Tedy Žábo, jak na tom jsi?
Začínám šestý týden na Spinální jednotce v Motole. Za těch předchozích pět se mi (a fyzioterapeutům a ergoterapeutkám) podařilo, že jsem se z ležení a máchání rukama kolem sebe dostala do stavu, jaký jste mohli vidět na Smržováckých závodech v Jablonci. Sama se posadím na posteli, komplet oblíknu, přelezu na káru i zpátky z ní. Jízda po rovině a malý kopec už není problém. S dopomocí zvládám i sprchu vsedě. Uvidíme, co všechno se dál povede rozchodit :-)

Můžeš ve zkratce popsat, co a hlavně proč se ti v Portugalsku stalo?
Při jízdě z kopce po široké, celkem pěkné cestě jsem mrkla do mapy a při pohledu před sebe jsem zjistila, že už se na cestu prostě nevejdu. Vedle byl hluboký příkop, zaplula jsem do něj, pád přes řidítka. Pak už jsem na jeho dně nemohla pohnout ničím jiným než rukama... Tělo se ohlo při dopadu tak, že páteř nevydržela. Výsledkem byla proražená plíce a rozlámaný 6tý hrudní obratel. A proč? Občas se to bohužel sejde, stačilo, aby bylo něco trošičku jinak a mohla jsem se v pohodě zvednout, jako už kolikrát, nebo taky vůbec...

Jaké největší pokroky na sobě pociťuješ?
Cokoli, co dokážu nového, nebo začne fungovat je obrovský pokrok. Daří se částečně zapojovat břišní svalstvo a když delší dobu sedím, začíná mě jakoby bolet zadek. Ale největším problémem byla ze začátku hlava. Stačilo 3 týdny ležet, abych pak při posazení omdlévala do 10sekund. Hlava odvykla vertikální poloze a krevní oběh nestíhal. Nejzásadnější pokrok proto byl, když si po několika dnech mučení hlava zvykla a dovolila sed a jízdu na vozíku a hlavně cvičení i jinak, než jen vleže.

V rámci svého studia jsi se již v minulosti s ochrunutými lidmi setkala, je tedy něco, co tě na tvé situaci vyloženě překvapilo - positivně i negativně?
Že o všechny informace si člověk musí důrazně a sám říkat. Když to přeženu, ideální je stabilizovaný pacient na lůžku, nakrmený prášky téměř na cokoli, který mlčky přijímá co se okolo něho děje a příliš nepátrá po informacích, natož nějakých nestandardních postupech... Jo a taky, že "mrtvý" nohy jsou šíleně těžký :-) Jakákoli činnost je vyčerpávající a jako ze zpomalenýho filmu... A positivně, na všechno je nějaký fígl, nebo trik a i zdánlivě nemožný věci jdou nějak udělat!

Co Tě čeká v nejbližších měsících?
Rozlámaný obratel srostl, takže mě v nejbližších dnech čeká přesun ze spinálky do rehabiliťáku v Kladrubech, kde strávím následující 4 až 6 měsíců.

A poslední otázka. Na tvém kontě už se shromáždilo celkem dost peněz, už víš, na co je budeš potřebovat nejvíc?
Nevím. Těch věcí, které budou potřeba je strašně moc... Na vozíku žít jde, ale člověk si musí svět okolo sebe kompletně přizpůsobit. Namátkově – další terapie, která není hrazená ze zdravotního pojištění, úprava bydlení, zařídit se tak, aby bylo možné dále studovat, pracovat, vozík, který složím a uzvednu jednou rukou, abych ho byla schopná dát do auta, auto s úpravou na ruční řízení. To všechno je jen část z toho, co bude potřeba pro relativně "normální" život.

Tedy závěrem?
Díky Vám všem, že jste :-) Tak velikou podporu, zájem, pozdravy, vzkazy, smsky, telefony, návštěvy, peníze jsem si neuměla představit. Bez toho všeho bych se ale nejspíš nedokázala většinu času smát a prát se čtvrt hodiny s kalhotami při jejich oblékání :-).
A nebojte se mi téměř cokoli říkat, nebo se na něco zeptat. Izolovanost je asi nejhorší ze všeho a nejkratší cestou k tomu, být opravdu postižený.

Ahoj zase na bajkách!
Hanka Žába Doležalová