Závody na krátké a klasické trati uzavřely první polovinu letošního českého pohárového seriálu. Závody však byly zároveň mistrovstvím Rakouska a součástí poháru rakouského. Na shromaždišti ale jednoznačně vládla čeština. Do dějiště závodů to měla většina českých závodníků jen o něco více než dvě hodinky jízdy autem a možnost spojení závodů v neokoukaném terénu s vinařskou či jinou turistikou v místě konání tak byla velmi lákavá.

Pohledů na víno si během víkendu určitě dosytosti užili nejen vinaři, ale i děti nebo naprostí abstinenti. Kolem Langenlois totiž téměř nic jiného než vinice na okolních svazích nevidíte. Pořadatelé zmapovali prostor jižně od města a už při prvním pohledu na mapu bylo jasné že stromů po cestě závodníci moc nepotkají. V mapě middlu bílé porosty chyběly úplně, prostor mezi cestami vyplňovaly jen žlutozelené vinice, sady a olivová zástavba. Na longu tam sice nějaký ten lesík byl, ale zalesněná plocha i tak zcela jistě nepřesahovala pět procent plochy závodního prostoru. Dalším pro nás méně obvyklým prvkem vyskytujícím se na mapě bylo velké množství srázů a srázků, které zde místní vinaři pro maximalizaci své produkce vybudovali. 

Otevřený prostor a téměř jednolitý typ porostu v celém prostoru však nebyly jedinou komplikací která na závodníky v průběhu víkendu čekala. Další šifrou, se kterou se závodníci museli vypořádat, byly místní cesty. V mapě jich bylo k nalezení docela dost problém však byly slepé. Valná většina z cestiček v závodním prostoru totiž nikam nevedla a končila kdesi uprostřed mezi rozlehlými vinicemi. Přebíhat, natož jezdit na kole mimo cesty bylo striktně zakázáno, Špatně odbočivší závodník tak neměl jinou volbu, než se vrátit zpátky na místo, kde do slepé cestičky zajel. Protože závodní prostor dělila napůl rychlostní silnice, jedním z dalších zpestření a zároveň nutností pro závodníky byl průjezd poměrně nízkým a tmavým tunelem plným vody a bláta.

Předpověd slibovala teplý letní víkend, zkušení znalci klimatu však byli připraveni na starou známou pravdu, že teplo nemusí vždy nutně znamenat i sucho. Byly to tak dva teplé letní dny, ale co do počasí a podmínek každý trochu jiný.

Middle

V sobotu pořadatelé starty nastavili tak, aby závodníci přijíždějící z Česka neměli ráno moc velkou honičku. To se v některých případech povedlo vice, v jiných méně. Ti, kdo přijeli už v pátek, většinou trávili dopoledne bajkováním kolem Dunaje a přijeli na start již pěkně vyhřátí. Velkou smůlu měl po cestě Vojta Ludvík. Z nebezpečně vyhlížející dopravní nehody nakonec vyvázl i s celou posádkou vozu bez zranění, ale shánět v noci náhradní dopravu a navíc s vědomím, že měsíce budovaný obytný speciál je prakticky na odpis, to na klidu před závodem určitě nepřidá.

Na trati middlu nebylo po orientační stránce nic extra záludného. Největší komplikací pro závodníky tak byla silná přeháňka chvíli po poledni a hlavně následná prudká bouřka doprovázená silným větrem i deštěm, přes který prakticky nebylo vidět nejen kolem sebe, ale ani na mapu na řídítkách. Ten, kdo tuhle přírodní taškařici na trati nepodkal, měl podmínky k závodění o poznání lepší. Některým závodníkům dělalo problémy umístění kontrol, které byly na naše poměry místy i hodně schované. Na základě rozhodnutí jury byl z tohoto důvodu dokonce nakonec jeden postup ze závodu zcela vymazán, což s původně avizovanými výsledky trochu zamíchalo.

Middle byl velmi rychlý, v kratších kategoriích by se závod dal považovat spíše za sprint. Obě elitní kategorie dosahovaly v případě těch nejrychlejších časů kolem čtyřiceti minut a odstupy byly velmi malé. Na kratší trať si však závodníci tentokrát příliš nestěžovali, já osobně jsem byl za brzký cíl docela rád i proto, že jsem několik klikatých blesků potkal během závodu v až nepříjemné blízkosti.

Kromě délky tratí byly rychlé časy způsobeny i malým převýšením a již zmíněnou jednoduchou stavbou bez možnosti udělat výraznější orientační chybu. Jedinou chybou tak bylo řadit příliš lehké převody. Byla to spíše taková silniční orientační časovka s několika štěrkovými úseky. Zajímavé bylo několikeré podjíždění hlavní silnice, obzvlášť v době bouřky. Jeden z projížděných tunelů totiž slouží primárně jako odvodňovací kanál přilehlých vinic a i v některých dalších podjezdech se za pár minut prudkého deště stihly vytvořit poměrně slušné laguny.

Ze závodníků započítávaných do ČP MTBO byli v elitě nejrychlejší Martina Tichovská (2. R. Kuchařová, 3. T. Hvězdářová) a Vojtěch Ludvík (2. V. Stránský, 3. M. Kanta).

Long

Nedělní obloha dala na sobotní bouřky zapomenout hned po rozednění, nebe bylo zcela čisté a po větru ani památky. Bylo hodně teplo, nezbývalo proto než se před startem dobře namazat proti spálení a nabrat si dostatek tekutin pro závod. Občerstvovačka nebyla v plánu žádná a zpětně při znalosti délky závodu dlužno říci, že ji plánovat opravdu nebylo potřeba. Prakticky v žádné kategorii nešly vítězné časy přes 90 minut a vzhledem k tomu, že např. u pánské elity byl long dlouhý přes 40 kilometrů, je jasné, že se opět jezdilo opravdu hodně rychle. Charakter terénu byl v podstatě stejný jako při middlu, většina delších postupů byla po asfaltu, případně rychlých štěrkových silničkách. Pouze v jednom růžku mapy byl malý lesík, kam stavitel umístil několik kontrol a kde bylo na úzkých cestičkách občas dost těsno. 

Elitní trať měla dva okruhy v severovýchodní části mapy a závěrečný, opět časovkový pytlík. Trochu problematický byl první z okruhů, kdy stavitel zřejmě ve snaze nabídnout závodníkům zajímavou volbu poslal rozjeté eliťáky do protisměru nic netušících jezdců teprve dojíždějících na start. Žádná kolize z toho nakonec nebyla, ale nepříjemných situací zažili závodníci díky tomu docela dost.

Orientační centrum mozku mohli borci v elitě vypnout už na šestnácté kontrole z celkem třiadvaceti. Dojezd byl spíše jen srovnáním fyzické výkonnosti závodníků při desetikilometrové jízdě na nejtěžší převod.

Protože oba závody byly podobně postavené, tj. spíše na sílu a rychlost než na excelentní orientaci, jsou si výsledky ze soboty i neděle dost podobné. Na předních pozicích jsou jednoznačně nejlepší cyklisti. Ti, kdo v jiných závodech získávají cenné sekundy svou mapovou excelencí, ale nemají až tak vysokou absolutní rychlost, v tomto případě trochu zaostávali.

Výsledky mužské elity jsou kopií výsledků middlu včetně čtvrtého místa Jiřího Hradila, v případě žen se Martinu Tichovskou na stupních vítězek před tentokrát třetí Rozálii Kuchařovou vtěsnala na druhé místo Marie Kamarytová. Pořadatelé na shromaždišti vyhlásili celkové pořadí v součtu za oba dny. Ženskou elitu Češky ovládly kompletně, v případě mužů se mezi českou dvojici Ludvík, Stránský vklínil na druhé místo domácí Andreas Waldmann.

Žádné výrazné výsledkové překvapení se tedy nekonalo, pro ty, kdo se o výsledky a výkonnost závodníků zajímají více, je určitě velmi zajímavým počinem nedělní sedmé místo a zejména fyzický výkon Jakuba Račanského v elitě, kdy bez větších problémů stačil i dospělým reprezentantům. Bude zajímavé sledovat, jak se Jakubova výkonnost bude vyvíjet dále.

Za dveřmi jsou prázdniny (a hlavně MTBO 5 Days)

Český pohár MTB má před sebou vrchol letošní sezóny. V prvním červencovém týdnu se v okolí Máchova jezera konají tradiční MTB 5Days, které pořádá plzeňský oddíl. S ohledem na blížící se Mistrovství světa v Jičíně je účast silnější než jsme zvyklí zejména v elitních kategoriích v tuto chvíli je na pětidenní již přihlášeno 850 závodníků včetně většiny nejsilnějších reprezentací z evropských zemí. Konkurence je excelentní, což dokládá nejen pohled do soupisek, ale například i slova jednoho z pořadatelů: „Stalo se nám z toho takový větší mistrovství světa...“

Ihned z pětidenních odjíždí omladina s několika trenéry na letošní MTBO Kids Camp, pak reprezentace na soustředění a červencovou smršť uzavřou dva pohárové závody v Rusavě u Zlína.

Odkazy

• Výsledky middle / long - komplet
• Výsledky middle / long - jen CZ kategorie
• Mezičasy middle / long
• Postupy middle / long
• Fotogalerie - Orienteering Klosterneuburg
• Aktuální žebříček ČP MTBO

Fotografie: Orienteering Klosterneuburg