Kdo má přednost na pěšince?
Bylo nebylo, na jednom MTBO soustředění (nejen) pro děti, mládež a juniory, pořádal se mapový trénink.
Trénink to byl zřejmě velice prestižní, neboť v cíli došlo ke konfliktu dvou nejmenovaných účastníků. Milovníky bulvárních informací ale zklamu, na pěsti nebo facky nedošlo a spor zůstal čistě ve verbální rovině. Předmětem sporu bylo protisměrné setkání zmíněných pánů na jednostopé pěšince v mírném svahu. Stoupající jezdec odmítl pěšinku opustit a ten klesající naopak zmařit v brzdách předtím pracně získanou hybnost. Pokusil se tedy o úhybný manévr, načež se podrobně seznámil s kvalitou místního porostu borůvčí. V cíli pak dal průchod pociťované křivdě, která však nebyla druhou stranou sporu příliš pochopena. Oba pánové si vzájemně přednesli rozumné a logické argumenty pro obhajobu svého postoje a celý spor dopadl poněkud nerozhodně.
Kdo měl ale pravdu? Sám jsem si nebyl jistý ke které straně se mám přiklonit a tak jsem si zkusil vyhledat jak to vlastně s tou předností je. Jako obvykle, není to zcela jednoznačné. Obecně v civilizovaných zemích platí konvence, že přednost má stoupající jezdec. Lze si o tom přečíst např. zde, zde, zde, nebo zde. V tomto a tomto článku to sice také připouštějí ale už tak striktně jistí si nejsou. Vedou se o tom i dlouhé diskuse, kde obě strany předkládají rozumné argumenty. Jak je zmíněno v diskusi, jedná se pouze o konvenci, případně pravidlo slušnosti, jehož dodržování nelze vynucovat a navíc platí spíš pro turistický provoz. Přesto lze předpokládat, že se s ním na mezinárodní scéně počítá, neboť IOF pravidla pro mezinárodní soutěže přednost jízdy vůbec nezmiňují. V zemích Českých je však situace zcela jiná, protože v českých pravidlech se v sekci Fair play dočteme že: Závodníci jedoucí z kopce mají přednost před stoupajícími. Je to tedy trochu jako se záchranářskou uličkou na dálnici - máme vlastní pravidlo a zbývá nám jen naučit zbytek Evropy jak se to má správně dělat.
Aniž bych jakkoli hodnotil rozumnost argumentů obou variant (to už ve zmíněné diskusi udělali jiní), musím dát za pravdu sjíždějícímu jezdci, protože v Českých zemích naštěstí stále platí česká pravidla. Trochu bych se však přimlouval za oboustrannou toleranci. Vím že při závodě jde mnohým o hodně, ale nejde o život, tak sakra nejezděte jak hovada! :-)
Mezinárodní pravidla
Záchranářská ulička
.
Stejný názor mám i pro situaci na běžkách v upravené stopě (klasika) - pro zkušeného běžkaře je krok stranou a uvolnění stopy samozřejmost, která ho nijak neomezí, ale výrazně ulehčí člověku, který stopou běží nahoru.
Výjimkou je situace, kdy by se jednalo o bezpečnost. Opět odbočím k běžkám - když proti mě ve stoupání jede z kopce ve stopě člověk na rozklepaných nohou se smrtí v očích, samozřejmě mu uhnu, protože nechci, abychom oba zemřeli ve vzájemném objetí.
Pak se nabízí otázka, jestli závodníci MTBO umí jezdit na kole...
Myslím, že pravidla by v první řadě měla brát zřetel na bezpečnost. Změna tempa a směru je bezpečnější pro stoupajícího závodníka. Paradoxně si však myslím, že v zájmu vyšší bezpečnosti by měl mít přednost ten stoupající - donutí to závodníky ve sjezdu k větší opatrnosti a lépe kontrolované jízdě.
Bez ohledu na výše uvedené - čistě z praktického hlediska - pokud má dojít ke sjednocení českých a mezinárodních pravidel, byť jsme MTBO velmoc - asi je jasné, kdo se přizpůsobí.
A s tím se pojí ještě další věc - v ideálním světě v ideálním terénu s ideální mapou by taková situace vůbec neměla nastat, protože stavitel přeci tratě staví tak, aby závodníci klíčové úseky jezdili jen v jednom směru... a ideální závodníci si nezvolí úplně nesmyslný postup, aby mu jeho ideální plán nepokazili :-)
vpravo