Úvodní dvojzávod uspořádal OK Jihlava v přírodním parku na Čeřínku. První závod v nové sezóně – vytáhly se nové dresy, nové stroje (to už méně), sem tam i nějaké nové tváře. Vrcholovou prémii po sjezdovce se slunkem v zádech si pořadatelé vyžehlili bufetem otevřeným přímo v cíli (nebo cílem umístěným přímo u bufetu?), takže si každý připomněl, proč na MTBO taky jezdí.

V neděli následovala klasika ve stejném prostoru. Rybníky cestou na start vybízely spíš k válení u vody, neodolat a poslechnout je by ale bylo škoda. Jednalo se o jeden z nejhezčích (terénem) MTBO závodů z těch pár, které jsem zatím objel. Podařená byla i trať, i když i zde se objevil prvek v pěším OB neznámý – trať H 19-39 bývá často zajímavější než elita. Přece jenom trať té nejdelší kategorie nutí stavitele, aby to v omezeném prostoru nějak namotal, a o něco kratší H 19 už umožňuje více variant. Kdo chce jezdit zajímavé tratě, bude tedy možná muset do H 19. Konkurence je zde taky kvalitní.

Druhý bikový víkend na konci června přinesl dva naprosto rozdílné závody. Oba by se však s trochou nadsázky daly charakterizovat stejně: „Nedalo se na nich nic vymyslet.“ Ten druhý (VRL) byl mapově velice jednoduchý, ten první v sobotu na Žuláku naopak velmi těžký, takže ani po podrobném studiu mapy po závodě se závodníci mnohdy neshodli na optimálním posbírání kontrol. Liberečáci měli totiž na triku závod s volným pořadím kontrol a tratě připravené Ctiborem Podrábským byly opravdu povedené. V kopcovitém terénu nad Harcovem nestačilo vzít do úvahy pouze celkovou délku a kvalitu cest, ale i značné převýšení (a to možná rozhodovalo). K tomu navíc hodně kvalitních i mizerných cest, těžká stoupání i akční sjezdy. Prostě závod náročný po všech stránkách. Zřejmě aby si ho závodníci pořádně vychutnali, nebral Borek příliš na vědomí směrné časy.

Nebe a dudy. Po krátké noci čekala závodníky klasika v Martinicích u Jilemnice. Pořadatelé poprvé letos použili mapu pro normální OB, což tolik nevadilo. Horší to bylo se stavbou tratí. Velké množství kontrol a většina cest do pravého úhlu neboli závod ve stylu „po cestě, po průseku doleva pro kontrolu, zpátky na cestu, za chvíli zahnout doprava, orazit, zpátky na cestu atd.“ Po hodně těžké sobotě dostali příležitost zase rychlí jezdci, pokud se vypořádali s častým bahnem (střídavě pršelo) a nevyrobili v té rychlosti žádnou chybu.

Nic podstatného se během zimy nestalo ani na stupních vítězů. V mužích stále kraluje Jarda Rygl, jeho bratr Míra přes zimu spíš vylepšoval svoje mapníky, měl na to díky zranění dost času. V Liberci však už vyhrál a ve Vrchlabí byli na prvních 2 místech Ryglové rovnou oba. Kromě nich se na bedně objevují nejčastěji další brněnští závodníci – Ramach, Ďure, Pary. Loňský objev mezi muži Kuba Vodrážka zakončoval studium, objevil se proto až ve Vrchlabí, závod ale pro problémy s kolenem vzdal. Kvůli studiu, navíc ve Francii, neseděla zatím moc na kole ani loňská světová jednička Maruška Hrdinová. I ona se objevila až na tom nejméně zajímavém závodě, skončila však hned 3. Že je v ženách konkurence slabší, dokázal třeba výsledek lyžařky Zuzky Kocumové, která si MTBO tréninkově vyzkoušela na Žuláku a obsadila slušné 6. místo. Nejlépe si v českém poháru zatím vedla Markéta Jakoubová (3x 1. místo). Uvidíme, s jakou formou se vrátí na české svěťáky po téměř dvouměsíčním cestování po Americe.