Opírám se do pedálů. Konečně se mi zobrazuje mapa! Uff. Vidím hlášku, že k mapovému startu je to 650metrů. Sleduju prokreslení mapy a střídavě zvedám hlavu abych se co nejdříve našel – tyhle startovní procedury mám za těch 30 let co to jezdím už dokonale zautomatizovaný. A taky že jo. Už jsem se našel. Projet přímo mezi tímhle podivným stromořadím, pak ostře doprava za tou zelenou krychlí nebo co to je, po pravý straně to vypadá na uměle vymodelovanou vodní plochu, kterou mapa jasně ukazuje, a jestli za zatáčkou bude z obou stran drobounce střižená loučka podobná golfovýmu greenu, tak to sedí a měl by se mi mapový start ohlásit. A taky že jo. Ještě pár šlápnutí a mapník silně pípne a kromě zřetelného trojúhelníčku mi rázem zobrazuje i jedničku! Na první pohled to vypadá celkem přehledně a tak volím nejjasnější přímý postup.

Lesopark, který projíždím, je tvořen spoustou obrovských vzdušných objektů v různých odstínech zelené, je to docela spleť – nad některými tvary kroutím hlavou jak je mohli architektům volnočasových území schválit k instalaci – sem bych teda na procházku nešel. Ale pro ty naše bajkový orienťáky je to vyhovující. To klasickej pěší OB tyhle novodobý artificial zóny málem zahubili. MTBO naštěstí postupnej rozmach uměle vytvořený krajiny nijak neomezilo, naopak mládež dneska jezdí radši v těchto zónách, než v pravým lese. Rozhodně dobrá zpráva je, že pořád se v prováděcích pokynech pro pořadatele závodů udržela podmínka, že minimálně 30% závodního prostoru musí tvořit původní les! Dneska to bude dokonce 48%, jak bylo uvedeno v rozpisu. Proto na tomhle poháru taky startuje nejvíc starejch pardálů. V kategorii M50-80 nás jede 72! To je zdaleka nejvíc. Těm atletům z repre přeci jenom větší pasáže v přirozeným lese moc nesedí. Nemůžou tam jet tak rychle jak sou zvyklí v umělejch zónách. To my, kteří jsme zamlada jezdili v pravým lese celý závody od startu až do cíle se v takových pasážích cítíme jak ryba ve vodě.

Přiblížil sem se na 500metrů k jedničce a tak mi mapník pípnul a zobrazil dvojku, abych mohl namapovat odjezd od jedničky. Za dřívějších dob jsem dokázal mít promapováno i 3 kontroly dopředu. Když to někdy vyprávim mladýmu, jen se mi směje – hlavně tomu když u toho zdůrazňuju, že tenkrát ještě bejvaly mapy papírový a mapník byl takovej obyčejnej stoleček na řidítkách... Na dvojku to odhaduju na dvě možný volby postupu. Kdybych měl zapnutý zobrazování nabídky voleb tak by mi to nejspíš ukázalo varianty tři, ale já tohle nepoužívám. Vždycky na schůzích říkám: „to už tam můžete rovnou povolit zobrazování aktuální pozice jezdce... jak to bylo dřív v autonavigacích, než začla auta jezdit sama...“ ale většina stejně vždycky řekne, že když prej to na svěťácích povolili, a ostatní země to používaj, tak s tím naše repre prostě jezdí taky a bylo by hloupý jim to v Českým poháru zakazovat...

Dostávám se do komplikovanýho prostoru, těch cestiček tu je najednou strašně moc a všude samej stolek s označením picnic area... v mapě sou všechny stejnou značkou, ale u kterýho sakra sem? Když sem si to tu včera virtuálně projížděl na webu ve 3D vizualizaci vůbec mě nenapadlo, že by sem dal stavitel kontrolu. Kde sou ty časy kdy mi starej lišák KLádin posílal den před závodem tajně 3D data závodního prostoru k virtuální projížďce, který vždycky někde hacknul, a celý léta se s každým hádal jestli to je nebo není porušování pravidla zakázaného prostoru. Od doby kdy Google uvolnil 3D zobrazení jakéhokoliv místa na zeměkouli k virtuálním procházkám, přestali být tyhle spory aktuální. I proto prosadil předseda MTBO že virtuálně se před závodem může člověk projíždět kdekoliv, třeba i prostorem závodu... Je to podle mě rozumnej chlápek, drží trend doby, ale zároveň hlídá aby si MTBO zachovalo stále to koření kombinace fyzickýho výkonu a orientace, což se o mnohých sportech ze kterých se časem stala jen zábavná show říci nedá. Však je to taky nejmladší syn starý Agnesy, která zamlada v památným roce 2022 už jako mamča vyjela zlatou na Mistrovství světa!

Snižuju rychlost abych neminul meeting point u třetí kontroly. Ale stejně mapník né a né pípnout. Na čtyřku už mám dávno vybranej postup. Nejradši bych se okamžitě opřel do pedálů, jako vždycky když mapník pípne, že sem projel prostorem kontroly, ale teď né a né. Začínám být nervozní. Takhle znejistět. Rychle radši ještě zoomuju mapu na mapníku abych viděl víc detail. Že bych byl na opačný straně cesty? Je fakt že kontrola je zakreslená víc na pravým okraji cesty a já jel spíš vlevo, tak mě signál kontroly nechytil a automatický průjezdový ražení sem nejspíš o kousek minul. Sakra to je pech! Musím kousek zpátky. To je snad jediný co mi na novodobým MTBO vadí. Dřív bejval v lese jasnej viditelnej lampion. Vidět kontrolu při příjezdu k ní bylo střašně příjemný. Dodneška na látkový lampiony v lese rád vzpomínám. Kolikrát sem si nebyl jistej a když sem nějakej viděl třeba i skrz les 20metrů na vedlejší cestě bylo mi hned jasný že je můj, zvlášť když nikde okolo jinej nebyl. Teď vám svítí na monitoru mapníku jako kontrola červený kolečko, když jste do 50ti metrů od něj začne blikat, ale v terénu fyzicky nic není! Prostě nic. Kontrola je virtuální. Když místem projedete s přesností na 2metry, tak vám jí mapník zaznamená, jasně pípne, tím víte že jí máte, v mapníku kontrola zmodrá a vy můžete upalovat na další. Zároveň v pravým dolním rohu mapníku vidíte jaký máte mezičas a aktuální pořadí v kategorii – teda pokud si tohle průběžné info dobrovolně na mapníku navolíte – já to vozim zapnutý – dost mě to motivuje, ale nesmí se z toho člověk vybláznit.

Je fakt, že pozicování kontrol pomocí přesných virtuálních bodů Galileo usnadnilo pořadatelskou práci – vlastně se nic neroznáší do lesa a ani nehrozí žádné kradení nebo nepřesný umístění kontrol jak se občas v dřívějších dobách stávalo. To byli kolikrát zmatky. Potkávám nějakou holku co fňuká. Zastavuju a ptám se zda je v pořádku. Už dávno závody nehrotim tak jak za mlada do 50ti, a tak nejsem z malýho zdržení nijak nervozní. Říká že jí přes celý mapník začalo blikat že je Disk. Odvětím že to se přece nemůže stát jen tak z ničeho nic... Povídá že chtěla zkusit jeden přeběh, ale zakopla o něco a kolo jí nešťastně upadlo na zem a senzory spustili diskvalifikaci za dotek kola se zemí mimo cestu. Nějak nevím co jí na to takhle v lese říct... Cítím se spoluzodpovědnej za schválení týhle blbiny. Na druhou stranu tlak lesáků bychom bez týhle komponenty tenkrát asi neustáli, když nám hrozilo že závody definitivně nebudou smět do přírodních částí lesa. Takže se tahle úprava pravidel musela hromadně nahrát do všech mapníků... Tak se jí aspoň ptám jestli je po tom zakopnutí v pořádku? Říká že jo, a že už dojede do centra závodu podle navigace která se jí mezitím na mapníku spustila...

Vyrážím na jednu z posledních kontrol. Je dost na kopci. Nohy už docela cítím a tak jsem rád za těch pár wattů kterými mi můj e-cannondale pomáhá – vzhledem ke svému pokročilému věku mám už podle tabulky handicapů kategorie M50-80 povolený celkem velký množství výkonu, díky tomu se taky kolikrát prosadím do první pětky kterou obvykle okupujou o 20let mladší klucí padesátníci – zvlášť mladej Kryštof, od tý doby co přešel po padesátce k nám kalí vodu, i když podle koeficientu věku má o dost menší wattáž k dispozici. Ale je na to zvyklej z Eliťáků M30-50. Ty mají e-pohon povolen v mnohem menším množství. Od tý doby co se to zavedlo se vždycky snažím to v první půlce závodu nevyužívat, abych měl pak víc výkonu na závěr – né jako ti páprdové co ke svýmu šlapání připínaj e-pohon hned od začátku. Je fakt že reprouši s tim uměj velmi dobře hospodařit a podle informací z displeje si dokážou energii e-pohonu rozložit průběžně na celej závod. Není divu, jezděj tak od malička. To mě kolikrát v cíli třeba zbyde i víc než 15% nevyužitýho výkonu a samozřejmě mlaďoši se mi pak chechtají: k čemu že mi to prej po průjezdem cílem je? Jenže já jsem ze starý školy – dokud nohy jedou, je mi blbý jim přidávat e-pohon… Šetřim si ho prostě na kopce, nebo do závěru. To je jediný co jsem se s touhle novinkou za ty léta naučil…

Někdy když vidim těch pár kluků co jezděj retro kategorii bez e-pohonu, tak zamáčku slzu. Dnes už sou tyhle týpci vyloženě raritou, však se jich taky sejde na závodech sotva 10. Ostatní se na ně dívaj jako na staromilce – jako my jsme se usmívali když v roce 2009 Josef Zimovčák objížděl etapy Tour de France na velocipédu z 19. Století s obrovským dvoumetrovým kolem – taky z něj měli tenkrát silničáři srandu. Ale někdy si říkám jestli náhodou nejsme blázni my všichni ostatní se vší tou technikou a naopak oni to mají v hlavě srovnáno. Na druhou stranu od doby kdy sem překročil 70ku bych to bez e-dopomoci už asi neobjel...

Poslední kontrola pípla a já vidím už cestu na sběrku – mapník v rohu ukazuje, že v kategorii M50-80 jsem průběžně na 4místě a na 3 místo ztrácím 12 vteřin. Do cíle to je skopce a tak si říkám že bych to mohl dát. S tím novým upgradem řídící jednotky mých tlumičů kterej mi před měsícem nahrál do kola vnuk jedný mojí bejvalky mi bike ve sjezdech letí dokonale hladce jak Sindibádův létající koberec. A tělovej airbag jsem v minulý sezóně už taky při jednom pádu vyzkoušel, a když člověk netrefí přímo nějakej obejkt, tak to zas tak nic hroznýho není... Takže to valím do cíle co to jde! Projíždím letmo zónou, kde se automaticky stopuje čas. Brzdím. Poctivě vydejchávám. A záhy přepínám mapník do režimu zobrazení závodníků kteří jsou ještě v lese. Vedle se nějací mlaďoši mohou smíchy potrhat když vidí online jak jejich oddílovej kolega někde v lese bloudí... Děkuju poblíž stojícímu mladýmu pořadateli za krásnej závod. Je na něm vidět že mu moje slova uznání udělala radost. Mám jí i já. Na bednu to nejspíš zase nevyšlo, holt už mi to tak dobře nejezdí, ale to je fuk hlavně že sem si to opět parádně užil! A není vůbec důležitý, že i přes další parádní zážitek mě po cestě domů v duchu napadlo: Ach jak byly ty starý časy v MTBO krásný...

P.S. - a vy kteří se věnujete MTBO v době kdy se ještě jezdí celej závod v pravým lese, máte tam rozmístěný oranžovobílý lampiony, máte k tomu papírovou mapu a váš mapník je docela obyčejnej stoleček bez jakýchkoliv elektronických funkcí – vám přeju ať si novou sezónu 2011 parádně užijete!

Článek je převzat z webu www.mtboliga.cz

Zdroj: http://www.mtboliga.cz/