Normálně to člověk jezdí střízlivej asi šest minut, "osvěženej" asi deset. Mě trvalo takřka na den devět let , než jsem předal po sobotní krátké trati v pětadevadesátém v Radvanci medaili za mistra sprintu Jardovi Ryglovi, a kdy jsem v Boru stejným titulem dekoroval… zase Jardu.

Tenkrát jsem tři dny po skončení závodů skončil v nemocnici na kapačkách , nemohl hýbat vůbec ničím a zakazoval si cokoliv dalšího pořádat. Devět let je strašně dlouhá doba ve sportu i v životě, tenkrát byly Honzanovi tři měsíce, dnes jde do třetí třídy, tenkrát měl můj Rexík všechny zuby, dnes má jen jeden, tenkrát….. Tenkrát jsem nosil červenej šátek.
Prostě se hodně věcí změnilo, jediné co mi zůstalo je láska ke kolu a tomu s mapou zvlášť. A i když jsem osm let nejel jediný závod, myslím, že jsem kontakt s orienťáky na kole , alespoň na dálku netratil nikdy a zpovzdálí jsem tu krasavici, jak jsem jí jednou nazval , jen tiše pozoroval.

Když jsme spouštěli tyto stránky, bylo 15. ledna, ovšem s přípravou jsme začali hned druhý den po přidělení pořadatelské funkce, o kterou jsem se vloni v Plzni jen nesměle přihlásil. Věděl jsem, že na to nebudu jen já s Valeškou jako v Radvanci, věděl jsem, že je v Boru skupina takřka profíků, kteří pomohou, ale stejně se mě jako tehdy zmocnilo takové zvláštní očekávání. Dnes už je vše za námi, závěr si udělejte vy sami, ale já od začátků tvrdil a tvrdím, že akce, na kterou se vzpomíná v dobrém, není jen o penězích a sponzorech.
Je to o tom, kolik času tomu člověk chce a může věnovat a o tom , jak rád to připravuje. Každej si může vymyslet kravinku typu Armstronga či MTBO- dypaintingu, pak už jen to dotáhnout do konce a jen se divit, jak máme ve Smržovce, Blansku a určitě i jinde odvážná a krásná mladá děvčata.

Mezi pořadateli MTBO se roky opakují stále stejná jména oddílů, já jsem vystoupil ze záhrobí nejen proto, abych dokázal, že nejsem jen jakýsi Járyda Cimrmann, ale i proto abych dal impuls mladším, aby se nebáli pustit do pořádání závodů.

Dnes mi přišel mejl z Australie od jakéhosi Blake Gordona, hlavního pořadatele australského MS, že prý mu volal Colin Palmer, (to byl takovej ten správnej dědula jak předával ceny pro vítěze WRE) a že prý byl naprosto unešenej atmosférou, jaká v Boru byla.
(Přiznám se, že ani nevím, zda byl na sobotním vyhlášení, byl jsem zase úplně mimo, pamatuji si jen Honzána, jak lítal pod pódiem.)
Nicméně právě tu atmosféru vytvořit nic nestojí, chce to jen trochu víc, než jen dát kontroly do lesa a postavit start a cíl. Ale hlavně jí děláte vy závodníci. A je to i tom, že jste schopni tolerovat nějaké nedostatky a dokážete ocenit snažení pořadatelů.
A mejly od Markétky a od Mischiho, že prožili krásný víkend jsou už jen takovou třešničkou na dortu.

Když hrál Mára po sobotním vyhlašování nad ránem na závěr hrála hymnu víkendového klání a všichni se drželi kolem ramen a zpívali, bylo mi děsně fajn, když jsem se v neděli, jak řekl Valeška "na závěr vykecával", byl jsem trochu naměkko, to jste asi poznali.
Když jste naposledy zatleskali pořadatelům, tak mi bylo stejně jako před devíti lety líto, že odjíždíte, ale přál bych ten pocit zažít každému , kdo se do pořádání závodů pustí.
A jestli se nemýlím, tak ti co mají na starosti kalendář příštího ročníku, právě shánějí pořadatele. Rád přijedu zatleskat já vám.

Báža

Zdroj: http://ok-bor.cz/mtbo/klasika