s čipem dřív na pásce, přitom předhrnout celý kolo udělá tu samou práci, ale bezpečněji). Na dlouhých je také bezpečnější to pokud se u kontroly sejde víc závodníků, nabízí to pak větší možnost se vyhnout. Určitě je u obou potřeba si dávat pozor na závodníka před sebou, ten totiž po svižném průjezdu kontrolou může najednou znenadání otáčet, což nejednoho v závěsu překvapí (c;
Martin S. |
Takže když to zobecním, rozdíl mezi Beacon režimem nebo jak se tomu říká a plnohodnotným Airem je v technice jízdy + technice ražení a bezpečnosti při ražení. Při volbách postupů ne.
Martin K. |
Kašleme na pravidla?
Já bych se vrátil k NE-diskvalifikaci fikačů při sprintu. Myslím si, že každý byl mnohokrát upozorněn na to, že se nesmí ani přebíhat, což je pro mě přísnější pravidlo, než "jen" nefikání. Něco jako zákaz zastavení/stání. Když zastavím na zákazu stání, ještě to ukecám, pokud je to na dobu "nezbytně nutnou". Ale pokud zastavím na zákazu zastavení, už to neokecám. Stejně bych to viděl u odpoledního sprintu. Pokud má pořadatel zdokumentováno porušení pravidel, MUSÍ diskvalifikovat. Argument, že by musel diskvalifikovat 150 lidí? A co těch zbylých 200, kteří se raději zastavili a pořádně podívali do mapy kde jsou a kudy vede cestička? A že by to nebylo spravedlivé, protože nemůžou pohlídat všechny a všude? To je přeci v životě normální. Kdo je přistižen, tomu je ustřižen. Stejně si myslím, že drtivá většina jela dle pravidel a fikači byli přistiženi asi několikrát. A pokud ne a většina fikala nevědomky, pak je něco špatně na straně pořadatele. Do nejasných míst se dalo natáhnout mlíko, jako to bylo v Plzni. Já, pokud do mapy vidím nefikám. Pokud fiknu, tak nevědomky, mnohdy to zjistím až zpětně, když si doma na mapu vezmu čisté brejle :-) A taková je dle mého většina. Ale pokud to nebudeme důsledně trestat, tak nás bude za chvíli menšina. Ke zbytku: musím pochválit centrum! Palec nahoru :-) Škoda, že nebyl nějaký večírek :-. Co se mi nelíbilo byla stavba Longu M40. A ještě jedna drobnost: každé dítě do 18 let, namajíc ani řidičák, bylo jistě radostí bez sebe, když za "bednu" dostalo kapalinu do ostřikovačů ... :-( AIR: pro závodníky jednoznačně přínos, pro pořadatele s vlastní SI sadou podstatné zvýšení nákladů. Snad budou časem sady dobíjecí s akumulátory. Už jsou první vlaštovky.
Martin S. |
Něco už komentoval Mirek Kalina níže, já k tomu ještě dodám, že všechno je o prioritách. Lépe se toho dá určitě udělat hodně. Část je o zkušenostech (přičemž mnohé jsme v Heřmanově Městci jen získávali, třeba z pořádání sprintu v prostoru, kam se běžně na kole nesmí a tedy ani celé tratě nešlo testovat), část o množství času, který tomu kdo zvládne dát v přípravě, část jen o počtu pořadatelů. Tým Sporticusu se rozhodl vložit tu energii třeba do dětských závodů - kdybychom se na ně tak nezaměřili, mohli jsme lidi řešící jen dětské závody použít na hlídání pravidel nebo na organizaci večírku, ale s ohledem na složení oddílu jsme se rozhodli logicky preferovat dětský závod a na jiné věci pořadatelé chyběli. K pravidlům - vezmu to postupně. 1) middle: diskli jsme 7 lidí za jízdu pasekou mimo cestu (u oplocenky před cílem, nevšimli si, že tam není cesta). Ačkoli nikdo neporušil pravidla úmyslně, bylo to jednoznačné porušení, kterým získali významnou výhodu. 2) sprint: krom jiného se na některých místech těžko určovala hranice, co už porušení pravidel je a co ještě není. V parku byly mnohé cesty v lesní části nevýrazné a nebylo možné je před závodem protáhnout, jako jsme to dělali jinde. Křižovatky s odbočkami do ostrého úhlu by si určitě zasloužily vymlíkovat kvůli jasnému stanovení hranice, ale kdo ví, jestli by to tady prošlo. Navíc část porušení se ani nepodařilo zdokumentovat. Sám mohu mluvit za místo u kontroly 117, kde jsem strávil poslední zhruba čtvrtinu závodu a psal jsem o tom Mirkovi tuto SMS: "Za postup k 117 nebo od ní podél potoka bych měl pár lidí disknout, ale jsem tu jen chvíli, tak je asi nechám být, stejně nemám čísla". Reálně jsem identifikoval tak 2 lidi z 5 - stál jsem tak, abych nenaváděl závodníky ke kontrole, což zároveň znamenalo, že ve chvíli porušení pravidel už jsem jim většinou neviděl na čísla. A pak bych mohl disknout asi jen Graubnu, který si po pár desítkách vteřin uvědomil, že ke kontrole přijel mimo cestu vyznačenou v mapě, a proto se férově vrátil znovu správnou cestou a orazil ještě jednou. V takové situaci by se podle mě diskovat nemělo. Jinak myslím, že automatická diskvalifikace není nezbytná, určité porušení pravidel se dá řešit i domluvou a tak jsme to i v některých případech dělali. 3) long: Kdybychom byli striktní, diskneme cca 30 lidí za porušení pravidel u jednoho z přejezdů silnice. Ale těm závodníkům nevznikla v podstatě žádná výhoda a šlo o místo poměrně nešťastně vyznačené. Diskvalifikace by byla z našeho pohledu neadekvátní a odneslo by to přes 10 % těch, co tam projeli.
Smrťák |
Zajímal by mě názor na dojezd do cíle od jihu. Někdo to tam poslal přes trávu těsně kolem stromku a do cíle přiletěl plnou rychlostí, někdo dojel o těch pár metrů dál a v nulové rychlosti tam lámal kolo do úzké vracečky. Na můj výsledek těch pár sekund nemá vliv, ale pro někoho můžou být ve sprintu zásadní. Jasnej disk, nebo se to smí?
Martin S. |
Musel jsem si to místo najít na videu, abych dokázal kvalifikovaně odpovědět - a ani teď to nedokážu :-) Nejel jsem sice těsně kolem stromku, ale s trávou jsem kontakt určitě měl. Na mezinárodních závodech bych očekával, že se o takových věcech bude mluvit na nějakém meetingu vedoucích týmů, ale s tím nemám žádné zkušenosti. Pravidla záležitost, co ještě je cesta a co už ne, neřeší. Z hlediska pořadatele mi dává největší smysl taková místa vyznačit mlíkem, které určí jasnou hranici (s kolíkem v rohu). A ideálně cíl na takovém místě nemít, ale v HM by to znamenalo komplet změnit koncepci tratí. Názory zkušenějších pořadatelů vítány ;-)
-ury- |
Ano, mlíko a ocelový kolíky. Mlíko fikneš, kolík si rozmyslíš. Takhle jsme v Turnově MS 2015 značili rohy cest v parku.
Jašík |
Aby to v záplavě názorů na SIAC nezapadlo, připojuju je z obrovskou pochvalou za provedení dětských závodů MW10. Start až po "normálním závodě", kdy rodič může v klidu odjet svůj závod a doprovodit pak prcka na jeho, fáborky na trati, přiměřená náročnost - to jsou určitě nadstandardy a účast 40 (!) dětí v sobotu a přes 30 v neděli potvrzuje spokojenost dětí a rodičů. Takže díky moc a věřím, že další pořadatelé v tomto modelu budou pokračovat.
Schwabach |
Mám 2 dotazy vyplývající z víkendu, SIAC nekomentuju, tam se vývoj zastavit nedá, takže se nám doma zřejmě budou hromadit čipy různých typů :-) 1) byl jsem jeden z těch, kdo fikal kolem oplocenky. Že jsem tam zřejmě neměl co dělat mi došlo teprve tehdy, když mě Martin už na velké cestě fotil a já jsem díky tomu na následné jednosměrce zpomalil a pořádně znovu študoval už realizovaný postup. "Významnou výhodu" cca 5 vteřin :-), kterou jsem neúmyslným fikáním získal, jsem tedy hned několikanásobně prodrbal, což je vidět i z mezičasů. Pár dalších lidí tam mělo štěstí, bo to do tý tečky chtěli poslat taky, ale buď se jim z té hlavní nelíbila nebo ji neviděli.. Ale to je fuk, zajímá mě, jestli takovou situaci, když si ji teda uvědomím, můžu jako závodník ještě nějak zachránit, třeba vrátit se jako Graubna na sprintu a projet tu pasáž znovu a lépe a omluvit se s bonboniérou pořadateli nebo to mám prostě dojet v rozpacích do cíle, tam si o tom pokecat a vyčkat jak zrovna toto porušení pravidel pořadatel vyhodnotí? 2) nový zakázaný prostor, o kterým se závodník dozví v koridoru před startem: pokusím se to nějak zapamatovat, v závodní mapě to nemám, takže brzy už úplně přesně nevím jak že to bylo a pak mi tato slabá vzpomínka na zakázaný prostor poměrně zásadně ovlivní volbu, protože než abych se zase nechal vyfotit, tak to radši pořádně objedu a dostanu 3 minuty.. vím, že jste to pak v terénu vyznačili mlíkem, ale to v té chvíli, kdy jedu závod, netuším. Takže dotaz: pokud ten prostor nemám v závodní mapě, nenarazím v terénu na natažený mlíko, tím pádem nevím, že něco porušuju, tak je to na disk? Nebo takto na poslední chvíli vyhlášený zak. prostor bude vždycky omlíkován? Jinak díky za víkend, hezky jsem se projel na kole, výsledky až tak neřeším, dětské tratě super, takže cajk ;-)
Jašík |
ad1) Tady to taky řeší Pravidla jednoznačně, dokonce v několika bodech: 13.2. Pokud není pořadatelem určeno jinak, je při MTBO povolena pouze jízda po cestách a chodnících vyznačených v mapě. Mimo ně musí závodník kolo nést. 19.2. Závodník se během svého výkonu pohybuje po cestách a stezkách terénem, jízda mimo ně je zakázána, není-li pořadatelem určeno jinak. Tady asi nejde o tu výhodu pár vteřin, ale porušení nějakých obecných zákonných předpisů, že na kole se mimo cesty nejezdí. ad2) Pravidla jasně říkají toto: 11.5. Zakázanými prostory jsou všechny prostory, kam je vstup zakázán obecně závaznými právními předpisy (pokud není pořádajícím subjektem udělena výjimka) nebo které jsou definovány v pokynech, zakresleny v závodní mapě nebo označeny v terénu. Hranice zakázaných prostorů v závodním prostoru musí být pro závodníka zřejmé ze závodní mapy a bez problémů jednoznačně rozpoznatelné v terénu. Z toho mi vyplývá, že konkrétně vstup do toho nového zakázaného prostoru ukázaného na mapě na startu by byl na disk, pouze pokud by byl omlíkován nebo jinak jednoznačně označený v terénu, třeba cedulema "zákaz vstupu".
Schwabach |
ad 1) hele abysme si rozuměli, já neřeším svůj disk, ten je dle pravidel naprosto v pořádku a vteřiny jsem si nedpustil jen jako reakci na tu "významnou výhodu" :-) ale sám Martin výše píše o případu Graubna na sprintu a nějak podobně se prý některé situace řešily i na MS (znám jen z letmého vyprávění). Podle striktního výkladu pravidel bych v té chvíli měl zabalit závod, bo mě už stejně nic nemůže zachránit. Ale i dle proběhnutého víkendu by to mohla být škoda, bo dle pravidel stejné situace na disk se třeba nakonec netrestaly - a to je taky správně, pravidla mají dle mého dát rámec logice a selskému rozumu. Samozřejmě je mi jasný, že jakási "možnost nápravy" je lehce zneužitelná.. Jinak já pořád věřím, že většina z nás fiká jen takto omylem, že nedočte mapu, že neodhadne, kde končí pěšina apod. Myslím to zažil už každej, kdo pár závodů objel. ad 2) chápu to teda zhruba tak, že pokud se o zak. prostoru dozvím až v koridoru a nemám ho na své mapě, je to pro mě pouze info, že pokud tama nakonec povedu svůj postup, tak tam zřejmě narazím na cedule nebo mlíko, který budu muset někudy obejít. Pokud tam mlíko nebude, tak žádnej zakázanej prostor, kterej nemám ve své mapě, neexistuje.
Jašík |
1.Myslím to obecně tak, že když hlavní rozhodčí splní svou roli, mj. dle článku 4.3 Pravidel (odpovědný za kvalitu stavby tratí (stupeň obtížnosti, umístění kontrol, délka tratí, role náhody, přesnost mapy), postavené tratě nesmějí nabízet výhodnější postup při porušení pravidel (jízda mimo cesty ...) a v případě že ano, pak je hlavní rozhodčí zodpovědný za organizaci kontroly dodržování pravidel na těchto úsecích ), tak pak musí závodníky jedoucí mimo cestu disknout. Tento případ, pokud ho dobře vidím na mapě je ale zjevně nehezká nachytávka, kdy po hodině jízdy musíš přečíst, že to, co sis myslel, že je pěšina, je vlastně plot. Řešení ale vidím spíš v pořadatelské přípravě, než případným zavřením očí HR při závodě. Lze postavit jiný postup, lze těch 20m kolem plotu označit jako sjízdnou oblast, lze zakřížkovat už tu tečku atd. 2. Ano, já jsem to takhle dovodil z Pravidel. Třeba se ale najde jiný výklad :-)
Martin S. |
Víceméně souhlas - když něco není dopředu vyřešeno ideálně, nezbývá než aby hlavní rozhodčí zvažoval diskvalifikace. S tím že kvůli každé blbosti diskovat nemusí - cituji pravidla: "Porušení Pravidel závodníkem musí být posouzeno hlavním rozhodčím, který má právo závodníka diskvalifikovat.". Tohle místo mi jako až tak velká nachytávka nepřipadalo, i když při druhé šanci bych ještě pořádně odsadil oplocenku od cesty a poslední tečku cesty posunul kousek dál od paseky - ale tu už posouval hlavní rozhodčí v mapě předtím jednou.
Martin S. |
Dík za konstruktivní rozbor těch situací. 1) Z mého pohledu si závodník, který pravidla porušil svojí chybou a ne úmyslem (a zároveň nejde o totální ignoranci typu jízdy po zakázané silnici či záhoncích) zaslouží chybu napravit za cenu časové ztráty. Tedy vrátit se na místo, kde pravidla porušovat začal, a absolvovat daný úsek znovu. U jednoho závodníka jsme to na dané místě takto vyřešili - z těch porušujících pravidla měl tu výhodu, že jsem v tu chvíli stál na úrovni hrany oplocenky a fotil ho. V tu chvíli si porušení pravidel uvědomil a dohodli jsme se na tom, že když se vrátí, nedisknu ho. Ostatní měli smůlu, viděl jsem je z dálky a až při nájezdu k další odbočce či dokonce později jsem je identifikoval. Názory ostatních vítány ;-) Jako závodník bych se snažil zůstat nerozhozen a dojet do cíle, některé situace se dají řešit jen domluvou, omlouvat se určitě bez bonboniéry ;-) 2) ten dodatečný zakázaný prostor byl vyhlášen primárně kvůli bezpečnosti. Šlo o území, kde nikoho nenapadlo, že tam nějaký závodník může zajet. Při mapování už tam mapaře pokousal pes. Přesto se tam v sobotu (kdy daný prostor nijak vyznačen nebyl) jeden závodník dostal a jen protože patří cyklisticky mezi špičku, dokázal těsně psovi ujet. Na startu to pak bylo asi nešťastně komunikováno, detaily neznám - každopádně co se musí řešit na poslední chvíli, často dopadne méně ideální, když je pořadatelský tým méně zkušený a na startu v tu dobu nebyl nikdo s většími zkušenostmi s MTBO. Jinak vjezd do takového zakázaného prostoru (který není v mapě ani v terénu jasný) bych diskvalifikací nevyhodnocoval, viz citace z pravidel níže.
Marťas |
Zrovna u K117 byla v mapě klasická (ač neúmyslná) nachytávka. Závodník mého typu, tedy nepříliš zdatný v precizním mapování, zjednodušuje si v hlavě mapu postupu si řekne: "Za potokem doprava povolená fikačka po louce ke kontrole." A když tam ještě je něco jako náznak cesty, tak to tam pošle, přestože nedojel na křižovatku cest. Že to není košer si uvědomí až když uvidí kontrolu přímo před sebou. Kdyby mě za to někdo disknul, tak si zanadávám, ale uznám chybu. Když ne, necítím se tak úplně vinen (jen mírně). :-). Pokud ten postup měla většina tratí, pak bych se ale přimlouval za mlíko přes tu "necestu", anebo jí povolit. Chápu, že se to ale nedá vždycky všechno před závodem ohlídat, obzvlášť pokud v té oblasti nemůžu běžně jezdit a projíždět tratě.
Martin S. |
Souhlas, to co píšeš, by druhý důvod, proč jsem nechtěl diskovat. Přestože při svém závodním působení jsem si náznaku té cesty nevšiml (a ani na kameře to místo nevidím dobře, koukal jsem dost pod sebe) a projel postup velmi rychle bez chyby (dle mezičasů jako jeden z mála), prý tam v týdnu před závody projel nějaký traktor a i mapař konstatoval, že se tam nějaký náznak cesty objevil.
Anežka |
Dětský závod
Trochu si dovolím přidat téma. Chtěla bych ocenit organizaci závodu pro nejmenší. Moc se mi líbilo, že se pořadatelé snažili trochu oddělit dětský závod od hlavního a vymyslet to tak, aby se to dalo tak nějak logisticky zvládnout. A za fáborky velké body navíc! Děkuji velice!
Lenka |
Já bych třeba byla pro to, toto trasu si smět objet i v jiném než v dětském věku.(třeba i mimo pořadí)....pohybovalo se tam dost lidí co to nikdy neviděli, Open si netroufnou. A toto by si třeba troufli.
Mirek Kalina |
Shrnutí z mého pohledu
Nejdříve děkuji všem za reakce nejen k ražení SIAC čipy, ale i dalším věcem. 1) SIAC čipy jsme chtěli v ČR při MTBO vyzkoušet, protože když jsem viděl krátký režim ražení (20-40cm) na běžeckých OB, tak jsem si říkal, že by to mohl být zajímavý přechodný způsob ražení i v MTBO 2) při závodech fungovalo ražení SIAC čipy spolehlivě, žádný problém jsem nezaznamenal, čip typu SIAC použilo v každém závodě přes 180 lidí (reálně tedy cca 2/3 závodníků z dospělých kategorií) 3) do budoucna by se samozřejmě dalo uvažovat o nákupu svazových krabiček pro dlouhý režim ražení (150-200cm), to má ale nevýhodu v nemožnosti ražení běžnými čipy, ale samozřejmě je pro MTBO vhodnější než krátký režim, reálně si to představuji tak, že až bude vlastnit SIAC čipy cca 80-90% závodníků, kteří běžně jezdí MTBO, tak by se dalo zbylé množství běžně zapůjčovat a mohlo by se začít jezdit na krabičkách bez děr 4) osobně jsem použil SIAC čip v krátkém režimu pouze na závodech ČP v Maďarsku a nyní mnohokrát při testování kontrol a projetí tratí před startem, z mého pohledu to výrazně zrychluje závod a zvýhodnuje to závodníky s předem naplánovanými postupy a prostě mně to ražení na dálku bavilo :-) 5) Doba životnosti SIAC čipů před nutnou výměnou baterie by měla být dost vysoká, dle SPORTIDENT to má být při 50 závodech za rok (při každém bude oraženo 50 kontrol) necelé 4 roky, uvidíme, jak dlouho ale reálně vydrží. Baterie lze měnit pouze ve Sportident, doba výměny by včetně dopravy měla trvat do 4 týdnů, je doporučeno tedy měnit baterie v mimozávodním období 6) O chybějícím večírku víme, ale reálně nebylo v našich silách ho uspořádat, předem to tak bylo avizováno. Pro někoho je večírek důležitější, pro někoho už třeba méně. 7) Fikání při sprintu - fáborky na zem jsme se rozhodli nedávat, v parku by to byl asi i problém, neoznačovali jsme tam předem ani místa kontrol. Reálně vidím problém spíše v tom, že hodně závodníků jezdí na kole rychleji než jsou schopni umapovat a proto někdy vědomě, někdy nevědomě, porušují pravidla. Nejen já jako hlavní rozhodčí, ale i naši rozhodčí v lese, jsme se už během závodu rozhodli, že závodníky diskovat nebudeme. Nebylo v našich silách vyfotit všechny fikající závodníky a možná jsme ani neměli chuť disknout tak velké množství závodníků - už v Jabkenicích disknutí cca 30 lidí způsobilo dost velkou nevoli a rozhodli jsme se na daný fakt nyní spíše upozornit. Doufám, že fikání výsledky zas tolik neovlivnilo a stejně vyhráli ti nejlepší. 8) Dětské závody - vzhledem k počtu dětí v našem oddíle jsme dětské závody připravili pečlivě, fáborkovou trať bych rád viděl jako povinnou pro všechny pořadatele i do budoucna, rodiče i děti to ocení.
Nikolas |
Závody byly supr - opravdu pečlivě vyladěné. Párty nám možná chyběla, ale věřím, že každý pořadatel by měl do závodů promítnout kousek sebe. Ve Tvém případě to byla právě ta pořadatelská preciznost. Někdo jiný by se zase rád realizoval v divočejším večerním programu. Myslím, že v průběhu sezóny si na své přijde každý :-)
Martin S. |
Sprint natočený kamerou
Sobotní sprint jsem projel s kamerou na helmě - jel jsem elitu, 19.místo se ztrátou přes 4 minuty na vítěze, v součtu max. 20 vteřin na drobných chybkách, SIAC čip jsem měl, včetně průchodu koridory něco přes 30 minut záznamu. Použil jsem stejnou kameru, jako 4 roky zpátky při mapování, o čemž je na mtbo.cz starší článek. Záznam je relativně kvalitní, i když se kamera trochu víc klepe, a občas koukám tak, že je vidět jen pár metrů cesty přede mnou - když to srovnám se záznamy, které jsem našel na Youtube, třeba toto z Ukrajiny nebo jiné ze Švédska, tak ty jsou o něco kvalitnější. A co teď s tím? Nahráním na Youtube (to jsem dělal zatím jen pro test) se obraz oproti originálnímu záznamu o něco rozostřil, nevím jestli to má nějaké řešení? Mohlo by být zajímavé záznam doplnit o výřez mapy s GPS záznamem, jako na těch dvou zmíněných odkazech, ale na to nemám schopnosti ani čas, já fakt Youtuber nejsem :-) Teoreticky to může fungovat jako ukázka toho, o čem MTBO je, pro lidi kteří zvažují, že by si MTBO vyzkoušeli. Možná i jako metodická pomůcka pro začátečníky. Ale já často neodhadnu, jestli to někoho může zajímat, s něčím se patlám a pak to stejně nikoho nezajímá, tak se to radši nejdřív zeptám, jestli má smysl se něčím takovým zabývat. Co se týče případného zpracování do instruktážního materiálu, uměl bych k tomu napsat nějaké komentáře, sahat do videa bych určitě sám nezkoušel, ale klidně to můžu dát na hraní někomu jinému.
Kuba Pastuszek |
Velká gratulace
Chci složit velkou poklonu pořadatelům týmu Sporticus. Byly to jedny z nejlépe uspořádaných MTBO závodů, které jsem za poslední roky zažil!! A to přesto, že jsem na longu dostal jinou mapu a objel si céčka místo béček, což ale u mě bylo nakonec skoro plus :-)... Ideálně vybrané centrum (navzdory restauraci Arabela, která funguje dost retro systémem obsluhy), 3 závody během 2 dnů se speciálním prostorem pro sprint a především, vzorně uspořádané závody pro děti dokonce s rozlišením na MW 10 s fáborkama a doprovodem a MW 11 pro zkušenější.... Po tomto víkendu už nejde říkat, že dětské závody takto uspořádat nejde, včetně možnosti startu po hlavním závodě a speciálním startu v rozumné vzdálenosti od centra tak, aby prcci na malých kolech nemuseli ujet cestou na start dvojnásobek celého závodu... Díky moc.
Jelča |
Dobrý :-)
Čipy super, dětský závod super (i když třeba ve Zlíně by se mohli rozkrájet a v daném terénu tak vhodnou trať prostě nepostaví...), shromaždiště super, stavba longu v H21B dost hrůza (za celý závod bez jediné volby, teda vlastně možná na jedničku a dvojku, ale všechny dlouhé postupy bez nápadu s jedinou možností). Celkově jedna mínus.
-ury- |
air ražení přes překážku
Když už jsme u AIRu. Zkusil někdo 116 (amfiteátr) orazit přímo seshora? Mě to napadlo, ale nezkoušel jsem.
Loading...
Český pohár MTBO podporují
HAVEN, Slime, Joe´s, FOSS, Gipiemme, Recon, CamOne, Airhole, Jetblack Sporticus, potřeby pro orientační běh a MTBO
MIRY, mapník, mapníky, mapholders, mapholder, mapboards, mapboard, map, cardholder, portamapas, MTBO, MTB, mountain bike orienteerin, ski orienteering, ski-o Cyklo slevy, výprodeje - BIKEMAT.cz Astera, s.r.o. - zakázková výroba uměleckého skla, skleněné trofeje, ocenění a dárky, design, life style, art deco ForRide.cz, vše pro jízdu na kole, cyklo e-shop Horská kola | Vybavení pro sport, outdoor a zahradu | Give.cz Mapník pro MTBO AutoPilot