Je stále druhá srpnová sobota. Vedro, že sušené mouchy na zemi pomalu sublimují. Sedím pořád u klávesnice a při sledování mistrovského longu jsem jak na trní. Kromě toho, co se právě děje v Rakousku, se totiž děje ještě něco dalšího. A s tím, co sleduju na displeji, to souvisí víc než dost. Zítra se pojede závod ve sprintu a já ho nestihnu. Za jiných okolností bych z toho byl asi mrzutej, ale teď ne. Naopak, mám z toho radost. Zítra se totiž potkává úspěšná současnost našeho sportu s jeho budoucností. Končí MS a začíná další týdenní MTBO maraton. Tentokrát pro ty úplně nejmladší.

MTBO Kids Camp. Akce, kterou jsme s Michalem před dvěma lety poprvé narychlo svolali na posledních červnových závodech jako prázdninovou bonusovku pro pár dětí vlastních a několika závodních kamarádů. Letos už regulérní kemp pro malé o-bikery. Navíc s kapacitou vyprodanou v podstatě ihned po spuštění přihlášek, takže i s velkým závazkem. I proto ta nervozita, která se stupňovala s blížícím se termínem začátku.

Bylo zajímavé listovat přihláškami. V seznamu byli jak ostřílení dorostenci koketující s reprezentačním dresem, tak i děti, které jsme na kole v lese zatím nepotkali a jediné, co jsme o nich věděli bylo, že tihle caparti určitě nikdy neviděli orienťáckou mapu. Po namontování mapníku přestali být za svým bicyklem viditelní i oni sami.

Od pátku postupně balím vše, co jsem předtím posháněl po garážích a půdách nebo předem nakoupil. V sobotu jsem střídavě nervní z dramatického vývoje longu na MS a z toho, že balení moc nestíhám. V neděli ráno přijíždí Michal s Karlem a ládujeme vše do aut. Zbývá místo tak akorát na dva nákupní vozíky plné tyčinek, ovoce a dalších dobrot, kterými se budeme krmit celý týden. Teplé stravovací chody a věci náročnější na přípravu (jako třeba štrůdl pro třicet lidí) nám obstará školní jídelna.

Internát Integrované střední školy v Jesenici byl ideální základnou pro naše plány. Prostorná budova, žádný luxus a přitom všechno potřebné, co skupina bikerů potřebuje. Včetně detailů jako jsou hadice, pračka nebo stůl na pingpong, který se postupně stal víceúčelovým sportovištěm, svačinovým bufetem i tvůrčím prostorem. Oplocení rozlehlého areálu se později ukázalo jako velmi výhodné při nočním mapáku. Nebýt plotu, možná bychom některé experty hledali ještě teď.

Počasí máme úžasné od začátku až do konce. Je teplo, jen jednou v noci zapršelo, takže návleky, bundy a další zimolamy zůstávají celý týden v taškách nepoužité.

Hned v neděli jedeme na poznávací vyjížďku. Zkouknout, jak kdo sedí na kole, trochu se seznámit s nováčky a my, co jsme týden proseděli u compu, si aspoň trochu poškádlíme nohy. Bude se to hodit. Jsme totiž domluveni, že my dospělí s mladejma trénujeme taky, aby ti nejrychlejší měli motivaci nás předjíždět. Z pedagogicko-trenérského pohledu je to zcela jistě super strategie, ale když máte kromě sparingpartnera ještě funkce zásobovačů, zdravotníků, mechaniků, náhradních maminek, nočních hlídačů a dirigentů snídaňového orchestru, přece jen vás to trochu unaví. Naštěstí jsme od loňska a předloňska už docela sehraný tým, takže to hezky klape.

Žito kreslí a staví tréninky, Michal řeší defekty a ráno kontroluje, jestli jíme aspoň trochu rozumně, Karel vtipně a rychle řeší technologické otázky kolem výsledků tréninků a společně s Danem se (občas i úspěšně) starají o pořádek a disciplínu mládeže. Nepostradatelný je ženský element vedení kempu. Helena s Jitkou korigují naše šílené plány na stokilometrové noční tréninky a povzbuzují vedrem vyčerpané závodníky i v těch nejprudších kopcích. Já se snažím o to, aby celý tenhle koktejl byl nějak vyvážený a každý si z toho tu svoji trošku radosti odnesl. Taky občas fotím, ošetřuju odřeniny a dost často hledám klíče od všeho možného.

A pak Verča. Naprosto nečekaný, ale o to příjemnější „bonusový“ člen našeho týmu. Původně jsme totiž s repre koučem Albertem vymysleli, že bychom na jeden večer mezi nás pozvali někoho z úspěšných reprezentantů, aby dětem ukázal medaile, trochu povykládal a třeba ukázal nějaký ten trik na kole. Trochu se to zvrtlo a Veronika s námi strávila v podstatě skoro půlku kempu. A tréninky s mistryní světa, no řekněte, kdo z vás to má? 

Za týden se toho dá stihnout poměrně dost. Kdybych to měl všechno popsat, asi bych psal další týden a stejně jsem nebyl všude a u všeho.

Zažili jsme nedělní pozorování Perseid pod širákem a usínání hluboko v noci. V pondělí dlouhý výlet s mapovými okruhy a koupáním na Sklárně. V lese hodně teplo, ale voda v rybníce byla moc příjemná. úterní middle na mapě kolem sv. Huberta, hvězdicový trénink pro začátečníky a podvečerní nácvik techniky jízdy.

Ve středu jsme odložili kola a pěšky obešli část bunkrů historické linie opevnění Československa, aby nás posléze zadržela dětská vojenská stráž blízkého tábora a byli jsme hromadně eskortováni do civilního prostoru. Oběd v zámeckém pivovaru byl po dvou dnech na toustech a tyčinkách vítanou změnou. V lese po nás zůstalo několik pozoruhodných staveb. Středeční večer byl věnován nočnímu sprintu s vyhlášením těsně před půlnocí.

Ve čtvrtek nás potkalo nějkolik pádů a defektů, ale ani tyhle potíže nezabránily uskutečnění dalšího výletu s tréninkem dlouhých postupů. Za odměnu pak bylo podvečerní koupání v lomu pro odvážné. Rozbory tréninků jsme dělali každý den, ale ten čtvrteční byl exkluzivní. Naše postupy totiž tentokrát hodnotila mistryně světa v MTBO Veronika Kubínová.

Pátek byl asi nejnabitější den. Dva tréninky na mapě (levá-pravá ve dvojicích a paměťák k rybníku), koupání s hejnem hus a večerní létání na kole s jedním pořádně rozbitým kolenem.

V sobotu byl mapový odpočinek. Zato fyzicky jsme si dali do těla pořádně. Výlet do Rakovníka obsahoval i velmi kvalitní technický trénink na místním XC okruhu, celková suma kilometrů po návratu u některých překročila i stovku. Večerní promítání fotek s přípitkem se protáhlo dlouho do noci.

Nedělní program končil už po obědě, ale stal se opravdovým vrcholem kempu. Dramatické štafety byly soubojem vyrovnaných týmů a přehlídkou fatálních chyb mnoha favoritů. Do lesa dorazili fandit i někteří rodiče. Kdo vyhrál, není vůbec důležité (Skřítci jeli taky výborně). Všichni si závěrečné dopoledne moc užili, stejně jako celý kemp.

Poděkování patří všem, kdo přijeli, dětem, trenérům, rodičům i ostatním, kdo nás podpořili. Podle ohlasů všechna ta práce kolem za to určitě stojí a budeme se snažit zase brzy něco pro naše MTBO Kids vymyslet.

Odkazy

• Galerie MTBO Kids Camp – plná verze (stovky a stovky fotek + taneční video!!!)
• Galerie MTBO Kids Camp – výběr